Průvodce astronauta životem na Zemi

Zajímalo vás někdy, jaký je život astronauta? Hodiny strávené pozorováním nádherné planety a vznášení se ve vesmíru? Ve skutečnosti ale výstupy do volného prostoru představují jen malou část této práce. V tomto shrnutí zjistíte, že největší část života astronauta zabírají dlouhá období přípravy na let, strávená daleko od rodiny a domova.

Samozřejmě, být ve stavu beztíže je velká zábava, ale než k tomu dojde, musí astronaut odvést spoustu velmi vážné práce tady na Zemi. Jakmile je na oběžné dráze, i ty nejjednodušší úkoly se komplikují – a co se týče návratu domů v jednom kuse? Řekněme, že je někdy těžké udržet se přesně na plánované dráze.

Dozvíte se také, že poměr času stráveného na Zemi k času ve vesmíru je mnohem větší, než byste čekali; proč není mytí vlasů ve vesmíru vůbec jednoduché; a jak i obyčejné sezení na židli může být nepohodlné, když se astronaut vrátí z vesmíru.

Co astronauti dělají, když zrovna nejsou ve vesmíru? Většinu dní tráví výcvikem, účastí na kurzech a studiem. Pokud je vaším jediným cílem jen obletět Zemi v kosmické lodi, byla by pro vás kariéra astronauta velmi frustrující.

Astronauti potřebují nesmírně širokou škálu dovedností. Některé jsou zjevné – pilotování rakety, výstupy do volného prostoru, opravy částí vesmírné stanice nebo dohled nad experimenty na palubě. Protože jsou ale dlouho mimo civilizaci, musí se připravit i na méně zřejmé úkoly. Musí být schopni provádět základní chirurgické a zubní zákroky, programovat palubní počítače, připojovat elektrické rozvaděče a zvládnout tiskovou konferenci.

Také se musí umět domluvit se svými kolegy, s nimiž žijí 24 hodin denně, 7 dní v týdnu v omezeném prostoru. Astronauti musí být připraveni reagovat na jakoukoli krizi, která může ve vesmíru nastat. Když obíhají Zemi ve výšce kolem 400 km, rozhodně nemohou počítat s tím, že za nimi dorazí záchranný tým.

Potenciálně nebezpečných situací je mnoho. Může například dojít k úniku toxických plynů nebo k požáru. A požáry nejsou jen hypotetická hrozba. V roce 1997 způsobila kyslíková generátorová nádoba požár na ruské vesmírné stanici Mir. Astronautům se ho podařilo uhasit tak, že na nádobu házeli mokré ručníky. Loď se naplnila kouřem, ale naštěstí všichni přežili.

Poměr času stráveného ve vesmíru k času věnovanému přípravě je velmi nízký: na každý den na oběžné dráze musíte trénovat několik měsíců. Trvá několik let výcviku, než jste vůbec přiděleni ke konkrétní misi, a samotná příprava na ni pak trvá další dva až čtyři roky.

Na vesmírné misi je příprava naprosto zásadní – bez ohledu na to, jak inteligentní nebo zkušený astronaut je. Během výcviku tráví astronauti většinu dní studiem a simulacemi situací, které možná nikdy ve skutečnosti nezažijí.

Simulace ale poskytují víc než jen praxi: často fungují jako tvrdé prozření. Instruktoři se specializují na vymýšlení nepředvídatelných krizových scénářů, s nimiž se astronauti musí vypořádat. Cvičí například postupy při problémech s motorem, selhání počítače nebo výbuchu – abychom uvedli jen několik příkladů.

Tento výcvik nutí astronauty rozvíjet novou sadu instinktů. Místo aby na nebezpečí reagovali instinktivní reakcí „bojuj, nebo uteč“, jsou trénováni k tomu, aby reagovali klidně a okamžitě. Musí umět hrozby správně seřadit podle důležitosti a řešit je systematicky.

Astronauti se tak připravují na téměř každý představitelný problém, který se může objevit mezi startem a přistáním. To jim zároveň pomáhá rozvíjet improvizační schopnosti pro situace, které předvídat nelze.

Tento způsob myšlení je užitečný i na Zemi. Je velmi praktické mít předem promyšlené plány, jak se vypořádat s nepříjemnými překážkami, které může život přinést. Výcvik Chrise Hadfielda se stal součástí jeho duševní disciplíny nejen ve vesmíru, ale i v běžném životě. Když nastoupí do přeplněného výtahu, napadne ho: „Co budeme dělat, když se zasekne?“

To ale neznamená, že se neustále něčeho obává. Ve skutečnosti je to pravý opak: plánování nepříjemných situací obvykle přináší větší klid. I když mají astronauti mnoho schopností – fyzických i duševních –, jejich základní dovednost spočívá v tom, že dokážou řešit složité problémy i v nepřátelském prostředí a s neúplnými informacemi.