Radost z práce

Jsou dny, kdy se zdá, že projít pracovním dnem je téměř epická bitva. Blíží se termín odevzdání, u vašeho stolu se střídají kolegové, kteří potřebují vaši pozornost, a počet nepřečtených e‑mailů ve schránce dosahuje ohromujících výšin. Všechno to působí jako mnohem víc, než by jeden člověk mohl zvládnout.

Naštěstí existují jednoduché kroky, které můžete podniknout, abyste získali větší klid na duši – a zároveň zvýšili svou produktivitu. Hledání způsobů, jak pracovat bez vyrušování, je jen část řešení. Jak ale jasně ukazuje autor Bruce Daisley, existuje i méně zřejmá stránka produktivity: sociální rozměr práce.

Ano, potřebujeme se zbavit rozptýlení, když pracujeme. Zároveň však existují hranice, jak dlouho můžeme soustředěně pracovat, než se začnou projevovat škodlivé účinky vyčerpání. A také záleží na tom, co děláme v okamžiku, kdy si dopřejeme tolik potřebnou přestávku – i to má obrovský vliv na naši pohodu a celkovou efektivitu.

V těchto kapitolách zjistíte mimo jiné, jak nastartovat produktivní den ještě před 11. hodinou dopoledne, proč může dávat smysl uspořádat příští schůzku venku a proč je důležité se smát, i když se věci zrovna nevyvíjejí růžově.

Pokud jste někdy pracovali v kanceláři, možná jste měli šéfy nebo vedoucí pracovníky, kteří trávili celé hodiny zavření ve své kanceláři. Možná jste na ně dokonce pohlíželi s despektem, protože působili odtažitě a nesociálně. Když se ale podíváme na to, co stojí za dobrými pracovními návyky, může se ukázat, že na jejich chování přece jen něco bylo.

Začněme tím, že udržet pracovní prostor co nejvíce bez rozptýlení je klíčovou podmínkou efektivní práce. V roce 2011 provedl dánský výzkumník v oblasti managementu J. H. Pejtersen studii, která ukázala, že lidé pracující v otevřených kancelářích mívají více dnů nemocenské než ti, kteří mají vlastní kancelář. Studie také odhalila, že pracovníci v open space bývají v průměru vyrušeni zhruba jednou za tři minuty.

Tato vyrušení nejsou způsobena jen kolegy, kteří přicházejí s dotazy. Patří sem i hluk a rozhovory linoucí se od sousedních stolů či z okolních kanceláří. Proč jsou tato přerušení tak škodlivá? Jakmile je vaše soustředění narušeno, trvá poměrně dlouho, než se znovu dostanete na stejnou úroveň koncentrace.

To je také důvod, proč byste se neměli snažit zvládat příliš mnoho úkolů najednou. Počítačový vědec Gerald Weinberg ve své knize Quality Software Management zjistil, že softwaroví manažeři, kteří během jednoho dne přeskakovali mezi pěti různými projekty, pracovali jen asi na čtvrtinový výkon oproti situaci, kdy by se soustředili na jeden projekt.

Jedním z výborných způsobů, jak omezit rozptýlení, je zavést si takzvaný „ranní režim mnicha“. Spočívá v tom, že až do 11 hodin dopoledne vypnete všechny příchozí hovory a návštěvy. Zpočátku se vašim kolegům nemusí tento „bariérový“ přístup líbit, ale pokud jim vysvětlíte, že nejde o antisociální chování, nýbrž o snahu dopřát si několik hodin nepřerušované práce, než se pustíte do telefonátů a schůzek, pravděpodobně to pochopí.

Pokud vás ranní režim mnicha láká, ale nemáte dveře, které byste mohli zavřít, zkuste si alespoň do 11 hodin nasadit sluchátka a vytvořit si tak vlastní „bublinu“.

Když se zaseknete u nějakého kreativního úkolu – zvlášť když se blíží termín – nejspíš se vám vůbec nechce odcházet od práce a jít se projít. Přesto, jak říká J. K. Rowlingová, autorka světově proslulých knih o Harrym Potterovi: „Není nic lepšího než noční procházka, která vám vnukne nápady.“

A Rowlingová má pravdu – věda její tvrzení o kreativních účincích chůze potvrzuje. V roce 2014 provedli psychologové Marily Oppezzo a Daniel Schwartz ze Stanfordovy univerzity studii, v níž účastníky požádali, aby vymýšleli kreativní odpovědi na různé scénáře. Například měli navrhnout neobvyklé využití pro klíč ve tvaru oka. Některé odpovědi byly vyhodnoceny jako málo kreativní, třeba nápad použít klíč jako umělé oko. Naopak velmi kreativní odpovědí bylo, že by oběť vraždy mohla klíčem vyrýt jméno svého vraha do podlahy.

Účastníci buď zůstali sedět, nebo se šli projít a pak se vrátili zpět. Ukázalo se, že 81 procent těch, kteří se prošli, podávalo v testech kreativního myšlení lepší výkony. Podle výzkumníků samotný akt chůze „probudil“ jejich myšlení a vedl k lepším nápadům. Oppezzo a Schwartz zároveň zjistili, že je užitečné si po procházce znovu sednout a v klidu se soustředit, aby nápady mohly dozrát.

Jedním ze způsobů, jak zařadit více produktivních procházek do svého dne, je pořádat porady formou „walking meetingu“ – tedy během chůze. Expert na produktivitu a kouč Chris Barez-Brown povzbuzuje své klienty, aby chodili na procházky ve dvojicích. Během procházky má nejprve jeden člověk prostor mluvit až 30 minut o svém naléhavém problému bez přerušování. Poté si role vymění a zbytek cesty mluví druhý.

Tím, že jdete s jasným záměrem, dodáte svým myšlenkám energii a zároveň si navzájem dopřejete možnost říkat nahlas vše, co vás napadne, bez autocenzury a opravování. Barez-Brown u svých klientů opakovaně viděl, že se z takových procházek vracejí s větší jasností a vzrušujícími nápady.