Proč mají ženy lepší sex v socialismu

V posledních letech se stále více lidí přiklání k myšlence socialismu. Ať už mezi ně patříte, nebo ne, jeho přitažlivost je snadné pochopit – zvlášť v dnešní turbulentní ekonomické situaci. Podle zastánců by socialismus vyřešil řadu problémů, které nás jako společnost sužují: nezaměstnanost, ekonomickou nerovnost a další. Tvrdí také, že by přinesl lepší zdravotní péči, vzdělání a mnoho dalších výhod.

Ale lepší sex pro ženy? I pokud jste příznivkyní či příznivcem socialismu, může se to zdát jako poněkud přehnané tvrzení. Co má jedno společného s druhým? Právě to je součástí toho, čemu se tyto úryvky věnují – a sex je přitom jen špičkou ledovce. Uvidíme, že socialismus může zlepšit život žen v široké škále oblastí – od romantických vztahů přes pracovní život až po další sféry.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• proč socialismus vede k větší rovnosti mezi muži a ženami,
• jak kapitalismus těží z nerovného postavení žen,
• a proč ženy skutečně mívají lepší sex v socialistických společnostech.

Co se vám jako první vybaví, když slyšíte slovo „socialismus“? Noční můra totalitního režimu jako z dystopického románu? Představa imaginární utopie, kde jsou všichni svobodní a šťastní? Stát z období studené války, například východní Německo? Nebo současná země jako Dánsko?

Slovo „socialismus“ může označovat všechny tyto věci a ještě mnohem víc. Než se tedy ponoříme do argumentu ve prospěch socialismu, ujasněme si nejprve, co tím vlastně myslíme.

Hlavní poselství zní: „Socialismus“ může znamenat státní socialismus nebo demokratický socialismus – z jednoho se můžeme poučit, zatímco usilujeme o ten druhý.

Lidé si mohou vysnít jakoukoli společnost a nazvat ji „socialistickou“, ale pokud jde o skutečně existující socialistické společnosti, historicky se objevily ve dvou základních podobách.

První je státní socialismus. Nejznámějšími příklady jsou Sovětský svaz a další východoevropské a středoevropské země, které se během studené války označovaly jako „komunistické“ státy. Společně se jim říkalo východní blok a patřilo do něj Polsko, Československo, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Jugoslávie a východní Německo.

Přestože se v mnoha ohledech lišily a v čase vyvíjely, sdílely několik klíčových rysů. Všechny byly jednopartijní autoritářské státy, které omezovaly politické svobody a kontrolovaly ekonomiku prostřednictvím státních podniků a centrálního plánování.

Druhou variantou je demokratický socialismus, který dnes vidíme v severských zemích, jako jsou Norsko, Švédsko, Finsko, Dánsko a Island. Na rozdíl od státního socialismu mají tyto země demokratické vlády s více politickými stranami, které soutěží ve svobodných a spravedlivých volbách. Nejenže respektují politická práva svých občanů, ale navíc se snaží zajistit, aby každý měl důstojnou životní úroveň.

K tomu využívají štědré sociální systémy, které lidem pomáhají uspokojit základní potřeby – v oblasti bydlení, zdravotní péče, vzdělání a dalších. Argument, jemuž se budeme věnovat, v zásadě obhajuje demokratický socialismus, nikoli státní socialismus. To ale neznamená, že se z toho druhého nemůžeme v lecčems poučit.

Ano, Sovětský svaz a země východního bloku měly mnoho zásadních nedostatků a dopustily se řady hrůzných činů: pracovní tábory, tajná policie, nedostatek potravin – a mnoho dalšího. Jak ale uvidíme, existovaly i některé pozitivní stránky, zejména pokud jde o pokrok v oblasti práv žen. Při navrhování politik pro budoucnost našich vlastních společností můžeme převzít to dobré ze státního socialismu a to špatné odmítnout.

Myšlenka, že Sovětský svaz a země východního bloku udělaly také něco pozitivního, je v přímém rozporu s příběhem, s nímž většina z nás vyrostla. Pokud existuje jedno poselství, které jsme si odnesli z hodin dějepisu, z projevů politiků a z nesčetných knih, televizních pořadů a filmů, pak je to, že státní socialismus byl špatný. Velmi špatný. Tečka.

To je ale jen část skutečného příběhu. V této části se podíváme na druhou stranu: na některé pozitivní věci, které se v rámci státního socialismu odehrály – zejména pro ženy. Cílem není popírat nebo omlouvat zločiny a selhání těchto režimů, ale doplnit jednostranný obraz Sovětského svazu a východního bloku.

Klíčové poselství: Pod státním socialismem ženy těžily z programů a politik, které podporovaly jejich zapojení do ekonomiky.

V různé míře poskytovaly vlády Sovětského svazu a zemí východního bloku svým občanům širokou škálu veřejných služeb a sociálních programů. Patřila k nim bezplatná zdravotní péče, péče o děti a vysokoškolské vzdělání, dále dotované bydlení, veřejná doprava, energie a potraviny. Zároveň garantovaly zaměstnání všem občanům – mužům i ženám.

A šly ještě dál. Aby podpořily účast obou pohlaví na trhu práce, aktivně prosazovaly postup žen v oborech, jako jsou věda, inženýrství, technologie, medicína, právo či akademická sféra. V praxi to znamenalo přístup ke vzdělání a k příležitostem profesního růstu. Výsledkem bylo, že ženy v těchto oblastech často výrazně posílily a dosáhly pozoruhodných úspěchů.

Například v roce 1963 se sovětská kosmonautka Valentina Těreškovová stala první ženou ve vesmíru – o dvacet let dříve, než americká astronautka Sally Ride prolomila tuto bariéru v USA.

Představte si, že jste mladá matka žijící ve východním Německu. Máte nárok na dotované bydlení, oblečení a jídlo pro své dítě a zároveň na bezplatnou péči o děti ve státní mateřské škole. To vám umožňuje pokračovat v kariéře a zachovat si ekonomickou nezávislost.

Teď si to porovnejte se situací v kapitalistickém Západě. Mateřství je zde obvykle finančně náročné a vyžaduje velké množství neplacené péče. Mnoho žen proto odchází z práce a stává se rodičem na plný úvazek – alespoň do doby, než jsou děti dost staré na školu. V heterosexuálních párech to často znamená ekonomickou závislost na mužském partnerovi.