Přehodnocení narcismu

V životě má většina z nás alespoň jednoho takového člověka: chlapa, jehož jediným tématem je on sám, nebo holku, kolem které se všechno točí. Každý rozhovor se stáčí k nim. Jsou – vždy – nejdůležitější osobou v místnosti. Není divu, že tím své přátele přivádějí k šílenství. Pravděpodobně už mnohokrát slyšeli, že by měli víc myslet na ostatní. Přesto se zdá, že nejsou schopni své chování změnit.

Proč jsou někteří lidé takoví? Jednoduše řečeno: milují sami sebe až příliš. Jsou to narcisté. A okázalé sebeoslavování není jediným příznakem narcismu. Jde o jev s mnoha podobami a stupni intenzity.

Tato kniha vysvětluje, co narcismus je, odkud se bere a – co je ještě důležitější – co můžete udělat, abyste se jeho nezdravým podobám vyhnuli. Ukáže vám také, jak mohou být lidé narcističtí velmi nenápadně, proč nesou rodiče alespoň část odpovědnosti za vznik nezdravé sebelásky a co se skrývá pod pojmem „emocionální horký brambor“.

Jistě znáte mýtus o Narcisovi – neobyčejně pohledném lovci, který se po odmítnutí horské nymfy Echo zamiloval do vlastního odrazu v jezírku a neschopen se od něj odtrhnout zahynul na jeho břehu. Je zřejmé, že sebeláska byla kontroverzním tématem už ve starověku.

Už kolem roku 350 př. n. l. se Aristoteles ptal, koho by měl dobrý člověk milovat víc: sebe, nebo ostatní. Nakonec dospěl k závěru, že dobrý člověk je ten, kdo nejvíce miluje sám sebe. Kdybyste se o několik století dříve zeptali na totéž Buddhy, dostali byste zcela jinou odpověď. Tvrdil, že já je pouhá iluze a že je nejlepší obracet lásku k druhým.

Samotné slovo „narcismus“ se však objevilo až na počátku dvacátého století, a to díky Sigmundu Freudovi. Freud tvrdil, že abychom mohli navazovat smysluplné vztahy s ostatními, musíme se nejprve zamilovat sami do sebe. Ve slavném článku „O narcismu: Úvod“, publikovaném v roce 1914, rozvinul teorii, že dětství je obdobím, kdy se do sebe zamilováváme. Jako malé děti si vytváříme sebelásku, když pozorujeme, čeho všeho jsme schopni.

Podle Freuda jde o zdravý a nezbytný krok ve vývoji. Bez něj bychom neobjevili vlastní důležitost a měli bychom potíže navazovat vztahy s ostatními. V tomto smyslu byla sebeláska pro Freuda pozitivní. Pokud však jde o jeho celkový pohled na lidskou přirozenost, byl výrazně pesimistický: tvrdil, že lidé jsou hnáni především agresivními a sexuálními pudy.

O několik desetiletí později se proti tomuto pojetí postavil rakouský psychoanalytik Heinz Kohut. Podle něj jsou lidé poháněni potřebou vytvořit si zdravý obraz o sobě samých. Narcismus je proto ústředním prvkem Kohutovy teorie. Láska, obdiv a útěcha od lidí kolem nás jsou tím, co nám umožňuje cítit se výjimeční a vyrůst v sebevědomé, sebeoceňující jedince.

Jako lidé nejsme ani zcela dobří, ani zcela zlí. Jsme směsicí silných a slabých stránek, a proto je užitečné vyhnout se černobílému myšlení při hodnocení charakteru jednotlivce. Mnohem přesnější porozumění nám poskytuje představa spektra, na němž se různé osobnostní rysy vyskytují v různé míře.

Tento přístup je užitečný i při přemýšlení o narcismu. Na jednom konci spektra máme úplnou absenci narcismu – nulu – a na druhém konci závislost na pocitu výjimečnosti, tedy desítku.

Člověk, jehož narcismus je na nule, žije v jakési „abstinenci“: nemá potřebu cítit se výjimečný. Tito lidé jsou v tom nejděsivějším smyslu bezegoističtí – věří, že si nezaslouží lásku ani péči druhých.

Ani lidé s desítkou na spektru to však nemají snadné. Žijí v neustálé potřebě uznání, svou arogancí ostatní odhánějí a hluboce je zneklidňuje, když okolí jejich domnělou výjimečnost neuznává.

Je zřejmé, že život na nule i na desítce je velmi nezdravý. Ani pohybovat se kolem hodnot dva až tři nebo sedm až osm však není ideální. Ti, kteří se nacházejí na hodnotách dva až tři, občas pocítí touhu být výjimeční, ale velmi zřídka a často ji hned potlačí. Naopak lidé se skóre sedm až osm mají potíže svou potřebu výjimečnosti zvládat a mívají sklon k sobectví.

Pokud se však nacházíte někde mezi čtyřkou a šestkou, jste poměrně stabilní. Život na pětce pak nabízí to nejlepší z obou světů. Pokud jste na spektru narcismu „pětka“, dokážete jednat na základě touhy po úspěchu, aniž by vás tato touha pohlcovala, a zároveň umíte své vlastní potřeby odložit, když vás někdo požádá o podporu.

Klíčem je umírněnost. Otázkou je, zda je taková rovnováha skutečně dosažitelná.