Skrytý život stromů

Kniha o stromech?! O těch nudných zelenohnědých věcech, které jen stojí na místě? Které v tom lepším případě poskytnou trochu stínu nebo pohodlné místo na zavěšení hamaky? Ano, přesně o nich. Jenže stromy vůbec nejsou tak nudné, jak si možná myslíte.

Věděli jste třeba, že mají svůj vlastní druh „elektronického internetu“, díky němuž dokážou varovat své přátele a příbuzné, vzdálené i mnoho kilometrů, před útokem hmyzu? Nebo že když je v půdě nedostatek dusíku, spolupracují s houbami? A že mají různé „osobnosti“ a samy se rozhodují, kdy shodí listí?

Vidíte, v lese je toho k objevování opravdu hodně. Během své mnohamilionové historie si stromy vyvinuly ohromující schopnosti, které jim pomáhají v celoživotním boji o vodu, světlo a živiny. Osídlily ty nejpodivnější ekologické niky a navázaly přátelství, nepřátelství i aliance s každým myslitelným živým tvorem.

A nikdo není lépe vybaven, aby vám o tom všem vyprávěl, než Peter Wohlleben, který strávil celý život mezi stromy. Už jako dítě chtěl pracovat v ochraně přírody a dnes se více než 30 let věnuje práci se stromy. Prosazuje přirozený způsob lesního hospodaření, který je zároveň produktivní i ohleduplný – a který zdokonalil díky neuvěřitelnému smyslu pro detail a obrovským znalostem. Jeho úžas nad lesem a jeho obyvateli je patrný v každém řádku.

V tomto shrnutí se k němu připojíte na procházce lesem, která naše zelené přátele ukáže v úplně novém světle. Dozvíte se mimo jiné, co se stane, když mšice pijí „krev“ stromu, jak může houba zabít víc živých bytostí než sprška bomb a jak to vlastně je s tím, že stromy chodí „na záchod“.

Tento titul je redakčním výběrem. „Všichni mluví o tajných životech zvířat, ale na stromy skoro nikdo nemyslí. Jako milovnici lesa mě tyto úryvky fascinovaly. Vždycky jsem tušila, že stromy v sobě skrývají víc, než se na první pohled zdá.“ – Laura, vedoucí německého redakčního týmu.

Než se ponoříme do fascinujících schopností stromů, podívejme se nejprve na jejich celkový význam. Lidstvo jim vděčí za mnohé: čistí vzduch, který dýcháme, a pomáhají zajišťovat vodu i v těch nejodlehlejších koutech světa. Bez stromů by lidé nedokázali přežít.

Kdyby na Zemi nebyly stromy, rozsáhlé oblasti by vyschly. Jak si pravděpodobně pamatujete ze školy, globální koloběh vody funguje tak, že se voda odpařuje z oceánů, kondenzuje v mraky, ty se přesouvají nad pevninu, kde z nich prší, a voda pak stéká do potoků a řek, které se vracejí zpět do oceánu.

Tento jednoduchý popis však opomíjí jeden zásadní fakt: bez stromů by každý mrak vypršel do vzdálenosti zhruba 600 kilometrů od pobřeží a vnitrozemí kontinentů by zůstalo zcela suché. Stromy v podstatě fungují jako obrovská vodní čerpadla, která posouvají vodu dál do nitra pevniny.

Když prší v lese poblíž pobřeží, velká část deště zůstává na listech stromů a na lesní půdě. Tato voda se pak znovu odpařuje, vytváří nové mraky a ty postupují dál do vnitrozemí, kde opět prší. Stromy tak nejen zavlažují vnitrozemí kontinentů, ale zároveň čistí vzduch od oxidu uhličitého a tím chrání klima.

Zachycují CO₂ z ovzduší a ukládají ho. Když stromy odumřou, část tohoto plynu se sice znovu uvolní do atmosféry, ale většina zůstává v samotném dřevě. Spalováním mrtvých stromů – ať už ve formě uhlí nebo plynu – tento CO₂ opět vypouštíme do ovzduší a přispíváme tak ke globálnímu oteplování. A co je horší, produkujeme tolik CO₂, že ho stromy nestíhají vázat – nedokážou ho uložit tolik, kolik ho vypouštíme.

Jak je vidět, bez stromů by byla Země a její klima pro lidstvo mnohem méně pohostinné.

Stromy nejsou jen nezbytnou součástí globálního klimatu; jsou také základem půdy, v níž pěstujeme své potraviny. A se zemskou půdou interagují mnoha různými způsoby.

Překvapivě platí, že většinu půdy na Zemi vytvořily právě stromy. Když naše planeta vznikla, nebylo toho kolem mnoho: minerály (například skály a kameny), vzduch a voda. Působením větru a deště se skály drobily, erodovaly a časem se měnily v jakýsi štěrk či písek. Na ně se usazovaly jednobuněčné organismy a řasy. Následovaly je drobné rostliny a nakonec první stromy.

Když tyto rostliny a stromy odumřely, rozložily se a s pomocí drobných organismů se proměnily v humus – svrchní vrstvu půdy – a vrátily se tak zpět do země, z níž vzešly. V podobě ropy a uhlí tato půda dodnes obsahuje dávno mrtvé stromy.

Živé stromy jsou s půdou propojeny mnoha způsoby. Jsou v ní ukotveny svými kořeny, jimiž nasávají vodu, která je pak čerpána do listů pro fotosyntézu. Kořeny také spojují stromy navzájem; není nic neobvyklého na tom, že si dva sousední stromy přes kořenový systém vyměňují živiny i informace. Kromě toho si stromy vytvářejí podzemní spojení s houbami – k tomu se ještě vrátíme.

Když stromy na podzim shazují listí, vracejí živiny zpět do půdy, kde je využívají další obyvatelé lesa. Mezi těmito látkami jsou i různé „odpady“, které strom už nepotřebuje. Když strom ztrácí listy, v jistém smyslu si chodí na toaletu.