Skryté postavy

I dnes jsou nejvyšší patra vědy a matematiky převážně doménou bílých mužů. V roce 1970 tvořili Afroameričané jen 1 procento amerických inženýrů a do roku 1984 se tento podíl pomalu zvýšil na 2 procenta. Není tedy divu, že se může zdát téměř neuvěřitelné, že během druhé světové války stála skupina černošských žen v čele amerického vědeckého a technologického úsilí. Autorce se to však nezdálo nijak nepravděpodobné. Vyrůstala v Hamptonu ve Virginii a od dětství byla obklopena černošskými odborníky z komunity, kteří zasvětili své kariéry vědě, matematice a inženýrství.

Toto je příběh černošských žen, které sehrály zásadní roli při vývoji letecké techniky během druhé světové války i v následném závodu o vesmír. V tomto shrnutí se dozvíte, jak vypadala segregace na pracovišti, jaké příležitosti se černošským ženám otevřely v NACA a NASA a proč John Glenn vložil mimořádnou důvěru právě do jedné z nich.

Neil Armstrong neletěl na Měsíc a zpět sám. V zákulisí pracovaly tisíce lidí, z nichž většina dosud neměla možnost vyprávět svůj příběh. Než se v roce 1958 stala Národním úřadem pro letectví a vesmír (NASA), nesla tato instituce název NACA – Národní poradní výbor pro letectví. Její hlavní výzkumné středisko sídlilo v Langley Memorial Aeronautical Laboratory v Hamptonu ve Virginii. NACA, založená v roce 1917, byla původně zaměřena na vývoj vojenských letounů a další letecké techniky. To se však změnilo během studené války se Sovětským svazem, kdy se z NACA stala NASA a organizace se soustředila na vítězství v závodu o vesmír.

Ve 40. letech zaměstnalo Langley své první černošské pracovnice jako „počtářky“, tedy lidské počítače provádějící matematické výpočty. Před tímto obdobím rasová diskriminace prakticky znemožňovala, aby se černoši na podobné pozice dostali. Změna nastala mimo jiné díky průkopnickým aktivistům za občanská práva, jako byl A. Philip Randolph, který pohrozil, že do Washingtonu přivede 100 000 demonstrantů, aby na celonárodní úrovni upozornili na diskriminaci. V reakci na to vydal prezident Franklin D. Roosevelt v roce 1941 výkonný příkaz č. 8802, jímž formálně zrušil segregaci v obranném průmyslu, a výkonný příkaz č. 9346, kterým zřídil Výbor pro spravedlivé zaměstnávání.

Tyto kroky sice černošským ženám otevřely cestu do Langley, pracoviště však zůstávalo segregované. První skupina černošských žen byla známá jako „West Area Computers“ – v češtině se jim často říká „západní počtářky“ – protože všechny pracovaly v západní části areálu Langley, odděleně od bílých zaměstnanců. Přesto stály v samotném srdci dění a jejich příběh tvoří neoddělitelnou součást klíčových událostí dvacátého století: druhé světové války, studené války, závodu o vesmír, ale také hnutí za občanská práva a přechodu k elektronickým počítačům.

Některé z těchto žen se uznání dočkaly, například Katherine Johnson, která byla v roce 2015 vyznamenána nejvyšším civilním oceněním ve Spojených státech – Prezidentskou medailí svobody. Většina světa však stále netuší, že existoval tým výhradně černošských, výhradně ženských matematických talentů, kteří pomáhali Spojeným státům dobývat vesmír.

Ve čtyřicátých letech existovaly pro černochy v podstatě předem dané pracovní dráhy. Byla tu „běžná“ černošská zaměstnání, jako služebnictvo nebo práce na farmě. Pak takzvaná „dobrá“ černošská místa – například vlastnictví holičství nebo práce na poště. A nakonec „skvělá“ povolání, jako učitel, lékař, právník či kazatel.

Práce v aeronautické laboratoři, jakou bylo Langley, však do žádné z těchto kategorií nezapadala. Šance získat takovou pozici se v černošské komunitě považovala za téměř nulovou. Ženy ze skupiny West Area Computers ale nakonec získaly nečekanou příležitost. Po vstupu Spojených států do druhé světové války vystřelila poptávka po letadlech do závratných výšin – a s ní i potřeba matematiků, kteří by pomáhali s jejich návrhem.

Do roku 1943 Langley testovalo řadu nových typů letadel a zoufale potřebovalo více lidí na výpočty, které měly maximalizovat výkon, bezpečnost a efektivitu strojů. Právě v této době se zrodil moderní americký letecký průmysl. Mezi lety 1938 a 1943 se z 43. největšího odvětví v zemi stal největší průmysl na světě.

Tato obrovská poptávka, spolu s Rooseveltovým tlakem na rasovou rovnost ve federálním zaměstnávání, otevřela dveře i černošským matematičkám. Přesný počet žen, které pro NACA pracovaly, není dodnes znám. Studie z roku 1992 odhadla, že šlo minimálně o stovky, ale klidně i o tisíce. Co se týče černošských žen, autorka odhaduje, že mezi lety 1943 a 1980 jich bylo kolem sedmdesáti.

Ani pro ně to však nebyla snadná cesta. V roce 1940 mělo vysokoškolské vzdělání jen asi 2 procenta černošských žen a většina z nich nakonec skončila jako učitelky ve svých rodných městech. Aby mohly nastoupit do NACA, musely se přestěhovat, opustit jistotu učitelského místa i své rodiny. K tomu všemu snášely šestidenní pracovní týdny a každodenní dojíždění v přeplněných, segregovaných autobusech. A to byly jen první z mnoha překážek, které musely překonat.