Řekněte si o to

Ve většině případů, když se řekne, že si žena „o něco říká“, nejde o lichotivou poznámku a výsledek nebývá nijak žádoucí. Tato kniha vám však ukáže, že umět si říct o to, co chcete, znamená převzít kontrolu nad vlastním životem a cíleně usilovat o to, co si zasloužíte.

Provede vás procesem vyjednávání, zaměří se na některé běžné problémy, kterým ženy čelí, a lépe vás vybaví pro situace, kdy budete žádat o zvýšení platu nebo se dohadovat s partnerem třeba o tom, zda si pořídit domácího mazlíčka – kočku, nebo psa.

Efektivní vyjednávací dovednosti se hodí v celé řadě situací, bez ohledu na to, jak velké či malé se mohou zdát. Co je ještě důležitější: naučit se vyjednávat vede nejen k lepším vztahům s lidmi kolem vás, ale i k lepšímu vztahu k sobě samé.

V tomto shrnutí zjistíte mimo jiné:

• co má televizní seriál The Closer společného s vyjednáváním o platu,
• v čem se liší mužský a ženský pohled na svět,
• co je BATNA a proč je tak užitečná.

Když jsme byli dětmi, dospělí se nás často ptali, čím chceme být, až vyrosteme. A i dnes, v dospělosti, na tuto otázku narážíme znovu a znovu. Pro většinu z nás však není odpověď vůbec jednoduchá.

Zvlášť pro moderní ženy je těžké oddělit vlastní touhy a ambice od toho, co jim okolí celý život říká, že by chtít „měly“. Ženy jsou totiž často vychovávány k tomu, aby naplňovaly očekávání druhých, místo aby byly povzbuzovány k následování vlastních přání.

Například Vanessa, autorčina přítelkyně, po vysoké škole vůbec netušila, jakou kariéru si zvolit. Protože její matka i sestra byly učitelky, připadalo jí samozřejmé, že půjde stejnou cestou. Jakmile však do školství nastoupila, rychle zjistila, že to není práce pro ni. Uvědomila si, že potřebuje změnu, zavřela oči a zkusila si co nejživěji představit, co doopravdy chce. Viděla samu sebe venku, v přírodě – a došlo jí, že chce pracovat na zahradě. Rozhodla se proto založit vlastní zahradnickou firmu.

Chceme-li zjistit, co od života opravdu chceme, musíme si nejdřív položit otázku, co nám chybí. Jedním ze způsobů je znovuobjevit činnosti, které nás v minulosti těšily, ale časem jsme na ně zapomněli.

Michele, další autorčina přítelkyně, byla ředitelkou školy. Měla dobrou práci i milující rodinu, přesto v ní něco zůstávalo nenaplněné. Když si vzpomněla na dětství, uvědomila si, jak ráda malovala a kreslila. Došlo jí, že jí v životě chybí kreativita, a tak se přihlásila do kurzů kresby a znovu objevila svůj oblíbený koníček. Její život se díky tomu stal vyváženější a plnější – a ona spokojenější.

Jakmile zjistíte, co vlastně chcete, jste připravené naučit se, že svůj život můžete řídit samy. V další části se podíváme na to, jak toho dosáhnout.

Představte si, že jste v luxusním hotelovém apartmá. V pokoji máte všechno, co byste si mohly přát – pohodlnou manželskou postel, velkou televizi, stylový stůl, měkké křeslo, vonné svíčky a tak dále. Jen župan chybí.

Mnoho žen by v takové situaci prostě mlčky rezignovalo, i když by po županu opravdu toužily. Proč tomu tak je?

Odpověď přinesla série studií z 80. a 90. let. Podle nich ženy mnohem častěji věří, že život řídí je, místo aby ony řídily svůj život. Výzkum také ukázal, že ženy se často bez řečí přizpůsobí jakékoli situaci a věří, že na výsledku stejně nemají skutečný vliv.

Muži naopak vnímají svět jako místo plné příležitostí, ze kterých mohou svobodně vybírat. Tyto výsledky se potvrdily nejen ve Spojených státech, ale i v řadě dalších zemí – například v Británii, Nizozemsku, Brazílii nebo Indii. Rozdíl v myšlení mezi ženami a muži je tedy celosvětový trend a má velmi konkrétní důsledky – mimo jiné i to, že mnoho žen se neodváží požádat o zvýšení platu.

Psycholožka Lisa Barron v roce 2006 zkoumala, jak se tento rozdíl v myšlení projevuje na pracovišti. Muži i ženy měli odpovědět, zda souhlasí s následujícím tvrzením: „O své hodnotě na pracovišti rozhoduji já a já jsem zodpovědná za to, aby mě zaměstnavatel spravedlivě ohodnotil.“

Výsledky byly výmluvné: 85 procent mužů s výrokem souhlasilo, zatímco za pravdivý ho považovalo jen 17 procent žen. Barronová dospěla k závěru, že ženy mají tendenci měřit svou hodnotu podle toho, co jim zaměstnavatel platí, a o svém platu prakticky nikdy nevyjednávají. Jinými slovy: ženy si o zvýšení říkají mnohem méně často než jejich mužští kolegové.

To ukazuje, že ženy potřebují zásadně přehodnotit způsob, jakým se světem interagují. Víra, že svůj život nemáte ve vlastních rukou, vede k nerovnováze moci, v níž o vaší hodnotě rozhoduje zaměstnavatel. Navíc tato víra stojí na mylném předpokladu, že zaměstnavatelé stanovují platy vždy spravedlivě a férově.

Chcete-li mít jistotu, že jste placené spravedlivě a přiměřeně, musíte umět o svém platu vyjednávat. Jak na to, se podíváme v další části.