Proto internet

Jazyk je jako dům, který je neustále ve výstavbě. Slouží svým obyvatelům k zásadnímu účelu a ti v něm v průběhu let dělají drobné úpravy. Generace přicházejí a odcházejí a tyto malé změny se hromadí. Nakonec se budova může stát pro své bývalé obyvatele k nepoznání. Rozsah těchto změn můžeme ocenit tak, že současnou stavbu porovnáme se starými plány – a totéž platí pro jazyk.

Zatímco studenti angličtiny obvykle dokážou porozumět 400 let starým hrám Williama Shakespeara, Canterburské povídky Geoffreyho Chaucera, napsané před 600 lety, jsou bez univerzitního jazykového kurzu téměř nečitelné. Základy jsou sice stejné, ale vznikla zcela nová stavba.

Staletí se mohou zdát jako přirozený časový rámec pro jazykové změny, v posledních několika desetiletích se však stalo něco pozoruhodného: angličtina se začala proměňovat mnohem rychleji. Proč? Protože internet. Naše nové online komunikační nástroje přinesly novou éru jazykových změn, v níž mohou být nová pravidla pravopisu, gramatiky a syntaxe vytvořena a rozšířena během pouhých několika let.

V tomto shrnutí se ponoříme do internetové kultury a podrobně popíšeme jazykové změny, které s sebou web přinesl. Cestou zjistíte, proč tečky v textu mohou působit pasivně agresivně, kdo vymyslel zkratku „lol“ a proč jsou memy starší než samotný internet.

Když se řekne psaní, většina z nás si představí knihy, časopisy a noviny. Právě prostřednictvím těchto médií si naprostá většina z nás osvojovala a zdokonalovala čtenářské dovednosti. Co se samotného psaní týče, obvykle jsme začínali školními slohy a písemnými pracemi.

Není na tom nic špatného, všechna tato média však mají jednu důležitou společnou vlastnost: jde o různé podoby formálního psaní. Formální psaní neznamená jen vážnou politickou žurnalistiku nebo hutné akademické články – je to jakýkoli druh redigované prózy, u níž se klade důraz na formu, často i na úkor bezprostředního kouzla a volného tvůrčího proudu.

To s sebou nese i sebekontrolu. Možná jste neměli tu výhodu, že by vám ve škole redaktor pročítal sloh z češtiny, ale při psaní jste si byli vědomi, že musíte dodržovat pravidla pravopisu, gramatiky a skladby. Dlouhou dobu byla naprostá většina textů, které lidé četli, právě formální psaní. Koneckonců, tisk na papír a inkoust něco stojí – proč plýtvat penězi na špatně napsaná slova a těžkopádné věty?

Na konci minulého století se však s nástupem internetu a mobilních telefonů situace změnila. Tyto technologie dramaticky rozšířily množství psaného textu v každodenním životě a učinily z psaní každodenní nezbytnost pro běžné lidi. Telefonní hovory postupně ustoupily e‑mailům a textovým zprávám. Abychom oslovili tisíce lidí, už jsme nemuseli procházet přísným sítem redaktora – stačilo si založit blog.

A pro tyto nové každodenní zprávy jsme začali používat jiný jazykový styl: neformální psaní. Je to okamžité, bezprostřední psaní, které neprochází rukama novinových editorů ani filtrem našich vnitřních kritiků. Když píšeme zprávy nebo si povídáme v internetových chatovacích místnostech, jazyk je syrový a konverzační – jako bychom mluvili.

Tato exploze neformálního psaní začala měnit povahu komunikace a do jisté míry i samotný jazyk. Zkratky jsou například běžným způsobem, jak šetřit místo i ve formálním psaní – pomyslete na NASA nebo NATO. S rozmachem neformálního psaní si je však masy osvojily znovu, ze stejných důvodů, ale s velmi odlišnými výsledky. Dnes většina lidí ví, že „BTW“ znamená „mimochodem“ a „OMG“ je zkratka pro „oh můj bože“.

Pravidla jazyka už nám tedy nejsou předávána shora autoritami, jako jsou učitelé nebo autoři slovníků. S internetem jsme se všichni stali spolutvůrci nových výrazových prostředků.

Představte si, že se vydáte na road trip napříč Spojenými státy od východu na západ. V New Yorku a Washingtonu uslyšíte, že lidé sladké perlivé nápoje nazývají „soda“. Jak pojedete dál na západ, v oblasti zhruba od Detroitu po Utah se pro ně běžně používá výraz „pop“. A když dorazíte do Arizony nebo Kalifornie, opět se vrátíte k „sodě“. Proč tomu tak je?

Pokud vás taková pozorování fascinují, pravděpodobně byste byli dobrým lingvistou. Lingvisté se zajímají o to, proč lidé komunikují různými způsoby. Od poloviny devatenáctého století se snaží vysvětlit, proč se jazyk liší a co ovlivňuje naše způsoby vyjadřování. A z příchodu revolučního výzkumného nástroje – internetu – nesmírně těží.

Kyberprostor proměnil lingvistický výzkum hned v několika ohledech. Dříve museli lingvisté jednotlivé rozhovory nahrávat nebo přepisovat, aby je mohli analyzovat; to bylo časově náročné a respondenti navíc mohli v přítomnosti výzkumníka měnit své mluvné návyky. Dnes mají badatelé k dispozici obrovské množství příspěvků na sociálních sítích a textových zpráv, které jim poskytují miliony příkladů lidí mluvících neformálně a přirozeně.

Podívejme se na několik zavedených lingvistických teorií, proč mluvíme různě, a poté zvažme, jak internetová lingvistika pomohla posílit jejich význam.

První je vliv sítí. Lidé přebírají jazykové návyky ze sociálních skupin, které je obklopují – z rodiny, pracovního prostředí nebo jiných sociálních sítí. V jedné studii ze 70. let v Severním Irsku zkoumala lingvistka Lesley Milroy měnící se výslovnost slova „car“ směrem k podobě „care“. V jedné komunitě v Belfastu, která procházela proměnou, Milroy zjistila, že tuto změnu vedla skupina mladých žen. Tyto ženy pracovaly ve stejném obchodě mimo město, kde zákazníci i zaměstnanci už používali novou výslovnost.

Milroyina studie upozorňuje na další důležitý bod: vliv silných a slabých vazeb. Jde o termíny ze sociálních věd, které označují váš vztah k ostatním lidem – silné vazby máme k blízkým přátelům a rodině, slabé k příležitostným známým. Milroy dospěla k závěru, že velký počet slabých vazeb vede k větším jazykovým změnám, protože mluvčího vystavuje rozmanitým způsobům vyjadřování. Silné vazby naopak mívají tendenci sdílet mnoho společných jazykových rysů.

V tomto světle je snadné pochopit, jak internet jazykové změny urychluje. Web je spleť slabých vazeb: sociální sítě, fóra a chatovací místnosti usnadňují kontakt s lidmi mimo vaše základní okruhy. Twitter je například významným hybatelem jazykových změn, protože vás vybízí sledovat lidi, které osobně neznáte.

Kdo ale internet používá a kdy se jednotlivé skupiny poprvé dostaly online? Tomu se budeme věnovat v další části.