Příběh duelujících neurochirurgů

Které části vašeho mozku se podílejí na sčítání dvou čísel nebo na rozpoznání vaší babičky? Díky moderním zobrazovacím metodám dnes vědci nemusejí sahat po skalpelu ani ničit váš účes, aby to zjistili. Stačí, když si lehnete do trubkovitého skeneru, oni ho zapnou a požádají vás, abyste během vyšetření splnili několik úkolů. Počítač skeneru pak převádí výsledky do barevných obrázků, které vypadají jako snímky vašeho mozku v akci.

Nebývalo to ale tak jednoduché. Po staletí zůstávala mnohá tajemství našich mozků skryta v temnotě lebky. Přesto moderní neurověda nezačínala úplně od nuly. V průběhu dějin se lékaři učili o zdravém mozku tak, že pozorovali lidi s poškozením mozku a spojovali jejich podivné chování s konkrétními strukturami, které byly poraněny.

Někteří z těchto nešťastníků, zachycení v historických kazuistikách, se stali nesmrtelnými. O nich se dozvíte víc v tomto shrnutí. Nejen to – tyto příběhy vám také pomohou pochopit složité a úžasné fungování vašeho vlastního mozku. Zjistíte například, proč někteří lidé dokážou „vidět“ ušima, proč se někteří lháři mohou na svou nepoctivost upřímně vymlouvat na nedostatek vitamínů a proč se najdou lidé, kteří chtějí „rozvést“ vlastní ruku.

Většinu naší historie nemohli vědci nahlédnout do lidské hlavy, aniž by do lebky vyvrtali díru. Proto se průkopníci neurověd učili o mozku především studiem jednotlivců s jeho poškozením.

Lidé s mozkovými poruchami často vnímají svět zvláštním způsobem nebo se chovají neobvykle. Například americký prezident Woodrow Wilson po mrtvici v roce 1919 ztratil schopnost vnímat věci na levé straně svého zorného pole.

Raní neurovědci prováděli svůj výzkum často až po smrti pacientů – při pitvách mozků lidí s neurologickým poškozením. Pitvy často odhalily poranění konkrétních oblastí, takže výzkumníci mohli na základě neobvyklého chování daného člověka usuzovat, za jaké funkce tyto oblasti odpovídají.

Prvním velkým průlomem v této oblasti byla slavná pitva francouzského krále Jindřicha II. z roku 1559. Ukázala, že pitevní nález může poskytnout hlubší vhled do vnitřního fungování mozku. Jindřich utrpěl při turnaji těžký úder do čela. Několik týdnů byl upoután na lůžko, trpěl halucinacemi a silnými bolestmi hlavy a nakonec zemřel.

Po králově smrti provedli chirurg Ambroise Paré a anatom Andreas Vesalius pitvu jeho hlavy – na svou dobu velmi kontroverzní krok. Díky tomu odhalili příčinu jeho halucinací: králova lebka byla sice neporušená, ale úder způsobil otok a rozpad tkáně v zadní části mozku.

Zjištění Parého a Vesalia pomohla prosadit pitvu jako důvěryhodný nástroj vědeckého výzkumu. Mnoho našich znalostí o lidském mozku vděčíme nešťastným jedincům, jako byl král Jindřich, a brilantním vědcům, kteří jejich mozky po smrti zkoumali.

Lidský mozek se může na první pohled jevit jako beztvará šedá hmota, ve skutečnosti je však vysoce organizovaný – a to až na mikroskopické úrovni. Podívejme se na něj podrobněji.

Dolní části mozku se nacházejí u jeho základny a řídí základní tělesné funkce, jako je dýchání, spánek a krevní oběh. Tato oblast se rozprostírá od horní části míchy přes mozkový kmen až k mozečku.

Mozeček vypadá jako „malý mozek“ připojený k zadní části velkého mozku. Zahrnuje mimo jiné Varolův most a prodlouženou míchu, které pomáhají koordinovat pohyby těla.

Střední mozek leží uprostřed a přenáší informace mezi mozkem a tělem. Střední mozek a všechny vyšší oblasti jsou rozděleny na levou a pravou hemisféru, které jsou propojeny svazkem nervových vláken zvaným corpus callosum (mozkový trámec).

Střední mozek obsahuje soubor struktur známý jako limbický systém, který hraje klíčovou roli v paměti a emocích. Složitější kognitivní funkce, jako je plánování a rozhodování, probíhají v kůře – vrásčité vrstvě tkáně pokrývající povrch mozku.

Kůra se dále dělí na čtyři hlavní laloky, z nichž každý se specializuje na jiné úkoly. V čelních lalocích probíhá plánování a strategické myšlení, v temporálních (spánkových) lalocích se zpracovává jazyk a rozpoznávání. Okcipitální (týlní) laloky, umístěné v zadní části mozku, zpracovávají zrakové informace. Parietální (temenní) laloky leží v horních bočních částech mozku a zpracovávají různé smyslové vjemy, jako je zrak, sluch či hmat.

Proč tedy král Jindřich II. halucinoval? Protože měl poškozené právě týlní laloky.