Proč tloustneme

První tři úryvky se zabývají chybnou logikou, která dominuje našemu současnému pohledu na příčiny obezity. Drtivá většina odborníků na výživu věří, že existuje jednoduchý vzorec, který vysvětluje, proč lidé přibírají na váze: pokud přijímáme více kalorií, než spálíme, přibereme. Tvrdí, že důvodem, proč je dnes tolik lidí obézních, je to, že konzumují příliš mnoho nezdravých, vysoce kalorických potravin, zatímco vydávají minimum energie – například proto, že trávíme příliš mnoho času sezením v autě, u stolu nebo před televizí.

Z této teorie se snadno vyvozuje, že obézní lidé jsou jednoduše líní a hamižní a že naše tělo je jako balón, který se nafukuje, když do něj „vkládáme“ energii, a zmenšuje se, když energii vydáváme. Toto zjednodušení však neodráží složité procesy, které v lidském těle probíhají – a nevysvětluje, proč někteří lidé skutečně přijímají více kalorií, než potřebují.

Navíc mnoho případů ukázalo, že i lidé žijící v chudobě a podvýživě mohou přibírat. Například kolem přelomu 20. století žili původní obyvatelé Ameriky v naprosté bídě a byli nuceni přežívat na velmi skromném množství jídla. Zatímco jejich děti vykazovaly příznaky nedostatku, mnohé matky byly extrémně obézní – a rozhodně ne proto, že by samy jedly víc a své děti nechávaly hladovět.

Nejsme uvězněni v dogmatu, které zní přesvědčivě, ale ve skutečnosti neobstojí? Dosavadní vysvětlující modely nedokázaly zastavit epidemii obezity ani objasnit, proč mezi lidmi, kteří sdílejí podobný životní styl, jsou někteří obézní a jiní vůbec ne. Vzhledem k těmto rozporům by se každý, kdo se vážně zabývá otázkou, jak přestat být obézní, měl zároveň kriticky zamyslet nad ustálenými názory na toto téma.

Už v 60. letech jsme věděli dost na to, abychom mohli šíření obezity zastavit, odborníci na zdraví se však rozhodli dostupné poznatky ignorovat. Až do 50. let téměř nikdo nepochyboval o tom, že nadváha je důsledkem hormonální nerovnováhy. Po druhé světové válce však tato myšlenka postupně ustoupila názoru, že nadváha je především poruchou příjmu potravy.

Co způsobilo tuto změnu? Paradigmatický posun byl do značné míry vyvolán publicitou kolem dramatického nárůstu srdečních onemocnění. V 70. letech tento problém dominoval veřejnému zájmu o zdraví a tím i ekonomické a politické agendě. Obezita, ucpané tepny a srdeční choroby bylo najednou možné jednoduše a přesvědčivě vysvětlit nadměrnou konzumací tučných jídel. Nikdo nezpochybňoval základní (byť chybnou) logiku, že tuk nás nejprve dělá tlustými – a následně nemocnými.

Lékaři a orgány veřejného zdravotnictví vehementně varovali před následky tučné stravy. Tato představa se nejen pevně usadila v myslích lidí, ale zároveň formovala celou generaci studentů medicíny. Skutečnost, že dnešní lékařské názory jsou ovládány chybným vysvětlujícím modelem, neznamená, že lékaři a odborníci na výživu jednají nezodpovědně. Spíše jsou uvězněni v paradigmatu, které je tak přesvědčivé a přitažlivé, že je velmi obtížné je zpochybnit, natož odmítnout jako nepravdivé. Pevně zakořeněnou víru není snadné vykořenit.

Věda tak šířila doktrínu, že pokud chceme zhubnout, měli bychom jíst méně tuku. Lidé však nehubli. Naopak, v průběhu let stále více tloustli a případů srdečních onemocnění přibývalo.

Nezdravé stravovací návyky a nedostatek pohybu jsou dva obvyklí podezřelí, když hledáme viníka své nadváhy. Ale co nás vlastně proměňuje v gaučové povaleče? Opravdu jsme podlehli kouzlu bramborových lupínků? Sotva. Stáváme se lenivými proto, že se nám jednoduše nechce být aktivní – a tuto letargii bychom měli chápat stejně jako nadměrný apetit: jako příznak hormonální nerovnováhy.

Děti procházející růstovým spurtem jsou typičtí gaučoví povaleči – ne proto, že by byly líné, ale protože obrovské množství energie spotřebovávají na růst. Nemají chuť pouštět se do dalších aktivit, protože na ně prostě nemají dost energie. Podobná situace nastává, když lidé přibírají na váze. Jejich nadbytečná tuková tkáň, která „volá“ po další energii, je činí hladovějšími a rostoucí tukové buňky je zpomalují. Obviňovat je z lenosti a slabé vůle je nespravedlivé. Ve skutečnosti je pro lidi s nadváhou fyzicky mnohem náročnější svůj problém s váhou překonat.

Stejně problematické je tvrzení, že k tomu, abychom zhubli, bychom měli více cvičit a zároveň přijímat méně kalorií. Čím více totiž cvičíme, tím více energie naše tělo potřebuje k fungování – a tím více roste náš apetit. Navíc existuje nespočet případů, které odporují představě, že kdokoli může zhubnout prostě tím, že bude více cvičit a méně jíst.

Studie z roku 1983 zjistila, že mezi skupinou mexických imigrantů v jižním Texasu, kteří žili v chudobě a vykonávali těžkou fyzickou práci, bylo přibližně 40 % obézních – navzdory jejich intenzivní námaze. Pokud by cvičení a nízký příjem kalorií automaticky vedly ke štíhlosti, proč byla obezita mezi těmito lidmi tak běžná?

Není to lenost ani přejídání, co nás dělá tlustými; rozhodující je to, co jíme. Více cvičení a méně jídla nás samo o sobě před nadváhou neochrání. V následujících šesti kapitolách se dozvíte přesně, jak a proč sacharidy způsobují, že přibíráme na váze.