Poznejte své hormony štěstí

Podívejte se na regály v kterémkoli knihkupectví a najdete nespočet titulů, které radí, jak být šťastnější. Není divu, že se tolik autorů snaží tuto otázku řešit – všichni po větším štěstí toužíme. Co ale vlastně štěstí je a odkud se bere?

Následující úryvky ukazují, že radost (a její „zlý sourozenec“ neštěstí) jsou produktem našeho mozku – konkrétně chemických látek, které v něm působí. Vysvětlují, jak tyto látky fungují a především jak můžete podpořit ty, které vám prospívají.

Dozvíte se mimo jiné, proč nás pocit převahy nad ostatními dokáže učinit šťastnými a proč je skutečné štěstí vždy jen 45 dní daleko.

Každý chce být šťastný. Kdybychom měli možnost, většina z nás by byla nejraději šťastná neustále. Co ale přesně znamená „být šťastný“? A jak vypadá štěstí uvnitř našeho mozku?

Několik mozkových struktur, souhrnně označovaných jako limbický systém, řídí uvolňování látek odpovědných za naše pocity štěstí. Tyto „hormony štěstí“ – dopamin, endorfin, oxytocin a serotonin – se uvolňují pokaždé, když zaznamenáme něco, co je prospěšné pro naše přežití.

Kdykoli něco vnímáme, limbický systém provede rychlé vyhodnocení a „rozhodne“, zda je to důvod k uvolnění hormonů štěstí. Vyvinul se velmi dávno v průběhu evoluce a dodnes funguje stejně jako tehdy: podněty, které zvyšují šanci na přežití, spouštějí uvolnění látek spojených s příjemnými pocity, zatímco podněty, které naše šance snižují, vyvolávají uvolnění látek spojených s nepohodou a neštěstím.

Ačkoli jsme limbický systém zdědili po svých předcích, náš mozek automaticky „neví“, kdy má hormony štěstí uvolnit. O tom, co v nás vyvolá příjemné pocity a co ne, rozhodují především naše zkušenosti a nervové dráhy, které se na jejich základě vytvoří.

Nervové dráhy se z velké části formují v dětství: pokaždé, když jsme jako děti zažili něco příjemného, vzniklo nebo se posílilo určité nervové spojení. Když jste jako dítě pociťovali hlad, pravděpodobně vám to nebylo příjemné. Pokud vám ale maminka dala sušenku, aby hlad zmírnila, cítili jste se lépe. Opakovalo‑li se to vícekrát, mezi příslušnými neurony se vytvořilo pevné spojení.

Proto dnes možná saháte po sušence pokaždé, když se necítíte dobře: váš mozek si vytvořil spojení mezi sušenkou a příjemným pocitem.

Rozhodování našeho limbického systému může být někdy dost matoucí. Často není zřejmé, proč nás jedna věc těší a jiná ne. Abychom limbickému systému porozuměli, musíme nejprve vědět, jak fungují jednotlivé hormony štěstí.

Dopamin se uvolňuje vždy, když očekáváme odměnu, a právě on nás motivuje, abychom po ní sahali znovu a znovu. Bez našeho vědomí náš podvědomý mozek neustále vyhlíží možné odměny v okolí. Jakmile nějakou rozpozná, dopamin nás popostrčí, abychom po ní sáhli, a dodá nám energii potřebnou k jejímu dosažení.

Představte si například jednoho z našich dávných předků, jak se toulá krajinou a hledá potravu – tedy odměnu. Kdykoli se mu do zorného pole dostalo něco slibného, jeho limbický systém uvolnil dopamin, čímž vyslal signál, že je čas vynaložit energii na získání této odměny.

Další látkou spojenou s příjemnými pocity je endorfin, který se uvolňuje v souvislosti s fyzickou bolestí. Samotná bolest nás samozřejmě šťastnými nedělá. Endorfin však bolest tlumí a umožňuje nám pokračovat dál.

Pokud běháte, možná znáte takzvanou „běžeckou euforii“ – pocit, který se dostaví poté, co překonáte vlastní limity a uběhnete ještě pár kilometrů navíc. Díky návalu endorfinů se pak cítíte skvěle, místo abyste byli jen vyčerpaní.

Naši dávní předkové endorfiny nepotřebovali kvůli příjemnému pocitu, ale kvůli přežití. Představte si například, že lev chytí gazelu a pak si na chvíli odpočine, aby popadl dech. V krátkém okamžiku, kdy gazela není sevřená v jeho čelistech, jí endorfiny umožní mobilizovat veškerou zbývající energii k útěku, navzdory těžkému zranění.

Bolest je pro přežití důležitá, proto je vlastně dobře, že účinek endorfinů netrvá věčně – jinak bychom varovné signály bolesti snadno ignorovali.