Příručka pro přežití kouče

Koučování je vzrušující profese, která přináší mnoho naplnění. Pomáhat klientům překonávat kariérní překážky, obnovovat rovnováhu v rodinném životě nebo znovu získávat kontrolu nad svými emocemi může být uspokojivější než jakýkoli plat.

Stejně jako každé povolání ale i koučování přináší svým praktikujícím specifické výzvy. Navázat s klienty správný vztah může být obtížné – ať už teprve začínáte jako profesionální kouč, nebo máte za sebou roky praxe. Možná jste zažili trapnou situaci, kdy vám klient volal v kteroukoliv denní dobu, nebo jste si nebyli jistí, jak reagovat, když někdo v kanceláři začne plakat. Jindy zase může práce s klienty probíhat hladce, ale získat je vůbec ke spolupráci je jako šplhat do kopce.

Pokud vám některé z těchto obtíží zní povědomě, nezoufejte: Kim Morgan je tu, aby vám pomohla. Na základě skutečných případových studií a desítek let zkušeností profesionální koučky vám ukáže cestu z nejzapeklitějších koučovacích situací. Od řízení očekávání klientů až po řešení střetů zájmů – tyto kapitoly nabízejí praktické tipy a postupy, které vám pomohou vybudovat si kariéru respektovaného kouče v jakékoli oblasti.

Na této cestě se mimo jiné naučíte, proč vy i váš klient potřebujete smlouvu, kdy a jak sdílet osobní informace a jak znovu nastolit rovnováhu mezi pracovním a osobním životem.

Opustit dosavadní kariéru a stát se koučem je vzrušující změna. Vezměme si Simona, který dříve pracoval ve státní správě jako senior manažer. Přitahovaly ho vysoké hodinové sazby, o nichž slyšel, že si je účtují exekutivní koučové, a rozhodl se proto zaměřit na koučování vrcholových manažerů v korporacích.

Po dokončení akreditačního kurzu však narazil na překážku. I když chtěl svůj starý svět nechat za sebou, zjistil, že všechny nabídky na koučování přicházejí pouze od orgánů veřejné správy. Proč se mu nedařilo proniknout do korporátního prostředí, jak plánoval? Problém byl v tom, že mu chyběla důvěryhodnost.

Důvěryhodnost může být problémem, pokud chcete koučovat v odvětví nebo sektoru, v němž jste dosud sami nepůsobili. Klienti obvykle dávají přednost koučům, kteří mají zkušenost s jejich konkrétní oblastí. S časem a odhodláním však existují způsoby, jak si důvěryhodnost v oboru, o který máte zájem, vybudovat – i bez předchozí praxe.

Jak na to? V rámci vašeho výcviku jste pravděpodobně požádáni, abyste vedli pro bono koučovací sezení. Neplacená práce tohoto typu je skvělý způsob, jak se začít profilovat jako kouč ve své cílové oblasti a získat zkušenosti s typem klientů, s nimiž chcete pracovat. Simon například mohl nabídnout dobrovolné koučování korporátním manažerům výměnou za reference pro své marketingové materiály. Případně je mohl požádat, aby ho doporučili dalším potenciálním klientům v korporátním světě.

Důvěryhodnost si můžete budovat také tím, že se profilujete jako expert na základě osobních, nikoli nutně profesních zkušeností. Doreen například původně plánovala pracovat jako koučka v oblasti vysokoškolského vzdělávání, brzy si ale uvědomila, že její zkušenost s rozvodem v pozdějším věku, následným online seznamováním a novým sňatkem z ní neplánovaně udělala také odbornici na vztahy. V její přátelské síti bylo její jméno spojováno právě s touto oblastí a lidé se na ni už dříve obraceli s prosbou o radu.

Dnes je Doreen praktikující vztahová koučka a skvělým příkladem toho, jak může osobní zkušenost poskytnout koučovi stejnou míru důvěryhodnosti jako formální odborné znalosti.

Pokud tedy hledáte svou důvěryhodnou koučovací specializaci, podívejte se pro inspiraci do vlastní životní historie. Jaké osobní výzvy vyčnívají jako témata, o nichž můžete mluvit s autoritou a která vás významně formovala? Možná jste důvěryhodný kouč v určité oblasti už dávno – jen jste si toho zatím nevšimli.

Někdy je těžké určit, kde přesně leží hranice.

Rachel je laskavá a podpůrná koučka, ale občas se stane, že určitou mez překročí. Během jednoho sezení se jí například klientka svěřila, že prodělala potrat. Rachel, která si prošla stejnou zkušeností, jí to okamžitě řekla. Z výrazu klientky však vzápětí poznala, že tato informace nebyla vítaná.

Tato situace vyvolává otázku: Kolik by o sobě měli koučové během sezení odhalovat?

Pokud jde o sebezpřítomnění kouče, dobrým pravidlem je sdílet osobní informace pouze tehdy, když to slouží klientovi, nikoli vám. Humanističtí terapeuti například věří, že určité sebezpřítomnění může být užitečné. Proč? Protože když terapeut ukáže, že i on může být zranitelný a má nevyřešené otázky, pomáhá klientům uvědomit si, že nikdo není dokonalý a že jejich vlastní nedostatky nejsou důvodem ke studu.

Jako kouč tak můžete klientovi, který se sám kritizuje za to, že je před veřejným vystoupením nervózní, říct, aby na sebe nebyl tak přísný – a dodat, že i vy před vystoupením pociťujete nervozitu.

Naopak Rachelin příklad sdílení vlastního potratu je ukázkou neplánovaného sebezpřítomnění, které klientce mnoho nepřineslo. Koučka spontánně odhalila něco, co jí připomnělo bolestnou zkušenost z minulosti. Ačkoli se takové odhalení může zdát přirozené, snadno naruší rovnováhu koučovacího vztahu. Nejenže odvádí pozornost od klientových témat, ale může také způsobit, že se klientka začne cítit, jako by se měla starat o vás, místo abyste se vy starali o ni.

Další otázkou související s hranicemi je, jak reagovat, když klient během sezení začne plakat. Je důležité vědět, že existuje vhodný i nevhodný způsob, jak takovou situaci zvládnout.

Rachel to zvládla špatně. Když klientka začala plakat, vstala a objala ji. To však nebylo vítané. Místo narušení osobního prostoru klientky by bylo lepší zůstat v klidu, naslouchat a trpělivě vyčkat, až bude chtít pokračovat.

Není neobvyklé, že koučovací sezení uvolní potlačované emoce, které se projeví pláčem. Vaším úkolem je ukázat klientům, že jsou v bezpečném prostředí, kde mohou silné emoce vyjadřovat bez toho, aby do nich kouč nepatřičně zasahoval.