Přetváření štěstí

Všimli jste si někdy, že se v večerních zprávách téměř nikdy neobjevují pozitivní informace? Proč tomu tak je? Drsná pravda je, že máme sklon všímat si především špatných zpráv – trpíme takzvaným negativním zkreslením. Od počátků lidstva nás vždy víc přitahovaly negativní informace.

Nemusíte se ale bát – tento sklon můžeme překonat a naučit se být šťastní. V tomto shrnutí se dozvíte o své vrozené tendenci věnovat pozornost hlavně tomu, co vás trápí, a přehlížet to, co vás rozesměje. Zjistíte, jak struktura vašeho mozku ovlivňuje, zda máte spíše šťastné, nebo smutné myšlenky, a jak vám několik jednoduchých technik může pomoci podpořit pozitivní myšlení a posílit pocit štěstí.

Dozvíte se také, proč si pozitivní zpětnou vazbu často ani nepamatujete, proč náš mozek funguje, jako by nás stále pronásledoval dravý predátor, a jak si pouhá vzpomínka na chuť čokolády může zlepšit náladu, když se cítíte sklesle.

Když jste byli malí, vycházeli jste s každým a snadno zapadli? Nebo jste stáli spíš stranou, ostatní se vám posmívali a vy jste se uzavírali ještě víc do sebe? I když jste na školním hřišti patřili mezi oblíbené, pravděpodobně sdílíte některé společné rysy s těmi, kdo se snadno cítí odmítnutí.

Důvodem je to, že špatné zkušenosti v nás vyvolávají silnější a zapamatovatelnější emoce než ty dobré. Vzpomeňte si třeba na poslední hodnocení vaší práce: mohlo být plné komplimentů a pozitivní zpětné vazby. Pokud se v něm ale objevila jediná drobná výtka, je pravděpodobné, že jste se soustředili právě na ni, místo abyste si užívali všechna ta pochvalná slova.

Tak to má většina lidí, protože máme vrozenou tendenci zaměřovat se spíše na negativní než na pozitivní. V roce 2001 například psycholog Roy Baumeister zjistil, že lidé věnují více pozornosti rozzlobeným tvářím než těm šťastným. Když se na vás tedy někdo zle podívá, vaše podvědomí okamžitě zachytí jeho nepřátelský výraz.

Tendence soustředit se spíš na šťastné, nebo na smutné myšlenky však závisí i na konkrétní části vašeho mozku. Někteří lidé mají to, čemu vědci říkají „šťastná amygdala“. Amygdala je oblast mozku zodpovědná za emoční reakce. Výzkumy ukazují, že „šťastná“ amygdala silně stimuluje nucleus accumbens – část mozku, která nás pohání k dosahování cílů.

Lidé se „šťastnou“ amygdalou mají tendenci být optimističtí, všímají si příležitostí spíše než překážek. Tyto pozitivní myšlenky posilují naši touhu jednat a dosahovat cílů, čímž vytvářejí příjemné zkušenosti a generují pro mozek pozitivní zpětnou vazbu.

Bohužel většina lidí má spíše „smutnou amygdalu“. Ta vede k reakcím založeným na strachu, při nichž se do krevního oběhu uvolňuje kortizol a adrenalin a my se cítíme úzkostní a nervózní. V další části se podíváme blíže na tento ponurejší typ mozku a zjistíme, co může proměnit zamračený výraz v úsměv.

Pravděpodobně už jste viděli obrázky lidského mozku: ten houbovitý orgán v naší hlavě, který trochu připomíná podivný květák. Jak jistě víte, tento zvláštně vyhlížející útvar je nesmírně složitý, neustále se učí a vyvíjí. Rozhodně nejde o nic statického – mozek se mění neustále. Ve skutečnosti se proměňuje s každou zkušeností, kterou prožijeme.

Vezměme si studii z roku 2000, kterou provedla neurovědkyně Eleanor Maguire. Zjistila, že londýnští taxikáři mají nápadně zvětšenou oblast v hippocampu – části mozku odpovědné za paměť a vizuálně‑prostorovou orientaci. Ne, nešlo o nádor. Byla to známka toho, že je tato oblast mimořádně rozvinutá díky obrovskému množství informací, které si taxikáři musí zapamatovat, aby se vyznali v ulicích Londýna.

Řidiči neustále „trénovali“ specifické neurony v této oblasti mozku a ta – podobně jako sval – nakonec zesílila a zvětšila se. Právě takové cvičení umožňuje našemu mozku růst a vyvíjet se. Stejným způsobem můžeme mozek také trénovat k většímu štěstí.

V roce 2013 psycholog Wil Cunningham zjistil, že děti vyrůstající s rodiči, kteří nedokážou vytvořit teplé a láskyplné prostředí, si mohou vypěstovat onu „smutnou amygdalu“, o níž byla řeč v předchozí části. Dobrá zpráva je, že i takové mozky se mohou znovu naučit štěstí.

Psychologové, jako byl Stanley Schachter, vedou své klienty mentálními cvičeními, při nichž si představují, že jsou obklopeni milující rodinou a dostávají pozitivní ocenění a podporu. Opakování takových cvičení postupně mění strukturu mozku: posiluje jeho schopnost prožívat radost a proměňuje „smutnou“ amygdalu ve „šťastnou“.

Pokud tedy můžeme svůj mozek přeprogramovat na štěstí, proč je v moderní společnosti tolik nešťastných lidí? Na to se podíváme v další části.