Poháněni

Zamysleli jste se někdy nad tím, co se skrývá za vaším – často zdánlivě iracionálním – chováním? Co vás vede k impulzivním nákupům? Proč riskujete konflikt, když se postavíte tyranovi, který útočí na vašeho přítele?

Pokud jste si někdy kladli podobné otázky, tyto úryvky vám nabídnou odpovědi, které hledáte. Vysvětlují, že v sobě všichni neseme čtyři základní síly, zděděné po našich dávných předcích. Tyto síly se vyvinuly proto, aby našim předkům pomáhaly shánět potravu a utíkat před šavlozubými tygry – a právě proto nás dnes v moderním světě často vedou k podivnému a zdánlivě nelogickému chování.

Čtěte dál a zjistíte, jaké tyto síly přesně jsou a jak je – se správnými strategiemi – můžeme využít ve svůj prospěch. Dozvíte se mimo jiné, proč naše potřeba bránit se nemusí nutně vést k násilí a utrpení, proč raději nemáme nic, než abychom měli nespravedlivě malý podíl, a také jak mohou firmy využívat naše prastaré touhy.

Dnes už vědci vědí, že lidé, šimpanzi a bonobové (pygmejští šimpanzi) mají společného předka. Před několika miliony let se však vývoj těchto tří druhů vydal výrazně odlišnými směry.

Nejvýznamnější evoluční posun směrem k Homo sapiens, jakými jsme dnes, nastal přibližně před 75 000 až 100 000 lety. Do té doby se raní lidé vyvíjeli poměrně přímočarým způsobem: jejich zbraně byly velmi jednoduché a v čase se téměř neměnily. Takzvaný Velký skok to však změnil.

V období Velkého skoku začali lidé vyvíjet pokročilejší lovecké techniky a stavět si vlastní přístřešky – a dokonce je i zdobit. Vědci si stále nejsou zcela jisti, proč k této zásadní změně došlo, existuje však několik teorií.

Jedna z nich předpokládá, že Velký skok byl důsledkem zvětšení našeho mozku. Právě mozek z nás dělá to, čím jsme, a lidský mozek je zhruba třikrát větší než mozek našich nejbližších žijících příbuzných. Podle této teorie nám vývoj většího mozku umožnil vytvořit různé paměťové a reprezentanční systémy. Ty nás pak posunuly k bytostem, jakými jsme dnes.

Nejprve je tu epizodická paměť – základní forma paměti, kterou sdílíme s mnoha jinými zvířaty. Dále mimetický systém, jenž nám umožňuje učit se napodobováním chování ostatních lidí. Většina opic takový systém nemá.

K tomu se přidaly mytický a teoretický systém, které se vyvíjely spolu s jazykem. Právě tyto systémy nás zásadně odlišují: umožňují nám sdílet znalosti a uchovávat je v psané podobě. Mýtický a teoretický systém jsou tím, co činí lidi mnohem „chytřejšími“ než jakýkoli jiný druh.

Samotný vývoj jazyka a složitých paměťových systémů však Velký skok zcela nevysvětluje. Stále kolem něj zůstává mnoho otazníků a prostor pro další teorie.

Je také možné, že k Velkému skoku přispěly určité dovednosti zakódované přímo v našich genech. V jedné studii například ukazovali dětem i dospělým fotografie různých prostředí a ptali se jich, kde by nejraději žili. Výzkumníci zjistili, že nikdo nechtěl žít v nehostinné poušti, přestože většina účastníků nikdy nezažila skutečné pouštní podmínky. To naznačuje, že máme vrozený cit pro to, jaká prostředí jsou pro nás vhodná.

Takových instinktů nemáme mnoho, ale mohou pomoci vysvětlit Velký skok – umožnily nám totiž efektivněji přežívat.

Nejlepší vysvětlení Velkého skoku však nabízí čtyři základní motivace lidského chování. V jádru nás pohánějí čtyři věci: touha získávat, touha navazovat vztahy, touha učit se a touha bránit se. Tyto čtyři motivace určují rozhodnutí, která děláme.

Před Velkým skokem byli lidé primárně vedeni touhou získávat a touhou bránit se. Během Velkého skoku se však i zbývající dvě motivace – touha učit se a touha navazovat vztahy – staly stejně důležitými. To lidem poskytlo výhodu oproti ostatním živočichům.

Většina zvířat žije v zásadě tak, že získává potravu a brání se. Naši předci však začali navzájem sdílet znalosti a vytvářet spojenectví, která posilovala jejich komunity. To mělo obrovský vliv na jejich další vývoj.

Podívejme se nyní blíže na každou z těchto čtyř motivací a na to, jak ovlivňují lidské chování v moderním světě.