Pohled do sebe

Sebevědomí je jedinečná lidská vlastnost, ale jen málokdo z nás ji skutečně má. A to je škoda, protože jde o nesmírně užitečný nástroj v osobním i profesním životě. Být si vědom vlastních pocitů a chápat, jak nás vidí ostatní, je klíčové pro úspěšné zvládání sociálních situací doma i v práci.

Následující úryvky vás naučí rozpoznávat škodlivé myšlenky a chování u sebe i u druhých. Krok za krokem se naučíte, jak zacházet se svými emocemi, jak si říkat o zpětnou vazbu a jak ji přijímat tak, abyste mohli dělat pozitivní změny.

Nejde však jen o individuální růst. Uvědomíte si, že sebeuvědomění je i týmová záležitost – a že může pomoci celému vašemu týmu lépe spolupracovat.

V tomto shrnutí zjistíte mimo jiné:

• co o vašem sebehodnocení vypovídá, když pojmenujete své dítě Luxx,
• jak může pět minut, které si vyhradíte dnes, zlepšit celý váš zítřek,
• a proč pokud váš partner ani teď nezachytí romantické náznaky, je pravděpodobné, že se to nikdy nezmění.

Sebevědomí patří k nejpozoruhodnějším vlastnostem, které odlišují lidi od zvířat. Přibližně před 150 000 lety se mozek druhu Homo sapiens vyvinul do podoby, která našim předkům umožnila začít zkoumat vlastní chování, myšlenky a emoce. Tak se zrodilo sebeuvědomění.

Sebevědomí můžeme definovat jako schopnost znát sám sebe a být si vědom toho, jak nás vnímají ostatní. Psychologové rozlišují dvě základní roviny: vnitřní a vnější sebeuvědomění.

Vnitřní sebeuvědomění se týká poznání sebe sama – uvědomění si vlastních preferencí, ambicí, svého místa v prostředí a vlivu, který máme na druhé. Vnější sebeuvědomění znamená chápat, jak nás vidí ostatní lidé, tedy umět se na sebe podívat z vnější perspektivy.

Překvapivě vědecké výzkumy ukazují, že mezi vnitřním a vnějším sebeuvědoměním téměř neexistuje souvislost. Naopak se ale prokázalo spojení mezi mírou sebeuvědomění a subjektivním pocitem štěstí. Lidé, kteří mají rozvinuté jak vnitřní, tak vnější sebeuvědomění, dělají lepší rozhodnutí, mají silnější profesní i osobní vztahy, bývají úspěšnější a kreativnější.

Jak tedy sebeuvědomění rozvíjet? Plné sebeuvědomění vyžaduje sedm typů „pohledů“, z nichž první se týká našich hodnot. Hodnoty jsou principy, které řídí náš život – například poctivost, pokora nebo spravedlnost.

Druhý a třetí pohled se vztahují k našim vášním a aspiracím. Zaměřují se na objevování toho, co děláme rádi, a na naše dlouhodobé životní cíle.

Čtvrtým pohledem je „fit“, tedy porozumění tomu, v jakém prostředí jsme šťastní, co nás udržuje angažované a kde můžeme nejlépe prosperovat.

Následují vzorce – konzistentní způsoby chování, které utvářejí naši osobnost. Potřebujeme pochopit, jak myslíme, cítíme a jednáme v různých situacích.

Šestý pohled se týká našich reakcí – emocionálního a fyzického chování, které se u nás objevuje v určitých okolnostech. Patří sem například naše schopnost ovládat emoce pod stresem.

A posledním pohledem je dopad – porozumění tomu, jak naše chování působí na ostatní.

Není nic neobvyklého narazit na šéfa, který je přesvědčený, že je vizionářským lídrem, zatímco ostatní v kanceláři ho považují za neschopného hlupáka. Důvodem je, že mnoho lidí má naprosto zkreslené představy o vlastních schopnostech.

Jak k tomu dochází? Autorka se domnívá, že na cestě k sebereflexi stojí tři vnitřní překážky: slepota k vlastním znalostem, emocionální slepota a slepota k chování.

Slepota k znalostem nastává tehdy, když své schopnosti hodnotíme ne podle toho, jak ve skutečnosti fungujeme, ale podle obecných představ o tom, jak bychom fungovat měli. Dobře to ilustruje experiment amerického psychologa Davida Dunninga. Účastníci absolvovali test z geografie. Ti, kteří si o sobě mysleli, že jsou v geografii obecně dobří, byli přesvědčeni, že dosáhli nadprůměrného výsledku – přestože jako skupina dopadli jen průměrně.

Emocionální slepota znamená, že si své vlastní pocity nevědomě neuvědomujeme. Představte si, že se vás někdo zeptá, jak šťastně se cítíte. Můžete mít dojem, že odpovídáte racionálně, na základě zhodnocení svých životních okolností. Ve skutečnosti však vaše odpověď často vychází spíše z intuitivního dojmu v daném okamžiku.

Slepota k chování je neschopnost vidět své jednání očima druhých. Autorka uvádí příklad jedné své přednášky. Byla přesvědčená, že dopadla katastrofálně. Ukázalo se však, že publikum ji milovalo – dokládal to rekordní počet přihlášek k odběru jejího měsíčního zpravodaje.

A nejde jen o tyto tři překážky. Další bariérou na cestě k sebereflexi je kult individuality v naší společnosti. Přemýšleli jste někdy, proč v Americe roste obliba netradičních jmen, jako jsou Izander, Luxx nebo Sharpay? Jsou to projevy rostoucího kultu výjimečnosti, v němž jsou lidé přesvědčeni, že oni – a tedy i jejich děti – jsou něčím zvláštní.

Žijeme v době uctívání vlastní jedinečnosti. Je však třeba opatrnosti. Můžete se cítit výjimeční, ale to z vás nedělá někoho nadřazeného. Pokud se budete chovat, jako byste byli lepší než ostatní, velmi rychle se stanete terčem odporu a zároveň pro vás bude těžké vyrovnat se i s drobnými chybami, kterých se dopustíte.