Pravda

Pravdě se nedá uniknout. Zapnete televizi, projíždíte svůj feed na sociálních sítích nebo si přečtete titulky novin a okamžitě narážíte na tvrzení o tom, co je pravda. Ať už jde o politika, který se snaží získat váš hlas, nebo technologický gigant propagující svůj nejnovější gadget, pravda může být použita k tomu, aby změnila váš názor jedním či druhým směrem.

Jak uvidíte v tomto shrnutí, žijeme ve světě soupeřících pravd. Zprávy, které čteme, názory, které zastáváme, i dějiny, které známe, často odrážejí jen jednu stranu příběhu. Pravda může být ohnuta a zneužita k nejtemnějším účelům – ať už bezohlednými korporacemi, nebo nacionalistickými politiky, kteří záměrně přiživují rozdělení.

Pravda ale může také inspirovat. V dobrých rukou může selektivně podaná pravda zvednout morálku zaměstnanců nebo pomoci prosadit ušlechtilé cíle. V knize Pravda se naučíte, jak se lépe vyzbrojit proti světu soupeřících tvrzení a jak rozlišovat fakta od fikce. V době, kdy kolem nás víří falešné zprávy, matoucí statistiky a manipulativní reklama, zůstává pravda naší nejlepší obranou.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte,

• jak George W. Bush zanechal složité a rozporné dědictví,
• jaký je rozdíl mezi obhájcem, dezinformátorem a manipulátorem,
• a jak Coca-Cola přepsala vlastní historii, aby se vyhnula jednomu trapnému detailu.

Často slýcháme, že bychom měli číst různé zdroje, abychom získali co nejúplnější obraz. The Guardian tvrdí jedno, The New York Times něco jiného a El País zase něco odlišného. A často má každý z nich v něčem kus pravdy.

Když se podíváme blíž, zjistíme, že existuje řada stejně legitimních způsobů, jak popsat člověka, událost nebo jev. Někdo může tvrdit, že internet je silou dobra, protože zpřístupňuje znalosti, zatímco jiný řekne, že je plný nenávisti a dezinformací. Obě tvrzení jsou pravdivá: internet nám otevřel přístup k obrovskému množství informací, ale zároveň nás zaplavuje „fake news“.

Podobně může majitel místního knihkupectví popsat Amazon jako katastrofu pro své podnikání, zatímco autor, který si knihy vydává sám, může Amazon považovat za skvělou platformu pro distribuci své práce. Britský řetězec knihkupectví Waterstones například označil Amazon za „bezohledného, na peníze zaměřeného ďábla“, zatímco průzkum mezi členy britské Společnosti autorů ukázal, že výrazně více respondentů online giganta chválilo, než kritizovalo.

A to je jen pohled z knižního světa. Amazon také produkuje vlastní televizní pořady a filmy, provozuje tržiště Amazon Marketplace pro začínající podnikatele a vlastní řetězec potravin Whole Foods. Ďábel, nebo spasitel? Pro různé lidi představuje Amazon velmi různé věci.

Pokud si tyto konkurenční pravdy nepřipustíme, máme tendenci svět nebezpečně zjednodušovat. Vezměme si například amerického prezidenta Richarda Nixona, republikána, který je téměř univerzálně zatracován těmi, kdo stojí na progresivní straně politického spektra. Zároveň to byl ale prezident, který založil Agenturu pro ochranu životního prostředí (EPA) a prosadil řadu progresivních zákonů, jako je Zákon o ohrožených druzích nebo Zákon o vypouštění odpadů do oceánů.

Podobně když přemýšlíme o odkazu George W. Bushe, často se nedostaneme dál než k invazi do Iráku. Během svých dvou funkčních období však Bush poslal do Afriky více finanční pomoci než kterýkoli jiný americký prezident před ním.

Pravda je tedy mnohem častěji množná než jednotná. Když uslyšíte nějaké tvrzení prezentované jako pravdu, zkuste se nejprve zastavit a zamyslet nad širším kontextem, než si uděláte definitivní názor. V další části uvidíme, jak může být náš úsudek formován selektivními pravdami, které nám předkládají ostatní.

Jak si vytváříme názor na veřejnou osobnost, na zemi, v níž jsme nikdy nebyli, nebo na dovážené „superpotraviny“? Často to začíná nenápadně – komentářem zaslechnutým v rádiu nebo titulkem, na který jsme jen letmo pohlédli. To, co se k nám dostane jako první, velmi silně ovlivňuje, jak o dané věci přemýšlíme dál.

Vezměme si příběh o jednom z nových trendů ve zdravém stravování. Někdy v polovině 2000. let Západ „objevil“ quinou a začal ji ve velkém dovážet z Peru. Potravinoví kritici jako Yotam Ottolenghi ji oslavovali, NASA ji označila za jednu z nejvyváženějších potravin na Zemi. Brzy se však objevily zprávy, že rostoucí poptávka po quinoe poškozuje životní prostředí v andských oblastech, kde se pěstuje.

Naše mysl je náchylná k prvním dojmům. Pokud jste se o quinoe poprvé dozvěděli z nadšené recenze Yotama Ottolenghiho, je pravděpodobné, že jste si ji šli koupit. Ovlivnil vaše chování prostřednictvím své selektivní pravdy. A zároveň tím mohl ovlivnit i vaše pozdější názory na jiné „superpotraviny“. Poté, co jste slyšeli o zdravotních přínosech quinoi, možná jste byli otevřenější informacím o kapustě či acai.

Naopak, pokud jste se s quinou poprvé setkali v souvislosti s článkem o ekologických škodách, mohli jste pak přísněji soudit kolegu, který si k obědu koupil jinou dováženou „superpotravinu“.

Takové selektivní pravdy v nás mohou zanechat trvalý dojem. Ty, kterým uvěříme, mohou dlouhodobě formovat naše myšlení. Náš názor na jednu potravinu, třeba právě na quinou, může ovlivnit způsob, jakým přemýšlíme o světě obecně.

Jak napsal politický novinář Walter Lippmann: „Naše názory pokrývají větší prostor, delší časový úsek a větší počet věcí, než můžeme přímo pozorovat.“ To znamená, že kumulativně mohou tyto selektivní pravdy určovat důležitá rozhodnutí, která děláme: jak volíme, co kupujeme a jak komunikujeme s ostatními.

Při vytváření názoru se proto vyplatí ověřit si, zda fakta, o která se opíráme, dávají smysl a jsou úplná. Nyní se podíváme na různé způsoby, jak může být pravda použita k tomu, aby nás informovala – nebo aby nás oklamala.