Rychlá dieta

Když jste mladí, potřebujete jíst vydatně a kvalitně, abyste správně rostli. Jakmile však dospějete, takové množství jídla už nepotřebujete. Přesto jako společnost jíme mnohem víc, než je nutné. To se neprojevuje jen na obvodu pasu, ale i na celkovém zdraví.

Řešením přitom není další složitý dietní plán. Potřebujeme v zásadě jediné: jíst méně.

Souvislost mezi pravidelným půstem a delším životem je známa už dlouho. V tomto shrnutí se seznámíte s novými důkazy, které ukazují, jak může půst pomáhat předcházet nemocem, jako je cukrovka, Alzheimerova choroba či deprese.

Dozvíte se:

• proč vaše tělo není přizpůsobeno typu stravy, kterou dnes běžně jíte,
• jak může občasný půst výrazně prodloužit délku života,
• a jak můžete předcházet cukrovce tím, že se naučíte půst zařazovat do svého života.

Současná lékařská doporučení pro zdravý a spokojený život říkají, že bychom měli jíst nízkotučné potraviny a více se hýbat. Ale funguje tento přístup? Odpověď zní: ne tak docela.

Míra obezity dnes po celém světě stoupá do závratných výšin. Jsme obéznější a méně zdraví než kdykoli dříve a kardiovaskulární onemocnění patří mezi nejčastější příčiny úmrtí na světě.

Jak to změnit? Jedním z řešení je půst – konkrétně přerušovaný půst, tedy střídání období běžného stravování s obdobími, kdy nejíme vůbec nebo jíme výrazně méně.

Po tisíciletí lidé přecházeli mezi obdobím „hodování a hladu“. Naše těla proto na přerušovaný půst reagují překvapivě dobře: tento režim totiž napodobuje prostředí, v němž jsme se jako druh vyvíjeli.

Jaké jsou tedy výhody přerušovaného půstu? Lékařské studie ukázaly, že půst může:

• snížit oxidační poškození a zánět,
• zlepšit energetický metabolismus,
• a zvýšit buněčnou ochranu v těle.

To znamená, že přerušovaný půst může pomoci omezit obezitu, vysoký krevní tlak, astma či revmatoidní artritidu.

Existuje však i jiný rozšířený názor: častá konzumace menších porcí má údajně zvyšovat rychlost metabolismu a tím podporovat hubnutí. Je to ale skutečně pravda?

Výzkumníci z Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze zjistili, že nikoli. V jedné studii dostaly dvě skupiny pacientů s diabetem 2. typu denně 1 700 kalorií – buď rozdělených do dvou jídel, nebo do šesti jídel. Přestože energetický příjem byl v obou skupinách stejný, skupina, která jedla dvě jídla denně, zhubla v průměru o tři libry a zmenšila obvod pasu přibližně o 1,5 palce více než skupina se šesti jídly denně.

Přerušovaný půst může být účinným nástrojem, jak udržet nemoci na uzdě, a vědeckých důkazů na jeho podporu stále přibývá. Článek v prestižním časopise Nature uvádí, že ačkoli řada studií potvrzuje přínosy půstu, přesné mechanismy jeho účinku zatím nejsou zcela objasněny.

Jedním z možných vysvětlení je snížení hladiny hormonu IGF‑1 (inzulínu podobného růstového faktoru 1) v průběhu půstu. Nižší hladina IGF‑1 může vést k menší pravděpodobnosti vzniku rakoviny a zároveň k prodloužení délky života.

Buňky v těle přirozeně rostou a množí se, když přijímáme energii v podobě potravy. Když však hladovíme nebo držíme půst, hladina IGF‑1, který tento růst podporuje, klesá. Tělo tak dostává jakýsi „varovný signál“: přepíná z režimu růstu do režimu opravy, opravuje poškozené buňky a snaží se udržet vnitřní rovnováhu.

Dr. Valter Longo z Longevity Institute na Univerzitě Jižní Kalifornie tento jev zkoumal na myších, které byly geneticky upraveny tak, aby IGF‑1 neprodukovaly. Zjistil, že myši bez IGF‑1 žily téměř dvakrát déle než myši s normální hladinou IGF‑1 a zároveň se u nich neobjevila cukrovka ani rakovina.

Jak je to ale u lidí? Longo rozšířil svůj výzkum na obyvatele Ekvádoru s tzv. Laronovým syndromem – genetickou mutací, která vede k extrémně nízkým hladinám IGF‑1. Zajímavé je, že u těchto lidí se cukrovka ani rakovina prakticky nevyskytují.

Longo vyloučil vliv prostředí, protože příbuzní sledovaných osob bez Laronova syndromu žili ve stejné vesnici, ale někteří z nich rakovinou onemocněli. Jeho výzkum naznačuje, že zatímco v dětství a během růstu jsou vyšší hladiny IGF‑1 potřebné, později v životě mohou přispívat k urychlenému stárnutí a zvyšovat riziko rakoviny.