Překážka je cesta

Lidé příliš často ztrácejí víru ve svou cestu, jakmile se na ní objeví překážka. Mají za to, že překážka znamená nutnost zcela změnit směr, nebo se dokonce úplně vzdát. Přitom lidstvo čelí překážkám od nepaměti a někteří z nejvýznamnějších lidí, kteří kdy žili, si dokázali poradit s každodenními zápasy.

Tito lidé pochopili, že překážky se objeví v každém úsilí, do něhož se pustíme, a v každé fázi našeho života – ať už jde o nesympatického šéfa, který blokuje naše naděje na povýšení, nebo o nestabilní ekonomickou situaci, která nám brání najít práci. Místo abychom se jim vyhýbali, musíme se jim postavit čelem, naučit se je využívat ve svůj prospěch a proměnit je v podmínky vlastního úspěchu.

Tato kniha ukazuje, jak na to. V následujících kapitolách se dozvíte například to, jak jeden slavný řečník bojoval o své dědictví tím, že trénoval veřejné vystupování s kamínky v ústech. Zjistíte také, jak Thomas Edison zareagoval, když jeho laboratorní komplex v hodnotě milionu dolarů vyhořel a zničil všechny jeho nejnovější prototypy. A nakonec se seznámíte s tím, jak NASA připravuje své astronauty na to, aby dokázali čelit život ohrožujícím překážkám.

Když narazíme na překážku, většina z nás cítí vztek, strach a frustraci. Máme pocit, že nám zhatí plány a zpomalí náš postup. Překážky se však mohou proměnit ve výhodu a místo aby nás omezovaly, mohou nás dovést k úspěchu.

Jak je to možné? Abychom dokázali překážku proměnit ve výhodu, musíme se soustředit na tři věci.

Za prvé, na své vnímání překážky. Pokud ji dokážeme vidět ve správném světle, můžeme odhalit skryté příležitosti, které lze využít ve svůj prospěch. To bylo klíčem k úspěchu ropného magnáta Johna D. Rockefellera. Během finanční krize v roce 1857, kdy mu bylo teprve osmnáct let, pozoroval, jak se chovají ti, kdo propadají panice, a sledoval, co dělají špatně. Analýzou jejich neúspěchů dokázal Rockefeller nahlížet na překážku – všeobecnou paniku – jiným způsobem. Uviděl výhody, které krize nabízela, podnikl konkrétní kroky a vydal se na cestu, jež z něj nakonec učinila jednoho z nejbohatších lidí světa.

Samotné vnímání ale nestačí. Když čelíme překážce, musíme také jednat – a jednat správně. Správná akce vychází ze spojení kreativity a flexibility.

Na počátku dvacátého století se například Amelia Earhartová chtěla stát vynikající pilotkou, ale v cestě jí stála zásadní překážka: v té době ženy prostě pilotkami nebývaly. Vzala si proto obyčejnou práci, aby se uživila, a zároveň neustále hledala kreativní způsoby, jak se ke svému snu přiblížit. Jednoho dne jí zavolali s nabídkou, že někdo financuje první ženský transatlantický let – ona však může být pouze neplacenou pasažérkou. Přestože to mělo daleko k jejím ambicím, nabídku přijala. Tento první krok se pak stal odrazovým můstkem její kariéry průkopnické letkyně.

Jakmile si ujasníme, jak překážku vnímat, a zvolíme nejlepší možný způsob jednání, nastupuje třetí prvek – naše vůle. Ta nám umožní vytrvat, dokud překážku skutečně nepřekonáme.

V následujících kapitolách se na každý z těchto aspektů podíváme podrobněji – začneme vnímáním.

Když narazíte na překážku, jak reagujete? Máte pocit, že se svět spikl proti vám a že nic nikdy neprobíhá podle vašich představ? Místo toho byste měli zkusit udělat krok zpět, podívat se na situaci objektivně a položit si otázku: „Co mohu udělat, abych tuto překážku proměnil v příležitost?“

Když se na překážky díváme tímto způsobem, i ty největší z nich lze využít ve svůj prospěch.

V šedesátých letech byl například tehdy slavný boxer Rubin „Hurricane“ Carter neprávem obviněn z trojnásobné vraždy a odsouzen na doživotí. Když nastoupil do vězení, rozhodl se, že nedovolí, aby ho okolnosti zlomily, a naopak se pokusí z této situace vytěžit maximum. Nejprve se pevně rozhodl, že se s nespravedlností nesmíří a bude ji napadat právní cestou. Zároveň využil omezenou fyzickou svobodu ve svůj prospěch: čas strávený za mřížemi věnoval studiu historie, filozofie a práva.

Carterův rozsudek byl nakonec zrušen a po devatenácti letech byl propuštěn. Z vězení vyšel nejen jako svobodný člověk, ale také jako někdo, kdo využil čas k vlastnímu vzdělání a osobnostnímu růstu.

Jak takové objektivní nadhledu dosáhnout? Je třeba naučit se oddělit svůj osobní – a velmi subjektivní – pohled na situaci. Můžete si například představit, že radíte příteli, jak danou překážku překonat. Co byste mu řekli? K čemu byste ho vedli?

Inspirovat se můžete i stoiky, skupinou filozofů ze starověkého Řecka a Říma. Ti si představovali, jak by na danou překážku reagoval mudrc – člověk dokonalé moudrosti. Tímto způsobem v sobě objevovali skryté zdroje rozvahy a moudrosti, o nichž si do té doby ani neuvědomovali, že je mají.