Růžový tank

Staré přísloví říká, že byste nikdy neměli mávat býkovi před nosem červenou látkou, protože ho to vyprovokuje k útoku. Věděli jste ale, že podobná rada platí i pro vás? I když pravděpodobně nezaútočíte na člověka v červeném tričku, vaše chování vůči němu může být výrazně ovlivněno jeho módními volbami.

Ve skutečnosti jste neustále, často podprahově, ovlivňováni silami uvnitř sebe i kolem sebe – mnohem víc, než si dokážete představit. Některá jména v nás vyvolávají negativní pocity, nálepky mohou vytvářet falešné vzpomínky, samotný pocit, že se na vás někdo dívá, zvyšuje vaši poctivost a pobyt v přeplněném prostoru z vás může udělat méně ochotného pomoci.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak vaše myšlenky a jednání formují faktory, jako jsou barvy kolem vás, písmena ve vašem jménu, klima země, v níž žijete, a lidé ve vašem okolí. Zjistíte také, proč je sytě růžová přirozeně působícím sedativem, proč si tanečnice u tyče vydělají víc peněz, když ovulují, a proč by stopaři měli nosit červenou.

Doporučení zaměstnanců: „Vždy mě fascinovaly nenápadné věci, které formují lidské chování. Od růžových vězeňských cel až po vaše iniciály – tyto úryvky přinášejí ohromující fakta o tom, co všechno ovlivňuje lidskou mysl.“ – Laura, vedoucí německého redakčního týmu

Zkuste si tipnout, kolik dětí dostalo po druhé světové válce jméno „Adolf“. Téměř žádné? Máte pravdu. Rodiče se obvykle vyhýbají jménům, která jsou silně spojena s negativními jevy. Svět si totiž jakéhokoli milého „Adolfa“ nevyhnutelně spojí s pravicovou diktaturou.

Jména si však nespojujeme jen s určitými pojmy, ale i s demografickými charakteristikami. Podle jména člověka často dokážeme odhadnout jeho přibližný věk, pohlaví, etnický původ a někdy i sociální status. Většina lidí by například předpokládala, že Dorothy je bílá žena, Fernanda je Hispánka a Aaliyah je černoška.

Studie dokonce odhalily silnou souvislost mezi vzděláním matky a jmény, která volí pro své děti. Například bílí chlapci jménem Sander mají mnohem vyšší pravděpodobnost, že jejich matka vystudovala vysokou školu, než bílí chlapci jménem Bobby.

Jména navíc mohou ovlivňovat i zásadní životní výsledky. Výzkum ukázal, že uchazeči o práci s „bílými“ jmény (Emily, Anne, Brad) dostávají pozvánku k dalšímu kolu o 50 procent častěji než uchazeči se „černošskými“ jmény (Aisha, Kenya, Jamal), přestože jejich životopisy byly stejně kvalitní. Znepokojivě to naznačuje, že jména mohou vést k rasové diskriminaci a ovlivňovat životní dráhu jejich nositelů.

Víme tedy, že naše jména ovlivňují, jak nás vnímají ostatní. Ovlivňují ale i naše vlastní chování? Rozhodně ano. Psycholog Jozef Nuttin prokázal, že lidé mají natolik v oblibě písmena ze svého vlastního jména, že častěji a štědřeji přispívají na sbírky a projekty, které sdílejí jejich iniciály. Po hurikánu Katrina, který v roce 2005 zpustošil New Orleans, tak například vzrostly charitativní dary od lidí, jejichž jméno začínalo na K, o 150 procent.

„Černý“, „bílý“, „bohatý“, „chudý“. Neustále dáváme věcem a lidem kolem sebe nějaké nálepky. Jak ale tyto nálepky působí na nás samotné?

Především formují způsob, jakým se díváme na svět. Dokonce i běžná slova, která používáme ve svém mateřském jazyce, mohou ovlivňovat naše vnímání.

Například u barev platí, že slova, která pro ně máme, určují, jak dobře rozlišujeme jednotlivé odstíny. V jednom experimentu dostali ruští a angličtí účastníci test vnímání barev: na obrazovce se objevily dva modré čtverce s mírně odlišnými odstíny a jejich úkolem bylo určit, který z nich se shoduje s třetím modrým čtvercem. Ukázalo se, že Rusové byli v tomto úkolu výrazně rychlejší, protože ruština má dva odlišné názvy pro různé odstíny modré: goluboj pro světle modrou a sinij pro tmavě modrou. Přesnější barevné pojmenování Rusům usnadňovalo rozlišování odstínů, zejména na hranici mezi těmito dvěma barvami.

Nálepky ale mohou naše úsudky i zkreslovat. V jiném výzkumu měli účastníci určit, která ze tří tváří s popisky je nejtmavší. Ačkoli byly všechny tváře stejně tmavé, lidé vnímali tvář označenou jako „černá“ jako tmavší než tvář označenou jako „bílá“. To naznačuje, že rasové nálepky narušují naši schopnost přesně posuzovat odstín pleti.

Jazyk může dokonce vytvářet falešné vzpomínky. V jedné studii byly dvě skupiny účastníků vystaveny videu, na němž do sebe narazila dvě auta. Poté výzkumníci jedné skupině řekli, že se auta „srazila“ (v originále výraz evokující prudký náraz), zatímco druhé skupině popsali situaci mírněji, že se „dotkla“ či „ťukla“. Skupina, která slyšela dramatičtější popis, si pak při vybavování videa mylně „pamatovala“ rozbité sklo, zatímco druhá skupina popisovala detaily mnohem přesněji. Je tedy zřejmé, že slova, která používáme, mohou zkreslovat i naši paměť.