Psycho‑kybernetika

Jaký typ člověka jste? Chodíte neustále pozdě, máte „osobnost typu A“, nebo jste prý špatný pisatel? Odkud se tyto představy vzaly? Od přísného učitele, od party přátel, kteří vás takhle nálepkují, nebo od vás samotných?

Každý z nás má nějaký obraz o tom, jaký je. Některé z těchto obrazů jsou pozitivní, jiné nám ale brání posouvat se vpřed a dělat změny. Vyprávíme si příběhy, abychom porozuměli světu, ale někdy se bezmyšlenkovitě obsadíme do role padoucha, aniž bychom domysleli důsledky takového příběhu.

Takže vezměte do ruky své „redakční pero“ – je čas přepsat scénář. V tomto shrnutí se dozvíte, jak nás všechny ovlivňuje hypnóza, jak můžete cvičit hru na klavír jen ve své hlavě a proč možná vůbec nejste špatný student matematiky.

Každý člověk má svůj sebeobraz – mentální plán, který popisuje, jaký typ člověka je. Tento nesmírně důležitý koncept sebe sama zahrnuje přesvědčení, která o sobě máme na základě minulých zkušeností, úspěchů i neúspěchů.

Takové vnímání je klíčové, protože lidé jednají v souladu s tím, za koho se považují. Pokud se vidíte jako neúspěšného, velmi pravděpodobně skutečně neuspějete. Naopak, pokud se vnímáte jako úspěšného, budete hledat a nacházet způsoby, jak uspět.

Proč se ale tyto životně důležité sebeobrazy vůbec vytvářejí? Obvykle k tomu existuje nějaký logický důvod. Člověk se může považovat za neúspěšného proto, že měl po rozvodu rodičů špatný školní rok. Zatímco někteří se z takové události poměrně snadno oklepou a brzy jsou zase na seznamu vyznamenaných, jiní uvíznou v sebeobrazu, který jim říká, že jsou „ten typ studenta na trojky“.

Ať už je tento obraz dobrý, nebo špatný, jeho utvoření je zásadní pro všechno, co v životě následuje.

Další příklad: autor znal muže, který trpěl kvůli svému údajnému „ošklivému“ vzhledu. Měl pocit, že má příliš velký nos a odstávající uši. Byl přesvědčený, že ho lidé soudí podle jeho vzhledu, a nesmírně tím trpěl. Ve skutečnosti ho však lidé podle vzhledu neposuzovali. To jeho vlastní negativní sebeobraz z něj dělal nejistého a nešťastného člověka. Protože se domníval, že jsou k němu ostatní zlomyslní, začal být zlomyslný i on k nim.

Šlo ale o začarovaný kruh, který by bylo možné přerušit, kdyby změnil svůj negativní obraz sebe sama. O těchto cyklech se dozvíme víc v další části.

Možná si myslíte, že hypnóza je jen trik z podivného cirkusového představení. Ve skutečnosti je ale do určité míry „zhypnotizovaný“ každý z nás – jedním či druhým způsobem. Síla hypnózy totiž vychází z přesvědčení, a víte už, jak mocná přesvědčení mohou být.

Stačí si připomenout příběh přítele autora, doktora Alfreda Adlera. Ve škole mu nešla matematika, a jeho učitel proto dospěl k závěru, že na tento předmět prostě nemá talent. Adler to přijal jako fakt a jeho známky mu to jen potvrzovaly. Jednoho dne ale náhle pochopil, jak vyřešit složitou rovnici. Když učiteli ukázal své řešení, ukázalo se, že aritmetice ve skutečnosti rozumí. Jeho sebevědomí rychle vzrostlo a stal se dobrým studentem matematiky.

Co se změnilo? Adler byl „zhypnotizován“ falešným přesvědčením o sobě samém. Studie ukázaly, že Adlerova zkušenost je typická pro mnoho slabě prospívajících studentů.

Lidé zažívají jak pozitivní, tak negativní přesvědčení, která je podobným způsobem „hypnotizují“. Cílem je překonat právě ta omezující. K tomu stačí využít sílu racionálního myšlení.

Vaše negativní přesvědčení nejsou přímým výsledkem faktů nebo zkušeností, ale závěrů, které si z nich vyvozujete. Proto lze racionální, tedy logické a vědomé myšlení, použít k ovlivnění vaší podvědomé mysli.

Chcete‑li začít zpochybňovat přesvědčení, která vytvářejí váš pocit méněcennosti, ptejte se „proč?“. Tak překonáte iracionální a falešné soudy typu: „Včera jsem selhal, a proto dnes zase selžu.“ Když se s takovou myšlenkou setkáte, dokážete si uvědomit, že každý den přináší novou příležitost poučit se z minulosti.