Silnější společně

Je volební období. Hádky na sociálních sítích, jedovaté debaty, nekonečně dlouhé projevy – z tohoto moře rétoriky a vzájemných útoků je často těžké vylovit perly skutečné politiky jednotlivých kandidátů.

A snad víc než v jakýchkoli předchozích prezidentských volbách byly tyto volby definovány krátkými zvukovými ukázkami a polovičatými informacemi, které neúnavně komentují jak odborníci, tak laici. Jinými slovy, byl to rok „koňských dostihů“ v žurnalistice: obrovská pozornost se věnovala samotnému závodu – průzkumům a veřejnému mínění – ale jen velmi málo tomu, co je opravdu důležité: konkrétním politikám kandidátů a jejich plánům do budoucna.

Tento text se na věc dívá jinak. Zaměřuje se na skutečné politické návrhy jedné strany prezidentské kampaně – demokratické kandidátky Hillary Clintonové a jejího kandidáta na viceprezidenta, senátora Tima Kainea. Odložme tedy průzkumy a mediální zkratky a podívejme se k jádru dobrého vládnutí.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak by 80 procent amerických rodin mohlo posílat své děti na vysokou školu bez školného, proč zlepšení života imigrantů prospívá celé ekonomice a proč je řešení globálních bezpečnostních rizik prostřednictvím spolupráce tou nejlepší cestou vpřed.

Jako bývalá první dáma Bílého domu a tehdejší demokratická kandidátka na prezidentku byla Hillary Rodham Clintonová jednou z nejvýraznějších osobností světa. Mohlo by se tedy zdát logické předpokládat, že pochází z bohaté a elitní rodiny. Skutečnost je ale úplně jiná.

Hillaryiny skromné začátky jí ukázaly, jak důležité je pomáhat druhým. Její rodina má kořeny ve Scrantonu v Pensylvánii, kde její dědeček pracoval padesát let v továrně na krajky. Byl to nesobecký muž, který tvrdě dřel, aby jeho děti měly víc příležitostí, než měl on sám.

Jeho úsilí se vyplatilo: Hillaryin otec Hugh Rodham se mohl zapsat na Pensylvánskou státní univerzitu, než po útoku na Pearl Harbor vstoupil do námořnictva. Pro Hillaryinu matku Dorothy Howellovou byl život mnohem tvrdší. Rodiče ji v útlém věku opustili a Dorothy se musela postavit na vlastní nohy – ve čtrnácti letech začala pracovat jako služka.

Bez pomoci a laskavosti druhých by se Dorothy pravděpodobně nedokázala uživit. Její učitelka v první třídě si například všimla, že Dorothy nemá o přestávce co jíst, a začala jí nosit jedno jídlo navíc, aby se s ní mohla podělit. Tato laskavost Dorothy hluboce zasáhla a nikdy na ni nezapomněla. Své dceři vštípila přesvědčení, že v životě není nikdo úplně sám a že si musíme navzájem pomáhat, zvlášť když přijdou těžké časy.

Stejně jako se Hughův otec obětoval pro své děti, i Hugh a Dorothy se snažili poskytnout Hillary lepší příležitosti, než měli oni sami. Hillary nakonec vystudovala vysokou školu a pokračovala na právnické fakultě Yaleovy univerzity. Během studií pracovala pro Dětský obranný fond – advokační organizaci pomáhající dětem, které čelí překážkám podobným těm, jež musela překonávat její vlastní matka.

Hillary chodila dům od domu a získávala podporu pro děti se zdravotním postižením, kterým byla upírána dokonce i základní možnost chodit do školy. Právě tehdy si uvědomila, že samotný soucit a péče nestačí. Skutečný pokrok nastává teprve tehdy, když se mění jak lidská srdce, tak zákony – a že nadešel čas podniknout konkrétní kroky.

Tim Kaine má za sebou dlouhou a vlivnou politickou kariéru, přesto není tak známý jako Hillary Clintonová. Stejně jako ona však i on našel cestu k veřejné službě díky silné touze pomáhat ostatním.

V dětství na něj hluboce zapůsobila pracovitost jeho rodičů a významnou roli v jeho životě sehrála také víra. Některé z jeho nejranějších vzpomínek se vážou k otcově kovodělné dílně v Kansas City, kde se učil základy truhlařiny a svařování. Studium na jezuitské škole mu navíc vštípilo náboženské a etické hodnoty, které ho provázejí dodnes.

Po absolvování právnické fakulty si dokonce vzal rok volna, aby mohl působit jako dobrovolný jezuitský misionář v Hondurasu. Pracoval tam s dospívajícími, učil je dovednostem, které se naučil v otcově dílně, a oni mu na oplátku pomáhali se španělštinou.

V Hondurasu se ale nenaučil jen jazyk. Poprvé tam nahlédl do nespravedlivého sociálního systému, v němž si ti nahoře přivlastňují všechny výhody a ostatní zůstávají pozadu. Tato zkušenost ho přesvědčila, že společnost musí nabízet rovné příležitosti pro všechny – bez ohledu na rasu, majetek, původ či sexuální orientaci.

Další klíčovou postavou v Kaineově životě byl otec jeho manželky, A. Linwood Holton Jr., bývalý republikánský guvernér Virginie, který sehrál zásadní roli při integraci veřejných škol ve státě. Když v roce 1970 poslal své vlastní děti do nově integrované školy, dal tím jasně najevo osobní podporu historickému rozhodnutí Nejvyššího soudu USA z roku 1954 v případu Brown v. Board of Education, které prohlásilo segregované školy za protiústavní.

S těmito hodnotami na paměti začal Tim Kaine kariéru jako právník v oblasti občanských práv. Zastupoval lidi, kteří čelili diskriminaci při hledání bydlení. Během téměř dvaceti let vedl desítky sporů proti bankám, pronajímatelům, realitním kancelářím, pojišťovnám i místním samosprávám, které s lidmi zacházely nespravedlivě.

Jeho práce a veřejné působení ho nakonec přivedly do funkce starosty Richmondu ve Virginii, poté do úřadu guvernéra a nakonec do Senátu Spojených států.