Proměna vůdcovství

Svět se mění rychleji než kdykoli předtím. Pro vedení to má dva zásadní důsledky. Zaprvé, znamená to, že vůdcové jsou potřeba víc než kdy dřív. V dobách stability si často vystačíme jen s manažery. Jakmile ale čelíme neznámému, potřebujeme silné vůdce, kteří nás provedou nejistotou.

Zadruhé, měnící se svět vyžaduje, aby i samotní vůdcové zůstali obratní. Tajemství dlouhodobého úspěchu v dnešním prostředí spočívá ve schopnosti být pružný a agilní a průběžně měnit svůj styl vedení tak, aby podporoval nejen osobní růst vůdce, ale i růst celé organizace.

Tyto úryvky vás provedou osobními změnami ve vedení, které autor John C. Maxwell během své kariéry udělal a které mu pomohly pozitivně ovlivnit jeho organizace i svět kolem něj. V tomto shrnutí se dozvíte, co má společného tango s vedením, proč je důležitější soustředit se na růst než na pouhé dosahování cílů a jak skromný farmář jménem Claude pomohl Maxwellovi pochopit skutečný vliv.

Příliš mnoho potenciálních lídrů – stejně jako Maxwell na začátku své kariéry – myslí především na sebe. Soustředí se na vlastní cíle a ambice a neuvědomují si, že vedení není o tom, co můžete udělat pro sebe, ale o tom, co můžete udělat pro ostatní.

Aby se z člověka stal skutečný lídr, musí změnit myšlení z já na my. Dobře si to lze představit na příkladu orchestru. Mnozí začínající lídři uvažují jako sólisté – elitní umělci, kterým mají všichni ostatní sloužit. Skuteční lídři se ale chovají jako dirigenti: soustředí se na to, jak pomoci ostatním podat co nejlepší výkon.

Jak říká jihokorejská violoncellistka a dnes dirigentka Han-Na Chang, dirigování nabízí možnost čerpat neomezený potenciál z celého týmu lidí. Klíčem k přechodu od sólisty k dirigentovi je opravdu porozumět lidem kolem sebe.

Jednoho večera v Buenos Aires v Argentině, kde Maxwell přednášel o vedení, byl pozván, aby se podíval na dvě stě lidí tančících tango v dokonalém rytmu a harmonii. Jeho host mu vysvětlil, že tajemství této úžasné souhry spočívá v tom, že každý vedoucí tanečního páru skutečně rozumí svému partnerovi: chcete‑li dobře vést, musíte vědět, jaké to je být veden. Důvěra, spolupráce a vzájemné porozumění, které dělají tango krásným, jsou stejně důležité i ve světě práce.

Stejně jako dobrý dirigent nebo vedoucí tanečního páru byste se tedy měli zaměřit na to, abyste pomohli ostatním zazářit. Začněte tím, že si ujasníte svůj postoj k lidem a ke vztahu s nimi. Zaměřte své vedení na jejich potřeby. Nejprve naslouchejte jim, teprve potom očekávejte, že budou naslouchat vám. Zjistěte, v čem jsou vaši lidé dobří, a otevřeně je za to chvalte. Když vytyčujete velký obraz budoucnosti své organizace, ujistěte se, že v něm mají své místo. A nesdělujte jim jen svou vizi – pozvěte je, aby se podíleli na jejím naplnění.

Tyto kroky jsou jednoduché, ale budou fungovat jen tehdy, pokud za nimi bude stát opravdový záměr: „Mým cílem je pomoci ostatním zazářit.“ To však neznamená, že byste se neměli soustředit na vlastní růst. Musíte to jen dělat správným způsobem. Podívejme se, co to obnáší.

Když byl Maxwell mladým církevním vůdcem v malém městě v Ohiu, stanovil si cíl vybudovat z místního sboru největší církev v celém státě. Během jednoho roku se mu podařilo velikost kongregace zdvojnásobit. A v roce 1975 byla jeho církev uznána jako nejrychleji rostoucí v Ohiu.

Po oslavách se však začal nad svým úspěchem zamýšlet. Uvědomil si, že osobní růst, kterým během této cesty prošel – zkušenosti, které získal, a porozumění vedení, k němuž dospěl – byl mnohem důležitější než samotné dosažení číselného cíle v podobě počtu členů sboru.

To ho přivedlo k dalšímu zásadnímu posunu v myšlení: od zaměření na cíle k myšlení zaměřenému na růst. Myšlení orientované na cíle klade důraz na úspěch a status, zatímco myšlení orientované na růst si cení rozvoje a překonávání vlastních hranic. Cílové myšlení se ptá, jak rychle lze cíle dosáhnout, zatímco myšlení zaměřené na růst se ptá: „Jak daleko se můžu posunout?“

Když si skutečně osvojíte myšlení zaměřené na růst, mohou vás výsledky překvapit. Jako mladší muž se Maxwell setkal s Elmerem Townsem, profesorem na Liberty University, kterého obdivoval. Zjistil, že Towns prodal 110 000 výtisků svých knih, a rozhodl se, že stejného čísla chce dosáhnout i on. Postupně se však jeho pozornost přesunula od honby za konkrétním cílem k růstu – začal se soustředit na to, jak se stát lepším autorem, a přestal se tolik zabývat prodeji.

O několik let později mu jeho nakladatel předal křišťálovou trofej s vyrytým nápisem „prodán jeden milion výtisků“. Ukázalo se, že tím, že se zaměřil na růst, dosáhl mnohem víc, než by si kdy troufl stanovit jako cíl.

Klíčem k přijetí myšlení zaměřeného na růst je mít postoj celoživotního žáka. Nejde jen o to říkat, že se chcete učit, ale podnikat konkrétní kroky, abyste se skutečně učili. Můžete si to představit jako péči o zahradu: jen touha, aby se z vaší zahrady stalo něco krásného, nestačí. Musíte plánovat, připravovat se a pravidelně o ni pečovat.

Každý den si proto uvědomujte, že příležitosti k učení a růstu jsou všude kolem vás – bez ohledu na to, co právě děláte a s kým jste. Zůstaňte zvědaví a učte se záměrně. A obklopte se lidmi, kteří také myslí na růst.

Elmer Towns, který se stal Maxwellovým mentorem, ho naučil, čemu říkal „princip rozpáleného pohrabáče“. Přirovnával lidi s růstovým myšlením k ohni a říkal, že pokud budete držet pohrabáč blízko ohně, zůstane žhavý. Jakmile ho od ohně odtáhnete, brzy vychladne. Zůstaňte tedy blízko ohně.