Sedmý smysl

Možná si to neuvědomujete, ale pokaždé, když surfujete po internetu, vstupujete do jednoho z nejkomplexnějších a nejpropletenějších systémů na světě. Váš smartphone nebo laptop komunikuje s miliony dalších zařízení po celé planetě a má přístup k více než miliardě vzájemně propojených webových stránek.

Složité systémy, jako je internet, nám bezpochyby usnadnily život a s postupujícím technologickým pokrokem budou naši existenci dále zlepšovat. Musíme si však dávat pozor. Pokud chceme potenciál složitých sítí využít naplno, musí společnost držet krok s technologickými změnami.

Dnes je až příliš snadné využívat sítě proti nám: teroristé mohou používat internet k šíření svých poselství, zločinci se mohou nabourat do našich dat a spekulanti mohou zneužívat stále složitější finanční systém a přivodit kolaps ekonomiky. Tomuto narušování můžeme čelit jen tak, že budeme průběžně modernizovat naše instituce a infrastrukturu.

Následující kapitoly vysvětlují, jak můžeme jako jednotlivci i jako společnost v této složité době přežít a prosperovat. V tomto shrnutí se dozvíte, proč potřebujeme sedmý smysl, proč byste se neměli svěřovat „doktorce ELIZE“ a jak vám mohou strážci bran znepříjemnit život.

Na konci devatenáctého století, kdy byla průmyslová revoluce v plném proudu, pronesl filozof Friedrich Nietzsche prozíravou myšlenku, že lidé potřebují „šestý smysl“. Jinými slovy tím chtěl říct, že lidstvo bude muset jako celek rozvinout nový instinkt, aby dokázalo držet krok s tempem technologických změn.

Dnes je nezbytné, aby si lidé osvojili sedmý smysl – schopnost chápat složité vazby sítí, které v důsledku technologického pokroku vznikly mezi lidmi, mobilními zařízeními, počítači a finančními trhy.

Abychom sedmý smysl rozvinuli, musíme si nejprve uvědomit, že vše je vzájemně propojeno. Vezměme si například představení prvního iPodu v roce 2001. Tento přístroj nejen zásadně změnil způsob, jakým lidé poslouchají hudbu, ale proměnil i samotný hudební průmysl. Po uvedení iPodu na trh lidé přestali používat discmany, obchody s CD začaly zavírat a prodeje hudby v podobě MP3 souborů prudce vzrostly. Nakonec to vedlo k nástupu streamovacích služeb, jako je Spotify.

Starý analogový systém distribuce hudby byl v podstatě nahrazen novou digitální sítí. Jak technologie rychle postupuje, staré síťové systémy jsou často vytlačovány novými – autor tento proces označuje jako moc sítí.

Abychom pochopili moc sítí, podívejme se na to, jak je angličtina v současnosti používána jako globální lingua franca. Tento jazyk umožňuje snadné sdílení informací mezi lidmi z různých zemí po celém světě, a stává se tak mocnou komunikační sítí. Dnes se může zdát, že nahradit angličtinu jiným prostředkem je nemyslitelné. V čase však i taková lingua franca, jako je angličtina, ustoupí překladovým algoritmům, které budou v reálném čase převádět komunikaci mezi mnoha jazyky – taková je povaha moci sítí. Pokročilé propojení je předpokladem rozvoje této technologie.

Jednoho dne budete moci naskočit do taxíku v Madridu, říct „dobré ráno“ a váš taxikář okamžitě uslyší „buenos días“. Přijde doba, kdy bude překladový algoritmus důležitější než schopnost mluvit a rozumět angličtině.

Vraťme se na počátek éry internetu. Kdybyste tehdy věděli, že vývoj webu nakonec umožní syrským teroristům snadno indoktrinovat děti, podpořili byste takovou inovaci?

Vliv, který mají sítě na společnost, je mnohem rozsáhlejší, než si kdo dokázal představit. Instituce se snaží držet krok s vývojem těchto sítí, což dobře ilustruje způsob, jakým se svět vypořádává s teroristickými útoky.

Po útocích z 11. září byla zahájena válka proti terorismu. Analytický tým Pentagonu prozkoumal záznamy o smazaných telefonních hovorech a SMS zprávách teroristů a zjistil, že teroristické sítě se vyvíjejí mnohem rychleji, než je vláda či armáda dokáže monitorovat.

V roce 2003 se americké jednotky dozvěděly, že jeden terorista v Bagdádu přišel na způsob, jak vyrobit bombu schopnou proniknout pancířem amerických tanků. O pouhých deset dní později identická bomba zabila amerického úředníka v odlehlé části Afghánistánu. Přestože jednotky plánovaly vylepšit ochranu svých tanků, byly ve srovnání s tempem, jakým se šířily nové metody útoku, příliš pomalé. Komunikační síť teroristů byla jednoduše pokročilejší.

I nově rekrutovaní, sotva vzdělaní teroristé dokážou díky internetu unikat staromódním, pomalým vládním systémům. Úkolová skupina Pentagonu známá jako Organizace pro porážku improvizovaných výbušných zařízení (JIEDDO) zjistila, že teroristé mají tendenci navštěvovat webové stránky s návody na výrobu bomb. Další teroristé pak poskytovali rady v reálném čase v šifrovaných chatovacích místnostech, do nichž se americká vláda nedokázala dostat.

Aby JIEDDO proti jejich aktivitám bojovala, instalovala na ulicích sledovací zařízení. Ačkoli tento postup pomohl zabránit jednotlivým útokům, nijak neřešil samotnou podstatu problému.