Příběhy pro práci

Každý den jsme obklopeni příběhy. Čteme je v knihách, posloucháme v rádiu a sledujeme, jak ožívají v televizi. Kde se ale příběhy protínají s byznysem? Tyto dva pojmy si obvykle nespojujeme – a přitom bychom měli.

Vyprávění příběhů je naše nejefektivnější a nejautentičtější forma komunikace. Dobře vystavěný příběh vytváří emocionální spojení mezi lidmi a jeho silné kognitivní účinky byly prokázány vědeckými studiemi. Právě to z něj dělá ideální nástroj pro podnikovou komunikaci.

Potřebujete zvládnout prezentaci? Začněte příběhem. Chcete inspirovat kolegu? Udělejte to příběhem. A co uzavření obchodu nebo získání práce u pohovoru? Přesně tak – i tady vám příběhy dávají výhodu.

Pravda je, že ve světě práce existují stovky situací, které potřebují skvělý příběh. V těchto ukázkách objevíte, jak najít vlastní příběhy a – co je nejdůležitější – jak je zpracovat tak, aby měly maximální dopad.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• jak věda podporuje umění vyprávění příběhů,
• co se můžete naučit z filmu Titanic
• a proč je zranitelnost klíčovým prvkem dobrého příběhu.

V určitém okamžiku své kariéry jste pravděpodobně seděli na nudné prezentaci v PowerPointu. Na slidech se bez konce převalovala čísla a statistiky a váš mozek, jako nasycená houba, přestal přijímat nové informace. Nejste v tom sami – v byznysu je to až trapně běžný jev.

Naštěstí existuje mocný lék: vyprávění příběhů.

Vyprávění příběhů je prastarý protilék na moderní problém. Jako komunikační nástroj se používá od chvíle, kdy máme historické záznamy. Starověký řecký autor Homér například sepsal Odysseu před tisíci lety. Příběh byl původně složen jako epická báseň, která se ústně předávala z generace na generaci, a Řekové ji využívali k předávání kulturních hodnot a k udržování společné identity.

Dalším příkladem je vyprávění příběhů z Dreamtime – starobylá kulturní praxe původních obyvatel Austrálie. Stařešinové využívali sílu příběhů, aby děti učili o Dreamtime, prapůvodním období v domorodé mytologii, kdy duchové stvořili zemi, lidi, rostliny a zvířata.

Fascinující historie ale stranou – je vyprávění příběhů skutečně relevantní pro svět práce? Ať už jde o jednotlivce, nebo o organizaci, vyprávění příběhů je stále nejúčinnější a nejautentičtější způsob, jak předat sdělení nebo vysvětlit myšlenku. Stačí jeho principy cíleně použít v pracovních situacích.

Podívejme se na australskou poštovní službu Australia Post. S neustálým nárůstem on‑line nakupování v posledních letech prudce klesá počet tradičních poštovních transakcí. V roce 2015 proto Australia Post přeorganizovala svou strukturu a zavedla nové firemní hodnoty. Aby je vštípila svému rozsáhlému týmu zaměstnanců, uspořádala dvoudenní akci zaměřenou na vyprávění příběhů s názvem „Grapevine“.

Účastníci byli požádáni, aby přišli připraveni sdílet osobní příběh, který se vztahuje k jedné z nových firemních hodnot. Dopad byl pozoruhodný: po akci Grapevine vzrostl podíl odpovědí „souhlasím“ na otázku v průzkumu „Dokážu s jistotou vysvětlit naše sdílené hodnoty skupiny Australia Post“ z 50 procent na 97 procent.

Od dětské postýlky přes táborák až po konferenční sál – dobře vyprávěný příběh má téměř magickou sílu. Ve skutečnosti v tom ale žádná magie není, je za tím spousta vědy.

Příběhy jsou účinným komunikačním nástrojem, protože v našem mozku vyvolávají reakce, které probouzejí emoce. A emoce nejsou žádná maličkost – lidé jsou od přírody emocionální bytosti s obrovskou schopností cítit. Tyto pocity přirozeně spouští právě dobrý příběh. Jak ale tento proces funguje?

Autor a vědecký novinář Daniel Goleman se domnívá, že neokortex – oblast mozku odpovědná za vyšší kognitivní funkce – je důvodem, proč prožíváme tak silné emoce. Neokortex je prostřednictvím nesčetných nervových drah úzce propojen s emocionálními centry mozku. Tento vztah se dostává do extrému, když posloucháme příběh. Začínáme spojovat slova s logikou a emoce se smyslovými obrazy, čímž si vytváříme živý mentální film.

Právě toto těsné propojení a způsob, jakým náš mozek příběhy zpracovává, dělá z příběhů tak mocný nástroj. Podobně neuroekonom Paul Zak popsal, jak se během vyprávění příběhu uvolňuje „hormon důvěry“ oxytocin – stejně jako když někoho obejmeme nebo si s ním potřeseme rukou. Oxytocin je jako zelená kontrolka v mozku: signalizuje bezpečí a jistotu.

Existuje ale ještě jeden vědecký důvod, proč jsou příběhy tak silné, a navazuje na ten první: vyprávění příběhů je velmi účinná technika ovlivňování. Je to proto, že náš rozhodovací proces neřídí primárně logika, ale emoce.

Zkuste si vybavit situaci, kdy posloucháte obchodníka. Často v duchu řešíte: Mám od něj koupit? Mám mu věřit? Mám ho respektovat? Obchodníci se nás obvykle snaží přesvědčit racionálními argumenty – výčtem výhod a nevýhod konkrétního produktu. Ve skutečnosti ale tato rozhodnutí často zakládáme na pocitech a teprve dodatečně je „podkládáme“ logikou.

Nástroje, které vyvolávají emoce, jsou proto mnohem mocnější než čistě logické seznamy. Studie více než 1 400 marketingových kampaní například zjistila, že reklamy založené pouze na logice byly účinné jen v 16 procentech případů. Emočně zaměřené reklamy byly téměř dvakrát úspěšnější – dosáhly účinnosti 31 procent.

Vidíme tedy, jak příběhy na psychologické úrovni překonávají logiku a stimulují emoce. „Příběhy“ je ale strašně široký pojem. Jak se můžeme na příběh podívat blíž, „pod kapotu“? A jaké existují různé druhy příběhů? Na tyto otázky odpovídají následující kapitoly.