Profesor je tady

Sníte o kariéře univerzitního profesora? Měli byste vědět, že získat kvalitní místo na renomované univerzitě je stále obtížnější: o několik málo pozic soupeří čím dál více absolventů. Pokud však budete mít na paměti několik zásad, můžete své šance na úspěch výrazně zvýšit.

Jak ukazují následující kapitoly, musíte potenciálním zaměstnavatelům dokázat nejen to, že děláte zajímavý výzkum, ale také že jste sociálně zdatní a umíte spolupracovat s ostatními. V tomto shrnutí se dozvíte, co je problematické na vašem životopisu, proč je důležité mít jasnou akademickou identitu a proč byste se během pracovního pohovoru měli vyhnout příliš složitému odbornému žargonu.

Akademická kariéra může být velmi naplňující. Studium na uznávané univerzitě je však dnes extrémně drahé, a život v akademické sféře tak často znamená i život v dluzích.

Důvod je následující: pod tlakem poklesu veřejného financování byly americké univerzity nuceny výrazně zvýšit školné, a to i na veřejných vysokých školách. V důsledku toho roste počet studentů, kteří absolvují s vysokým dluhem.

Od roku 2008 do roku 2014 vzrostlo roční školné na veřejných vysokých školách po zohlednění inflace o 27 procent, což představuje průměrné zvýšení o 1 850 dolarů. V Arizoně a Kalifornii se školné zvýšilo dokonce o více než 70 procent. Není tedy divu, že v posledních letech dramaticky vzrostl i studentský dluh. V roce 2012 činil průměrný dluh čerstvého absolventa 29 400 dolarů – o 25 procent více než v roce 2008. V roce 2014 už byl průměrný dluh absolventů 57 600 dolarů.

Co se stalo? Hlavní příčinou je pokles veřejných výdajů na vysoké školství. Mezi lety 2008 a 2013 například státní výdaje na vysokoškolské vzdělávání klesly o 28 procent. Zároveň se univerzity v posledních letech soustředily spíše na najímání administrativního personálu – děkanů, prorektorů a různých manažerů – než na přijímání nových vyučujících. Podle amerického ministerstva školství byl počet administrátorů, které vysoké školy a univerzity najaly mezi lety 2001 a 2011, o 50 procent vyšší než počet nově přijatých učitelů.

Smutnou realitou je, že výuka je z velké části svěřována externím vyučujícím, kteří za vedení univerzitních kurzů dostávají často jen kolem 1 800 dolarů měsíčně. Kromě nízkého platu navíc většina akademiků pracuje v podmínkách, které mají k ideálu daleko. V roce 2013 mělo trvalou (tenurovanou) pozici pouze 25 procent akademiků, což je obzvlášť problematické pro postgraduální studenty zatížené vysokými dluhy.

Postgraduální studenti tak při hledání zaměstnání čelí velmi obtížné situaci – a většina z nich si to ani neuvědomuje. V následující kapitole tuto situaci rozebereme podrobněji.

Získat místo v akademické sféře rozhodně není procházka růžovým sadem a mnoho uchazečů naivně začíná rozesílat přihlášky, aniž by si uvědomovali, jakým výzvám budou čelit. To platí zejména pro postgraduální studenty, kteří si často vytvářejí zcela nereálné představy o trhu akademických pracovních míst.

Obvykle se u nich setkáváme se třemi rozšířenými přesvědčeními: za prvé, že známý školitel jim automaticky zajistí dobré zaměstnání; za druhé, že samotná vášeň pro obor stačí k tomu, aby kandidáta odlišila od ostatních; a konečně, že dobré nápady jsou důležitější než kvalitně vybudovaný životopis.

Co však tito uchazeči podceňují, je konkurence: uchazečů je obrovské množství a většina z nich uvažuje velmi podobně. Například v oboru anglistiky se na jedno pracovní místo může hlásit až 1 000 kandidátů.

Další překážkou je, že školitelé své doktorandy často dostatečně nepřipravují na tvrdou realitu pracovního trhu. Mohou například tvrdit, že míra uplatnění absolventů jejich doktorského programu je velmi dobrá, což studenty ukolébá a vede k tomu, že se nepřipravují dostatečně. Pak kladou menší důraz na publikování v recenzovaných časopisech nebo na účast na významných konferencích.

Někdy je problém i v tom, že školitelé jsou prostě příliš laskaví a své studenty před tvrdým trhem práce nevarují. A i když si absolventi rizika uvědomují, často volí strategie, které jim spíše škodí, než pomáhají. Například zlehčují své kariérní ambice a říkají, že nejsou nijak zvlášť ctižádostiví nebo že by raději učili na malé regionální škole. Takový přístup jejich šance na získání kvalitního místa nezvyšuje – naopak, zvyšuje pravděpodobnost, že skončí maximálně u pozice externího (adjunct) vyučujícího bez jistoty do budoucna.