První slovo

Pokud nejste poustevník nebo nějakým způsobem vážně omezeni, je velmi pravděpodobné, že každý den mluvíte, posloucháte, čtete, píšete a/nebo přemýšlíte v nějakém jazyce. Jazyk je prostě základní součástí lidské zkušenosti. A co víc, je jedním z hlavních důvodů, proč lidstvo dokázalo pokročit a prosperovat: umožňuje nám spolupracovat, řešit spory a předávat znalosti budoucím generacím.

Ale kolik toho vlastně víte o tom, odkud se tento pozoruhodný nástroj vzal? V tomto shrnutí se seznámíte s různými teoriemi, které byly navrženy o vývoji jazyka a o tom, proč se zdá být jedinečný pro člověka. Také se dozvíte:

• co se stane, když je část mozku kuřete transplantována do hlavy křepelky,
• co mají společného George H. W. Bush a pavián,
• a proč jazyk není až tak odlišný od viru.

V roce 1959 šokoval tehdy poměrně neznámý akademik Noam Chomsky svět psychologie radikální kritikou knihy psychologa B. F. Skinnera. V té době měl Skinner téměř božský status díky své teorii behaviorismu, ale Chomského recenze jeho názorů na osvojování jazyka ho fakticky „sesadila z trůnu“.

Co dělalo Chomského recenzi tak převratnou? Klíčovou myšlenkou Skinnerova behaviorismu byl model podnět–reakce. Podle něj dochází k učení tak, že se žák setká s podnětem, zareaguje na něj a tato reakce je následně pozitivně posílena. Například dítě, které slyší větu „Kočka je černá“ a poté ji samo správně použije, může sklidit nadšený potlesk od své matky.

Chomsky však upozornil, že tento model nedokáže vysvětlit, jak si děti osvojují jazyk. Nejenže se velmi rychle naučí obrovské množství slov, ale osvojí si také pravidla, podle nichž lze slova kombinovat a znovu kombinovat do nových vět – a to vše bez toho, aby jim někdo výslovně vysvětloval, jak se to dělá. Dítě, které zná věty „Kočka je černá“ a „Kočka je malá“, také ví, že je lze spojit do „Kočka je černá a malá“, ale ne do „Kočka je černá je malá“.

A právě zde se model podnět–reakce dostává do potíží kvůli tomu, co Chomsky označil jako chudobu podnětů. V uvedeném příkladu dítě nikdy neslyšelo spojenou větu ani explicitní gramatická pravidla, jak lze věty kombinovat, takže neexistuje dostatek podnětů, které by vysvětlily, proč přesto dokáže poskytnout správnou reakci.

Chomského vysvětlení znělo, že jazyk lze chápat jako dokonalý, vrozený systém, který je již přítomen v lidském mozku. Právě proto není třeba děti učit základním strukturám jazyka: mají je automaticky díky této zděděné složce. A co víc, tvrdil, že touto složkou disponují pouze lidé – jinak by si i jiné druhy vyvinuly vlastní jazyky.

Jak bylo uvedeno v předchozí kapitole, Chomsky se domníval, že jazyk je založen na komponentě specifické pro lidský mozek. To znamená, že jeho teorie by se výrazně zpochybnila, kdyby se ukázalo, že lidský jazyk se mohou naučit i opice nebo delfíni. A právě to se v určité míře stalo.

Aby vědci prozkoumali jazykové schopnosti primátů, začali pracovat s obrázky. Například dali opicím klávesnice, na jejichž klávesách byly vytištěny obrázky, aby jimi zvířata mohla komunikovat, jakmile se naučí význam jednotlivých symbolů. V této oblasti dosáhla nejpůsobivějších výsledků výzkumnice Sue Savage‑Rumbaugh, která naučila bonoba jménem Kanzi nejen produkovat, ale i chápat některé aspekty jazyka.

V 70. letech strávila Savage‑Rumbaugh několik let trénováním bonobí samice jménem Matata, Kanziho matky. Kanzi dlouho jen pozoroval matčiny lekce. Jednoho dne se však Savage‑Rumbaugh zaměřila přímo na něj – a Kanzi začal obrázkovou klávesnici dovedně používat. Na základě toho, co viděl, dokázal kombinovat více symbolů, aby sdělil například to, co by chtěl dělat dál. Později se také naučil rozumět mluvené angličtině a byl schopen chápat stovky slov i delší výrazy.

Nepřipomíná vám to způsob, jakým Chomsky v předchozí kapitole popisoval děti?