Příručka pro nové stoiky

Stoicismus má své kořeny ve starověkém Řecku, a proto je logické, že se v průběhu staletí nahromadilo mnoho kritik i mylných představ o této filozofii. Někteří lidé mohou stoicismus považovat jen za elegantní způsob, jak říct: „Udržujte si chladnou hlavu.“ Skutečnost je ale mnohem hlubší a praktičtější. Stoicismus zůstává po tisíce let populární filozofií proto, že nabízí účinný rámec pro ty, kdo touží po životě ctnosti a vnitřního klidu.

Tato filozofie klade důraz na rozum a logiku a poskytuje způsoby, jak se orientovat v obtížných sociálních situacích a znovu a znovu činit ctnostná rozhodnutí. Možná právě dnes, více než kdy dřív, jsme obklopeni možnostmi, jak se oddávat snadným, ale v konečném důsledku neuspokojivým požitkům. Proč se tedy neobrátit ke stoikům a nepodívat se, jaké rady nabízejí, abychom se vyhnuli nástrahám moderního života?

V tomto shrnutí se dozvíte, jak může stoicismus vést k většímu štěstí, jak vám může psaní deníku pomoci stát se stoikem a co má stoicismus společného s mindfulness.

Nikdo nechce žít nešťastný život, že? Lidé už velmi dlouho hledají nejlepší způsoby, jak se neštěstí vyhnout. Některé z nejbystřejších hlav v dějinách strávily celý život kladením otázek, co neštěstí způsobuje a jak se mu dá předcházet.

Přestože dnes máme pokročilou psychoterapii a neurovědy, filozofie stoicismu zůstává oblíbeným zdrojem pro ty, kdo hledají spolehlivý systém životních principů.

Klíčové poselství této kapitoly zní: stoicismus nabízí jednu z nejlepších cest ke štěstí.

Stoicismus lze vystopovat až k roku 300 př. n. l. Jedním z důvodů, proč je stále aktuální, je skutečnost, že mnoho jeho principů nacházíme i v moderní psychoterapii, například v kognitivně‑behaviorální terapii. Jedním z hlavních stoických principů je naučit se soustředit na to, co je skutečně v naší moci.

Často pramení naše neštěstí z věcí, které jsou zcela mimo naši kontrolu. Uvízneme v názorech druhých, v dopravních zácpách, špatném počasí, nemoci nebo výkyvech ekonomiky. Co kdybychom se dokázali vzdát tužeb po cílech, které jsou nespolehlivé? Co kdyby naše štěstí nezáviselo na penězích nebo na tom, co si o nás myslí ostatní? Co kdybychom se dokázali vycvičit tak, aby naše štěstí záviselo jen na tom, co je plně v naší moci? To je jeden ze zásadních vhledů stoicismu.

Pokud vás to láká, pojďme se krátce podívat na některé základní stoické principy. Stoici rozlišují tři klíčové oblasti, které se vzájemně prolínají: etiku, fyziku a logiku. Etika se zabývá hledáním ideálního způsobu života. Abychom ho našli, potřebujeme porozumět „fyzice“, což v tomto kontextu znamená pochopit, jak funguje příroda a člověk. A jednou z hlavních věcí, které je třeba o člověku vědět, je, že máme schopnost rozumu a logiky – ty hrají ústřední roli při řešení problémů a hledání našeho ideálního způsobu života.

To vše lze shrnout tak, že stoici věří, že klíčem k pokojnému životu je žít v souladu s přírodou. Neměli bychom podceňovat význam porozumění lidské přirozenosti – tedy i běžným návykům a tendencím, které mohou stát v cestě našemu blahu.

V knize „Příručka pro nové stoiky“ autoři představují 52 cvičení, která vás mají během jednoho roku provést od začátečníka k pokročilejšímu studentovi. Zároveň navrhují devět cvičení, která by vám měla poskytnout dostatečnou představu, abyste mohli rozhodnout, zda chcete stoicismus zkoumat hlouběji.

Těchto devět cvičení je rovnoměrně rozděleno do tří kategorií: disciplína touhy, disciplína jednání a disciplína souhlasu. Tyto disciplíny dohromady tvoří takzvanou trojdisciplínovou praxi stoicismu. Jsou navrženy tak, aby rozvíjely váš charakter a pomohly vám stát se co nejlepším člověkem, jakým můžete být.

Klíčové poselství této kapitoly zní: praxe stoicismu má tři pilíře a začíná disciplínou touhy.

Všechny tři disciplíny se soustředí na takzvanou dichotomii kontroly. Ta spočívá v rozlišování a oddělování toho, co je, a co není v naší moci. Pokud znáte Modlitbu klidu, znáte i tuto dichotomii. Zní: „Bože, dej mi klid přijmout věci, které nemohu změnit, odvahu změnit věci, které změnit mohu, a moudrost, abych rozlišil jedno od druhého.“ Podobné myšlenky najdeme v náboženstvích, jako je buddhismus a křesťanství, i ve filozofiích, jako je stoicismus.

První cvičení se proto týká seznámení se s tím, co je a co není ve vaší moci. Skutečnost je taková, že jen velmi málo věcí ovládáme zcela. Jeden z antických stoických autorů, jehož dílo se dochovalo, Epiktétos, uvádí pouze tři věci, nad nimiž máme plnou kontrolu: své soudy (myšlení), své impulzy a svou vůli vyhýbat se a usilovat.

Je ale třeba se podívat blíže na to, co měl Epiktétos na mysli, protože musíme brát v úvahu překlad i to, že význam slov se v průběhu staletí posunul. Epiktétos netvrdil, že můžeme ovládat, jaké myšlenky se nám vynoří v hlavě, nebo jaké impulzy se objeví. Měl na mysli naše hodnocení těchto myšlenek a to, zda se rozhodneme podle impulsů jednat.

Například nemůžeme ovlivnit, kdy se objeví pocit hladu. Můžeme ale rozhodnout, zda půjdeme do kuchyně, co si vezmeme k jídlu a čemu se vyhneme. Podobně, pokud je naší první myšlenkou při setkání s někým: „Tenhle člověk je idiot,“ můžeme ovlivnit, zda tento soud přijmeme, nebo odmítneme. V tomto smyslu můžeme Epiktétovo slovo „myšlenka“ na seznamu věcí, nad nimiž máme plnou kontrolu, nahradit slovem „úsudek“.