Přetížení

Žijeme v osvícených časech, že? Ano i ne. I když se v posledních letech postoje k genderu, rase a sexualitě výrazně proměnily, stále existují oblasti, kde lidé zůstávají zcela neosvícení. Jednou z nich je přístup společnosti k genderovým rolím.

Většina západních společností stále neuvěřitelně lpí na představě, že žena by měla vychovávat děti a starat se o domácnost, zatímco muž má soustředit své síly na práci. Tento zastaralý a zpátečnický pohled nás všechny nutí žít neuspokojivé, přetížené životy.

V tomto shrnutí se podíváme na to, jak a proč jsme tak vystresovaní, a především zjistíme, co můžeme udělat pro to, abychom každodenní tlak uvolnili – dnes i do budoucna. V následujících kapitolách se dozvíte, proč mnoho generálních ředitelů považuje muže, který se stará o své děti, za špatného zaměstnance; jak může stres způsobit zmenšení části vašeho mozku; a proč africké kmeny nikdy neměly problém zajistit dětem odpovídající péči.

Všichni víme, jaké to je cítit se přetížení. Vyvážit pracovní a soukromý život je dost obtížné i bez dalších závazků – a o to víc, pokud jste rodič, který se stará o děti, jež je třeba živit, přebalovat a neustále hlídat.

Není pochyb o tom, že rodiče dnes zažívají značný stres, když se snaží skloubit dlouhé pracovní hodiny s výchovou rodiny. Tento akrobatický výkon klade na jednotlivce obrovský tlak a ještě více ukrajuje z už tak omezeného času.

V jedné studii z roku 2008 se Institute for Families and Work ptal amerických pracovníků na jejich každodenní život a zjistil, že polovina respondentů má pocit, že má na typický pracovní den příliš mnoho úkolů. Přibližně dvě třetiny uvedly, že nemají dostatek času pro sebe nebo pro svého partnera, a tři čtvrtiny, že nemají dost času pro své děti.

Tento pocit přetížení je obzvlášť rozšířený mezi ženami. Od 70. let se podíl zaměstnaných žen dramaticky zvýšil, což vedlo k situaci, kdy mnoho matek musí pracovat na plný úvazek, aby zajistily dostatečný příjem.

Další studie z roku 2004 se ptala matek s dětmi do šesti let, zda mohou říct, že často mají nějaký volný čas. Žádná z žen ve studii to neřekla! Nedostatek volného času se však netýká jen matek – pouze 5 procent otců dotazovaných ve studii uvedlo, že mají nějaký volný čas.

Není tedy překvapivé, že nedostatek volného času vedl ve Spojených státech k vysoké míře stresu a úzkosti. Americká psychologická asociace v roce 2011 uvedla, že Američané jako celek jsou chronicky přetížení stresem. Dřívější studie Světové zdravotnické organizace z roku 2007 zjistila, že Američané, přestože žijí v jedné z nejbohatších zemí světa, jsou v průměru nejúzkostnějšími lidmi na světě.

Život je tedy stresující – ale je stres opravdu tak velký problém? Ano, a v následující kapitole se dozvíme proč.

Je stres vždy škodlivý? Stručně řečeno, není. Krátkodobý stres nebo úzkost v průběhu evoluce lidem naopak prospívaly, protože v době ohrožení zostřovaly naše smysly.

Trvalý stres způsobený každodenním pocitem přetížení však prospěšný není. Naopak – dlouhodobý stres skutečně poškozuje náš mozek.

Emily Ansell, odborná asistentka psychiatrie v Yale Stress Center, objevila důkazy o tomto efektu v rámci průlomové studie. Zjistila, že lidé, kteří se cítili neustále přetížení, měli menší prefrontální kůru (část mozku spojenou se složitým chováním, jako je plánování, sebekontrola a uvažování) než ti, kteří vedli méně stresující životy. Zároveň se u lidí, kteří jsou neustále ve stresu, zvětšuje amygdala – nejstarší, „primitivní“ část mozku spojená s pocity strachu, agrese a úzkosti.

Ansell předpokládá, že takové změny v mozku pravděpodobně souvisejí se sníženou schopností kontrolovat emoce a se zvýšeným rizikem návykového či sebedestruktivního chování.

Přetížením však netrpí jen jednotlivec. Vysoká míra stresu, kterou zažívá tolik lidí, může mít v souhrnu dopad na celou společnost. Stresovaná pracovní síla je například mnohem méně produktivní a méně svědomitá.

Bruce McEwen, vedoucí oddělení neuroendokrinologie na Rockefellerově univerzitě v New Yorku, zjistil, že přetížené medičky jsou méně schopné činit efektivní a složitá rozhodnutí a jsou náchylnější k neopatrným chybám.

Uznávaný psycholog Mihaly Csikszentmihalyi navrhuje, že život v podmínkách neustálého stresu, který souvisí s neschopností myslet jasně a uspořádaně, výrazně ztěžuje dosažení stavu „flow“ – hlubokého soustředění na úkol, v němž může člověk nacházet kreativní řešení složitých problémů.