Restart

Kdy jste naposledy slyšeli opravdu pozitivní zprávy o indické ekonomice? Pravděpodobně už je to nějaký čas. Indie vstupovala do jednadvacátého století jako jedna z dynamických rozvíjejících se ekonomik BRIC (spolu s Brazílií, Ruskem a Čínou), dnes však její hospodářství spíše přešlapuje na místě.

Jak k tomu došlo? Právě to tyto úryvky zkoumají. Kde Indie udělala chybu? Jak může znovu získat živou, dynamickou a slibnou ekonomiku, kterou kdysi měla? A je vůbec možné indické hospodářství „restartovat“?

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte,

• proč indičtí řidiči kamionů stráví až 60 procent pracovní doby nečinností,
• jaké změny jsou nutné v indickém zemědělství,
• a jak absurdní povinnost vést „záznam o vápnění a malování“ ovlivňuje indickou ekonomiku.

Možná si myslíte, že historky o indických dopravních zácpách dlouhých přes míli jsou jen přehnané pověsti. Jakmile však vystoupíte z letiště v Dillí a uvidíte je na vlastní oči, rychle změníte názor.

Tyto hrozivé kolony existují navzdory nově postavenému nadjezdu Rao Tula Ram Road – jednopruhovému mostu, který měl odvést část dopravy z hlavní dopravní tepny Dillí. Jenže je prostě příliš malý na to, aby zvládl dopravní zátěž města. A co je nejpodivnější: už před jeho výstavbou si městští plánovači uvědomovali, že kapacitně stačit nebude.

Proč tedy přesto pokračovali ve stavbě? V indickém prostředí je cokoli složitějšího či většího než nezbytné minimum často považováno za plýtvání penězi a zdroji. Indové jsou zvyklí žít v podmínkách nedostatku a zpoždění a lidé obecně pohrdají vším, co vnímají jako nadbytečné nebo zbytečné.

Tento postoj má kořeny v socialistickém myšlení, které prosazoval i Gándhí – ten ostatně vždy cestoval ve třetí třídě. Pro zemi to však mělo vážné důsledky.

Nedostatečná infrastruktura v Indii například výrazně ztěžuje výrobcům včasné odesílání zakázek. Indické kamiony tráví na cestě jen asi 40 procent času skutečnou jízdou; zbylých 60 procent stráví čekáním v dlouhých frontách na různých daňových a kontrolních stanovištích. A protože čas jsou peníze, tato nečinnost výrobce stojí obrovské částky.

Absurdním důsledkem je, že nejlevnější způsob, jak poslat zásilku z Bangalúru do Hajdarábádu, je někdy poslat ji nejprve do Evropy a teprve odtud zpět do Hajdarábádu.

Dopravní zácpy tedy nejen vytvářejí stres a okrádají lidi o čas při cestě do práce – zároveň přímo poškozují ekonomiku celé země.

V bohatších zemích se často předpokládá, že neefektivní ekonomiky potřebují především více pracovních sil. V Indii je ale potenciálních pracovníků víc než dost – a přesto nezaměstnanost roste. Proč?

Jedním z důvodů jsou problémy venkovského zemědělství. Farmy se zmenšují a jejich produkce je relativně nízká, takže i mzdy ve zemědělství zůstávají nízké. Zemědělství už není odvětví, do kterého by se lidé chtěli pouštět.

Zemědělská půda dostupná v dnešní Indii představuje jen zhruba polovinu rozlohy z roku 1970. Osmdesát procent indických farem je menších než dva hektary a většina z nich má velikost přibližně poloviny fotbalového hřiště. Přibližně polovina pracujících Indů stále pracuje v zemědělství, ale v roce 2011 tvořila zemědělská produkce méně než 15 procent indického HDP. Celkově tedy farmy produkují málo a farmáři si na nich vydělají jen velmi skromně.

Když se lidé z venkovských oblastí chtějí ze zemědělství odpoutat, často hledají práci v továrnách – jenže těch je málo a nová pracovní místa nevznikají v potřebném rozsahu. Většina indických firem si záměrně udržuje malou velikost a vyhýbá se jakékoli výraznější expanzi.

Proč?

Za prvé, zaměstnanci v Indii požívají silné ochrany prostřednictvím různých zákonů a předpisů; zaměstnavatelé naopak nikoli. Co byste udělali, kdybyste přistihli zaměstnance, jak v pracovní době spí? Pravděpodobně byste ho propustili. V Indii je však propuštění zaměstnance velmi obtížné, takže zaměstnavatelé nemohou snadno nahradit neproduktivní pracovníky výkonnějšími.

Za druhé, indické firmy s více než 99 zaměstnanci se automaticky dostávají do hledáčku zkorumpovaných vládních inspektorů, kteří při sebemenším porušení předpisů požadují úplatky. I proto se podniky růstu spíše brání.