Příběh původu

V průběhu dějin se lidé snažili porozumět světu a svému místu v něm. Lidé z různých epoch, ras a náboženství vyprávěli příběhy, aby s velkolepostí a úžasem vysvětlili původ a existenci lidí, zvířat, Země, hvězd i celého vesmíru.

Globalizace a naše mimořádně dynamická moderní znalostní ekonomika však podkopaly víru v tradiční příběhy o původu. Přitom právě dnešní vědecké poznání znamená, že lidstvo nikdy nebylo lépe vybaveno k tomu, aby vysvětlilo svůj původ a vývoj.

Následující kapitoly vyprávějí největší příběh, jaký si lze představit: jak z „ničeho“ vznikl náš vesmír, hvězdy a planety; jak se sešly správné podmínky, které umožnily zrod života; jak živé organismy dokázaly využít energii Slunce k obrovskému pokroku – a jak o miliony let později lidé využili energii ze zemědělství a fosilních paliv, aby se posunuli ještě dál.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak se rodí hvězdy a proč jejich smrt přispěla k naší dnešní existenci; proč chůze po dvou nohách učinila lidi společenskými tvory; a proč lidská dominance na Zemi nyní ohrožuje její – a tím i naši – stabilitu.

Příběh našeho původu je vyprávěn prostřednictvím tzv. prahů – klíčových přechodových bodů, kdy se objevily složitější struktury. Tyto okamžiky nastávají za podmínek, které se označují jako „zlatovláskové“ – není ani příliš horko, ani příliš chladno, ale „tak akorát“.

U většiny prahů v našem příběhu dokážeme vysvětlit, jaké tyto zlatovláskové podmínky byly a proč k překročení prahu došlo. Ale co Velký třesk? Jednoduše nevíme, jaké podmínky umožnily vznik našeho vesmíru. Možná nejvýstižněji to shrnul autor science fiction Terry Pratchett: „Na počátku nebylo nic, které explodovalo.“

Víme, že Velký třesk vytvořil vesmír před 13,8 miliardami let – šlo o první z řady klíčových událostí naší historie. A víme také, co se dělo od zlomku miliardtiny sekundy po tomto okamžiku. Tehdy byl vesmír menší než atom. Je těžké si velikost atomu představit, ale do tečky tohoto „i“ by se jich pohodlně vešel asi milion.

Zpočátku existovala pouze energie, která se rychle rozdělila na různé síly, jako je gravitace a elektromagnetismus. Během jediné sekundy se objevila jednoduchá hmota, následovaná složitějšími strukturami: protony a neutrony – extrémně malé částice – se začaly spojovat a vytvářet atomová jádra. To vše se odehrálo během několika minut, ale jak se vesmír ochlazoval, procesy se zpomalovaly.

Asi 380 000 let po Velkém třesku se elektrony zachytily na oběžných drahách kolem protonů, přitahovány elektromagnetickými silami, a vznikly první atomy helia a vodíku. Vesmír začal jako něco nepředstavitelně malého, s veškerou energií a hmotou, která je v něm přítomná i dnes, „zabalenou“ uvnitř – a od té doby se neustále rozpíná.

Když se díváme na noční oblohu, snadno můžeme nabýt dojmu, že hvězdy existovaly vždy. Ve skutečnosti se však začaly formovat až zhruba sto milionů let po Velkém třesku, když gravitace a hmota vytvořily vhodné podmínky pro jejich vznik.

Tehdejší vesmír připomínal řídkou mlhu složenou z drobných shluků hmoty. V některých oblastech – můžeme si je představit jako obzvlášť hustá mračna – byla koncentrace hmoty vyšší než jinde. Zde gravitace stahovala atomy k sobě, ty se srážely, zrychlovaly a zahřívaly. Postupem času se tyto mraky hmoty stávaly stále hustšími a teplejšími.

Když jádro takového mračna dosáhne teploty kolem 10 milionů stupňů, triliony protonů se začnou slučovat a vytvářet jádra helia. Při této jaderné fúzi se uvolňuje obrovské množství energie – jde o tentýž proces, jaký probíhá při výbuchu vodíkové bomby. Vzniká „pec“, která vyzařuje ohromné množství energie a bude zářit tak dlouho, dokud budou k dispozici protony k fúzi. Struktura se stabilizuje a může přetrvat miliony až miliardy let. Zrodila se hvězda.

Ve skutečnosti takto vznikly nesčetné hvězdy, které se sdružují do galaxií – jakýchsi „měst hvězd“. Naše galaxie, Mléčná dráha, obsahuje stovky miliard hvězd.

Důležitý však nebyl jen zrod hvězd, ale i jejich smrt. Když velká hvězda umírá, gravitace stlačí její jádro s extrémní silou a hvězda exploduje. V jediném okamžiku uvolní energii srovnatelnou s energií celé galaxie. Během několika chvil tato exploze vytvoří většinu prvků, které dnes nacházíme v periodické tabulce, a rozmetá je do vesmíru.

Smrt hvězd tak postupně obohacovala vesmír o nové prvky a nakonec umožnila vznik Země v podobě, která mohla později podporovat život.