Radost

Představte si svět, v němž jsou všechny budovy postavené v jednom jednoduchém tvaru. Liší se jen odstínem šedi. Jen občas se objeví nějaká významná budova, která je bílá. V tomto světě jsou stromy vysázené v přesných řadách, zatímco keře a trávníky jsou upravené tak, aby splňovaly normy. Interiéry budov jsou minimalistické, strohé a sterilní.

Není náhoda, že si takový svět dokážeme snadno představit. Současné designové trendy nás neúprosně vedou právě tímto směrem. Následující úryvky jsou oslavou jiného světa – světa navrženého s ohledem na život a radost. Jsou ódami na hledání radosti v divokých tvarech a barvách světa.

Nejenže vás povzbudí, abyste přijali radost v designu, umění a stylu, ale také vám ukážou, jak ji aktivně vnášet do vlastního života – pro vaše dobro i pro dobro vašich blízkých. Dozvíte se například, jaká změna v podobě slavnostního večera zabránila tomu, aby se předávání Oscarů stalo nesnesitelně nudnou podívanou; proč jsou plameňáci tak oblíbení; a kam skutečně patří vaše květinové záhony.

Na podzim roku 2000 se v zanedbaném a zločinem sužovaném městě Tirana v Albánii začalo dít něco na první pohled podivného. Malíři se pustili do natírání nenápadné budovy jasně oranžovou barvou. Pracovali na příkaz starosty města Ediho Rami a tato budova byla první z mnoha, které měly dostat zářivé barvy.

Tento odvážný projekt povzbudil obyvatele města, aby se lépe starali o své čtvrti i o vlastní životy. Za své úsilí o obnovu města získal Rama v roce 2004 ocenění World Mayor Award. Ukazuje to, že i malý dotek barvy může mít obrovský dopad.

Síla barvy spočívá především v její schopnosti učinit prostory radostnějšími. Radost je těžko uchopitelný pojem, ale všichni ji poznáme, když ji zažijeme. Zjednodušeně řečeno, radost je krátký, energický záblesk pozitivní emoce. A barva ji dokáže vyvolat.

Jeden pár, který autorka Ingrid Fetell Lee zná, zažil přesně takový barevně vyvolaný zlom. Byli unavení životem ve svém monochromatickém domově, a tak si najali newyorskou architektonickou kancelář Stamberg Aferiat and Associates, aby jejich byt kompletně přetvořila. Architekti jejich zadání splnili tím, že do prostoru vnesli výrazné barvy. A rozhodně nešlo o nic subtilního – začali jasně žlutými vstupními dveřmi.

Toto rozhodnutí změnilo estetiku celého bytu. Žluté dveře totiž proměnily i kvalitu světla v interiéru, a dům tak působil mnohem radostněji. Právě interakce barvy a světla vytváří v prostoru určitou atmosféru. A ta se může dramaticky lišit podle toho, jaké barvy zvolíme.

Můžeme si to představit jednoduše: tmavé barvy odrážejí méně světla, a proto vytvářejí temnější, vážnější místnosti. Naopak jasné, světlé barvy světlo odrážejí, ovlivňují jeho kvalitu a činí prostory vzdušnějšími a radostnějšími.

Existuje několik jednoduchých pravidel, jak z barev vytěžit co nejvíce radosti. Začněte tím, že „vyčistíte“ velké plochy, jako jsou stěny a podlahy. Ty by měly být ve světlých odstínech – bílé nebo barvě, která je bílé velmi blízká. Potom do prostoru vnesete několik prvků, které dodají výrazný barevný akcent. Může jít o kus zářivě barevného nábytku, několik dekorativních předmětů nebo třeba pár barevných pruhů namalovaných na stěně.

I takto jednoduché kroky dokážou proměnit váš domov v mnohem radostnější místo.

Současným trendem v bytovém designu je minimalismus – přesvědčení, že méně je více. Určitě jste už viděli prázdné, dokonale uspořádané prostory, jejichž jediným „ozdobným“ prvkem jsou jednoduché, monochromatické tvary.

Minimalismus však může být i poněkud represivní; jen těžko ho lze označit za cestu k radosti. Když ho dovedete do důsledků, skončíte v prázdném žulovém kvádru s holou žárovkou a spacákem. Kde je v tom radost?

Nedostatek radosti v minimalismu souvisí i s jeho zvláštními morálními konotacemi. Minimalismus prezentuje absenci ozdob jako formu spirituality. Tato „čistota“ je pokusem vytvořit vizuální manifestaci morálky. Když se ale podíváte na dějiny estetiky čistoty, objevíte pod nimi nepříjemné rasové podtóny.

Minimalismus se objevil na počátku dvacátého století s teoretiky, jako byl rakouský architekt Adolf Loos. Ti pohlíželi na zdobné prvky a přeplněné prostory s opovržením, protože byly typické pro tehdejší Persii a země východní Evropy. Naproti tomu prohlašovali, že minimalismus nabízí čistotu a jednoduchost tvaru a barvy – v umění i v architektuře.

Jednoduchost designu má i své novodobé zastánce a tento návrat k minimalismu je opět silně moralizující. Minimalismus se rád chlubí svým udržitelným přístupem k životnímu prostředí, neochotou plýtvat a odporem k levným, ekologicky škodlivým produktům. Zároveň je ale až příliš posedlý čistotou. Takový „napjatý“ minimalismus může prostor ve skutečnosti radosti zbavit.

Naopak maximalismus dokáže radost vyvolat prostřednictvím potěšení z hojnosti a kontrastu. Hojnost dává smysl i z evolučního hlediska: je znakem zdraví a vitality. Stačí si vzpomenout na okázalé paví peří. Na první pohled může působit směšně a přehnaně, ale jeho účelem je vyslat samicím jasný signál.

Převedeme-li tuto logiku do principů maximalistického designu, je zřejmé, že maximalismus je také signálem. Dává najevo, že máte spoustu energie a kreativity, protože jste schopni vytvořit krásu ve svém domově.

Důkazem tohoto principu je Dorothy Draperová, slavná americká interiérová designérka. Přepracovala výzdobu lázeňského resortu Greenbrier v Západní Virginii. Lobby natřela širokými zeleno-aquamarínovými pruhy, které ještě zvýraznily už tak monumentální oblouky. Ze stropu visel obrovský lustr, zatímco po stranách kulatá okna rámovaly růžové stěny.

Když tímto lobby Ingrid Fetell Lee procházela, jeho přehnaná hojnost ji – mírně řečeno – naplnila čistou radostí. Bylo to nesrovnatelně zábavnější než procházet se nějakým šedým betonovým kvádrem hotelu.