Proč informace rostou

Co jsou informace? Možná byste ukázali na tabulku v Excelu nebo na bankovní výpis na svém stole a řekli: ano, tohle jsou informace. Ale je ten výpis doopravdy něco víc než jen kousek papíru s inkoustovými značkami? Co mu vlastně dává význam? A co tedy informace jsou, pokud samy o sobě žádný význam nemají?

V této kapitole se ponoříte do samotné podstaty informací, do toho, jak ve světě působí a jak jim prostřednictvím svých znalostí přisuzujeme význam a šíříme je v sítích lidí a produktů po celé planetě. Všechno začíná u atomu a – jak uvidíte – postupně se to rozrůstá tak, že to zahrnuje vše, co si myslíte, že víte, i to, co byste se ještě chtěli dozvědět, v celém známém vesmíru.

V tomto shrnutí zjistíte, proč je Země „horkým místem“ neustále rostoucího množství informací, co mají společného strom a počítač a jak sítě vztahů udržují bohaté země bohatými a chudé země chudými.

Co se vám vybaví, když uslyšíte datum 11. září? Může to být váš den narození, den teroristického útoku v New Yorku nebo třeba termín blížící se zkoušky – vaše mysl tomuto datu automaticky přiřadí určitý význam. Je ale na tomto datu samo o sobě něco, co je neoddělitelně spojené s některou z těchto událostí? Samozřejmě že ne. „11. září“ je samo o sobě jen prázdná informace.

Co ale vlastně máme na mysli, když mluvíme o „informaci“? Informace je fyzický řád. Ačkoli máme tendenci chápat informace jako něco nehmotného, například data, ve skutečnosti jsou informace vždy fyzicky zakotvené. Virtuální informace sice existují, ale vždy jsou „neseny“ nějakým fyzickým médiem – mozkem, pevným diskem a podobně. V jádru je tedy informace prostě fyzické uspořádání atomů.

DNA je například čistá informace: fyzické uspořádání atomů, které slouží k vytváření nových fyzických struktur, jako je lidské tělo. Informace – tedy konkrétní uspořádání atomů – jsou všudypřítomné. Neomezují se jen na DNA v našich tělech, ale nacházíme je i v produktech – ve všem od hraček až po chytré telefony – které jsou v podstatě jen uspořádanými konfiguracemi atomů.

Je důležité nezaměňovat informace s významem. Ať už pracujete s jakýmkoli druhem informace – s vláknem DNA nebo s vaší noční lampičkou – samotná informace je zcela bez významu. To nám ale nebrání v tom, abychom se ji snažili pochopit. Zcela samozřejmě přisuzujeme bezvýznamným informacím význam, který odvozujeme z kontextu a z předchozích znalostí.

Představte si například písmena, která se objeví na obrazovce počítače, když stisknete klávesu na klávesnici. Písmena sama o sobě jsou jen určitým uspořádáním světelných bodů na obrazovce – sama o sobě nic neznamenají. Teprve vaše znalost abecedy jim dává význam a proměňuje syrovou informaci ve slova a věty.

Z čeho se skládá vesmír? V zásadě z hmoty, energie a informací. V jeho nitru se však odehrává ještě něco dalšího, co je vesmíru vlastní: neustálý zápas mezi chaosem a řádem.

Informace, tedy specifické uspořádání atomů, je nesmírně vzácná. Je mnohem pravděpodobnější, že ve vesmíru narazíte na nepořádek než na řád.

Představte si například, že vlastníte sportovní vůz Bugatti. Existuje jen jedna základní konfigurace atomů, která odpovídá konkrétnímu vozu, který jste si koupili v autosalonu. Pokud s ním bohužel havarujete, stane se z vašeho auta jen další varianta Bugatti, v níž byl původní fyzický řád narušen. Možná se rozbilo čelní sklo, možná máte jen prázdnou pneumatiku. Existuje nespočet způsobů, jak může být informace vtělená do vašeho nového Bugatti ztracena. Zkrátka: možností, jak vytvořit nepořádek, je mnohem víc než možností, jak vytvořit řád.

Podobně je to s barevnou Rubikovou kostkou. Má jen jeden vyřešený stav, kdy je každá ze šesti stran jednolitě jedné barvy. Naproti tomu existuje více než 43 kvadrilionů možných nevyřešených stavů!

Vezmeme‑li to v úvahu, můžeme říci, že entropie – tedy nepořádek, opak informace – je přirozeným stavem vesmíru.

Představme si zapálenou cigaretu. Jak ji kouříte, cigareta shoří a promění se v kouř, který se rozptýlí ve vzduchu. Veškerá informace, která dříve tvořila vaši cigaretu, se rozpadne a ztratí.

Myšlenku, že vesmír směřuje k entropii, formuloval v devatenáctém století rakouský vědec Ludwig Boltzmann, jeden z předních fyziků své doby a významný přispěvatel ke studiu atomů. Boltzmann však byl výsledky některých svých vlastních výzkumů zaskočen. Zdálo se, že na Zemi množství informací roste – na naší planetě se prosazuje řád, nikoli chaos. Jak to bylo možné?