Přerušený osud

Pokoušíte‑li se pochopit, co se dnes ve světě děje, a chcete porozumět tomu, odkud pramení určité konflikty, potřebujete znát obě strany příběhu. Pokud se spoléháte pouze na pohled západních, případně jen východních zdrojů, pravděpodobně vám uniká mnoho událostí, které se ve světě odehrály během posledních dvou tisíc let.

Tato kniha pomáhá zaplnit mezery v dějinách tím, že vás odborně provede minulostí z muslimské perspektivy. Zvláštní pozornost věnuje řadě muslimských říší, které v průběhu staletí vzkvétaly, a názorně ukazuje, že po dlouhá období lidských dějin stál islámský svět v samém centru dění – udával tón v oblastech od obchodu přes umění až po vědu.

Čtěte dál a objevte, jak se tato živá civilizace dokázala vyšplhat k takovým výšinám a jak ji nakonec oslabila a rozložila průmyslová revoluce. V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte,

• jak vznikl islám,
• jak daleko sahala velká muslimská impéria,
• a jak touha po koření podnítila evropské zámořské objevy.

Zamysleli jste se někdy nad tím, odkud se vzalo slovo „střed“ ve výrazu „Střední východ“? Abychom to pochopili, musíme se vrátit v čase na samý počátek civilizace.

Na jedné straně stojí západní civilizace, která vznikla v oblasti kolem Středozemního moře. Na druhé straně, v prostoru dnešní Číny, se formovala civilizace východní. Mezi těmito dvěma světy leží to, co autor nazývá Středním světem.

Konkrétně jde o oblast mezi řekou Indus, která protéká podél hranice Indie a Pákistánu, a Istanbulem, ležícím na severozápadním cípu dnešního Turecka mezi Černým a Egejským mořem. To je Střední svět, sevřený mezi Východem a Západem – dvěma velmi odlišnými civilizačními okruhy s vlastními jedinečnými dějinami.

V srdci Středního světa ležela Mezopotámie, území mezi řekami Eufrat a Tigris, kde se dnes rozkládá moderní Irák. Přibližně před 5 500 lety zde na jihu Mezopotámie Sumerové vytvořili první vyspělou civilizaci; mimo jiné vynalezli písmo a číselnou soustavu.

Sumerové však nevydrželi navěky a v průběhu dějin přicházely a odcházely další vyspělé kultury. Vystřídali je Akkadové, Amorejci, Babyloňané a kolem roku 550 př. n. l. také Peršané. Poté přišli Řekové – se slavnými výboji Alexandra Velikého – a bezprostředně po nich následoval vzestup Římské říše, v jejímž období se narodil Kristus.

Všechna tato impéria a kultury se zrodila a zanikla ve Středním světě – a to vše ještě před zrozením islámu.

Kolem roku 570 n. l. se narodil prorok Muhammad. Jeho rodiště, Mekka, bylo rušným obchodním centrem. Muhammad vyrůstal jako sirotek v chudobě uprostřed společnosti bohatých arabských kupců. Ti byli v té době pohané, uctívající množství bohů.

Jednoho dne však Muhammad prožil zkušenost, která mu změnila život. Když meditoval v nedalekých horách, zjevil se mu anděl Gabriel a hlas mu přikázal: „Přednášej!“ Po tomto zjevení začal Muhammad v Mekce kázat víru v jednoho Boha.

K velké nelibosti bohatých obchodníků znělo jeho poselství jasně: Bůh chce skoncovat se zvrhlostí a pomoci chudým. Tak se zrodil islám.

Když Muhammad přijal své poslání a začal kázat, rychle si získal následovníky. To, co zpočátku tvořila jen skupina jeho blízkých přátel a příbuzných, se brzy rozrostlo o značnou část místní komunity.

Netrvalo dlouho a pohanští obchodníci v Mekce začali vnímat jeho rostoucí vliv jako hrozbu. Nakonec starší z kmene Kurajš začali plánovat Muhammadovu vraždu. Muhammad byl nucen uprchnout z Mekky a našel útočiště v nedaleké Medíně.

Tato migrace je známá jako hidžra a představuje skutečný počátek muslimské obce. Podobně jako gregoriánský kalendář rozděluje dějiny na období před Kristem a po Kristu, muslimský kalendář dělí čas na dobu „před hidžrou“ (BH) a „po hidžře“ (AH).

Po přesunu do Medíny začalo mnoho Arabů přijímat islám a vytvořila se muslimská obec, známá jako umma. Mezi muslimy a mekckými obchodníky se odehrály tři klíčové bitvy, než se nakonec v roce 6 AH kmen Kurajš vzdal a přijal islám. Díky tomu se Muhammad a jeho stoupenci mohli konečně vrátit do Mekky.

Tehdy byla Ka'ba v Mekce – černý kamenný svatostánek, který po staletí sloužil jako místo uctívání – oficiálně prohlášena za nejposvátnější místo islámu.

V roce 10 AH, tedy v roce 632 n. l., Muhammad náhle zemřel na horečku a jeho odkaz přešel do rukou prvních čtyř „správně vedených chalífů“, tedy jeho zástupců.

Muhammadova nečekaná smrt uvrhla ummu do zmatku a vyvolala bouřlivé spory o to, kdo má být dalším vůdcem. V prvních letech, až do roku 13 AH, zastával úřad chalífy jeden z Muhammadových nejbližších společníků Abú Bakr, který se tak stal prvním chalífou v dějinách.

Druhým chalífou byl Umar, jenž vládl v letech 13–24 AH. I on patřil k nejranějším a nejbližším Muhammadovým společníkům. Umar je významnou postavou muslimských dějin, protože za jeho vlády se islámská říše proměnila ve spravedlivou a relativně rovnostářskou civilizaci, která začala překonávat moc Římské říše.

Třetím chalífou byl Uthmán, který vládl v letech 24–40 AH, tedy v letech 644–656 n. l. Ačkoli byl osobně skromným vládcem, jeho provinční místodržitelé vešli ve známost svými zneužívajícími metodami, jimiž vysávali peníze z obyvatel do vlastních kapes. Jejich teror vyvolal nepokoje a Uthmán byl nakonec zavražděn rozzuřeným davem.

Muhammadův zeť Alí se stal čtvrtým chalífou, ale vládl pouze čtyři roky, během nichž panoval v muslimské obci hluboký rozkol.