Přerůstání Boha

V převážně křesťanských zemích lidé slaví Vánoce na památku narození Ježíše. Židé po celém světě mají Chanuku, svátek připomínající znovuzasvěcení jeruzalémského chrámu. Hinduisté slaví Dívali, svátek světel spojený s bohyní hojnosti Lakšmí. V muslimských zemích lidé dodržují ramadán, posvátný měsíc půstu.

Po celém světě lidé věří v jednoho boha nebo v několik bohů a náboženské rituály, jako jsou tyto, jsou výrazem této víry. Náboženství a víra v Boha zjevně hrají v životech lidí důležitou roli.

Podle renomovaného evolučního biologa a otevřeného ateisty Richarda Dawkinse však náboženství a víra v Boha patří na smetiště dějin. Dawkins na náboženské víry a praktiky uplatňuje principy vědeckého zkoumání a rozebírá mnoho běžných argumentů, jimiž náboženství obhajují svou víru.

V tomto shrnutí se dozvíte, proč svaté knihy neříkají pravdu, proč je špatný nápad hledat morální vedení u Boha a jak evoluce vysvětluje zdánlivou nepravděpodobnost existence živých bytostí.

Bůh je vskutku úžasná bytost. Je vševědoucí, všemohoucí a všudypřítomný – superhrdina všech superhrdinů. Nic a nikdo se nemůže rovnat jeho neuvěřitelným schopnostem. Takto všemohoucí a vševědoucí bytost je Bohem tří hlavních dnešních monoteistických náboženství – judaismu, křesťanství a islámu.

Je tu ale problém. Pokud je tento Bůh tak úžasný, mocný a jedinečný, jak to, že je jen jedním z mnoha? Ve skutečnosti je jen jedním z tisíců bohů. Ano, je to tak: vedle Boha hlavních monoteistických náboženství existuje nespočet dalších bohů, kteří byli uctíváni v průběhu dějin až do dnešních dnů.

Vikingové byli například polyteisté – věřili v mnoho bohů. Wotan byl jejich hlavní bůh, ale měli i další, jako Thór, bůh hromu s kladivem, nebo Snotra, bohyně moudrosti. Mezi řeckými bohy a bohyněmi byli například Zeus, král bohů, Afrodita, bohyně lásky, a Poseidón, bůh moře.

I kdybychom sečetli všechny řecké a vikingské bohy spolu s Bohem muslimů, Židů a křesťanů, pořád by to byl jen malý zlomek bohů, které lidé a jejich náboženství v průběhu historie uctívali. Dokonce i počet bohů spojených pouze se sluncem je obrovský: mnoho domorodých afrických náboženství má sluneční božstva, například Anyanwu, Mawu či Ngai. Australská domorodá náboženství uctívají sluneční božstva jako Bila, Wala nebo Karruara.

Navzdory této rozmanitosti však to, kterým bohům lidé věří a jaké náboženství vyznávají, závisí mnohem víc na době a místě jejich narození než na čemkoli jiném. Proč je to důležité? Protože to znamená, že i vaše vlastní víra je s největší pravděpodobností důsledkem toho, kdy a kde jste se narodili.

Kdybyste se narodili v době Vikingů, věřili byste ve Wotana a Thóra. Kdybyste se narodili do aboridžinské rodiny v Austrálii, pravděpodobně byste věřili ve sluneční božstva jako Bila nebo Wala.

Jestliže existuje tolik náboženství a tolik bohů, jak si můžete být jisti, že právě vaše náboženství nebo váš bůh je ten pravý? Odpověď je zřejmá: nemůžete. Pokud jsou všechna ostatní náboženství mylná, co vás vede k přesvědčení, že právě vaše náboženství a vaše písmo nejsou také mylné?

Skutečnost je taková, že svaté knihy nejdominantnějších dnešních monoteistických náboženství jsou chybné. Samotný původ těchto knih vyvolává vážné pochybnosti o pravdivosti jejich obsahu.

Hráli jste někdy hru zvanou „tichá pošta“? Skupina lidí stojí v řadě. Osoba na jednom konci zašeptá příběh člověku vedle sebe, ten ho pošeptá dalšímu a tak to pokračuje, dokud se příběh nedostane na druhý konec řady. Poslední člověk pak nahlas řekne, co slyšel. Velmi často se ukáže, že se příběh po cestě výrazně změnil.

Mnoho svatých knih – včetně Bible – vzniklo podobným „efektem tiché pošty“. Příběhy, které vyprávějí, se po desetiletí, někdy dokonce po staletí, předávaly pouze ústně, než byly zapsány. To je činí velmi nespolehlivými.

Vezměme si Nový zákon, který tvoří jádro křesťanské Bible. Skládá se ze čtyř evangelií: podle Matouše, Marka, Lukáše a Jana. Mezi smrtí Ježíše a sepsáním těchto evangelií uplynula velmi dlouhá doba. Nejstarší evangelium, Markovo, bylo ve skutečnosti napsáno až 35–40 let po Ježíšově smrti. Představte si, kolik se toho mohlo během čtyř desetiletí „tiché pošty“ změnit!

A to je jen Nový zákon. Starý zákon – části Bible vycházející z Tanachu, svaté knihy judaismu – je stejně nespolehlivý. Velká část Starého zákona byla sepsána staletí – ano, staletí – po událostech, které popisuje.

Navíc neexistují žádné archeologické ani historické důkazy, které by potvrdily mnohé z hlavních událostí, jež Starý zákon líčí jako skutečné. Jednou z klíčových událostí Starého zákona je například zajetí židovského národa v Egyptě. Dalo by se čekat, že pokud by celý národ byl ve starověkém Egyptě držen v otroctví, existoval by o tom nějaký důkaz. A přesto nebyl nalezen ani jediný, který by takové zajetí potvrdil nebo na něj alespoň naznačoval.

Další drobné anachronismy a chyby v Bibli také ukazují, že tyto svaté knihy nelze brát jako pravdivé. Podle Starého zákona například prorok Abraham vlastnil velbloudy. Z archeologických nálezů však víme, že velbloudi byli domestikováni až mnoho staletí po době, v níž měl Abraham žít.

Je tedy zřejmé, že Bible a další svaté knihy nemohou být považovány za spolehlivý zdroj historických faktů. Proč bychom jim tedy měli důvěřovat, pokud jde o existenci Boha?