Podnikatelský romantik

Jaký je běžný obraz podnikatele? Buď je to bezohledný, chamtivý padouch typu Gordona Gekka, nebo neobratný, sociálně nesmělý geek po vzoru Marka Zuckerberga. Ať už považujete za výstižnější kterýkoli z těchto obrazů, na jednom se shodneme: podnikání si obvykle nespojujeme s romantikou. Možná je ale načase to změnit.

Aby firmy dokázaly přitáhnout zákazníky a zaměstnance jednadvacátého století, musí přijmout lidštější, „romantický“ přístup. Samozřejmě tím nemyslíme, že by generální ředitelé měli zvát zákazníky na večeře při svíčkách nebo jim posílat kytice růží. Co tedy máme na mysli?

Následující kapitoly ukážou, jak může romantika fungovat v obchodním smyslu. Dozvíte se, proč nás společnost učí lidi oslovovat, ale zároveň jim nedůvěřovat; jak jedna sociální síť vyrostla díky tomu, že lidem platila pizzu; a proč byste při odchodu z firmy měli zmizet rychle a elegantně.

Žijeme v podivném světě. V době, kdy se lajky staly měnou, se zdá, že navazování kontaktů a sdílení našich životů je hlavní prioritou. Přesto jsme nedůvěřivější než kdy dřív.

Více než polovina mileniálů – lidí narozených zhruba mezi začátkem 80. let a začátkem nového tisíciletí – někdy zveřejnila svou fotografii online. To by naznačovalo touhu po kontaktu, že? Proč tedy méně než pětina mileniálů uvádí, že druhým lidem důvěřuje? Tento paradox nás činí stále nešťastnějšími.

Jak jsme se do této situace dostali? Platformy sociálních médií sice slibují, že nás propojí, ve skutečnosti ale často jen zesilují naše úzkosti ohledně společenského a ekonomického postavení. Vždy se najde někdo ve vašem news feedu, kdo vydělává víc peněz, cestuje na exotičtější místa a zjevně se baví lépe než vy.

To samozřejmě nechceme jen tak přejít. Mnozí z nás proto pracují čím dál víc, honí se za vyšším platem a povýšením, aby sami sobě i ostatním dokázali, že jsou stejně úspěšní jako jejich přátelé na Facebooku. Bohužel to znamená, že se stále víc vzdáváme toho, co skutečně potřebujeme: opravdového spojení s ostatními.

Pokud ale chceme budovat autentické vztahy s lidmi kolem sebe, nemusíme mazat účty na sociálních sítích, dávat výpověď ani utíkat z civilizace. V zásadě můžeme dělat podobné věci jako dosud – potřebujeme však změnit způsob uvažování.

Proč se nestát romantikem v byznysu? Místo aby se uštvával kvůli finanční odměně, hledá podnikatelský romantik práci, která přináší smysluplné zážitky – a díky tomu je šťastnější.

Výzkum publikovaný v Harvard Business Review ukazuje, že zaměstnanci, kteří ve své práci nacházejí smysl, s větší pravděpodobností ve firmě zůstávají, jsou spokojenější a více angažovaní. Bohužel, romantici v byznysu jsou zatím vzácným druhem.

Podle průzkumu společnosti Gallup z roku 2013, který proběhl ve 140 zemích, je na celém světě plně zapojeno a nadšeno pro svou práci jen asi 13 procent zaměstnanců. Přibližně 63 procent je „neangažovaných“ a „postrádá motivaci“. A zhruba 24 procent je „aktivně neangažovaných“ – jsou nešťastní, neproduktivní a svou negativitu šíří i mezi kolegy.

Firmy by přitom z toho, že by své zaměstnance proměnily v podnikatelské romantiky, mohly obrovsky těžit. Jak toho ale dosáhnout? Tomu se budeme věnovat dál.

Na čem vaší firmě záleží víc: na tom, aby měli lidé prostor si popovídat, nebo na včasném plnění úkolů? Samozřejmě, že oficiálně je prioritou to druhé. Ale mělo by to tak skutečně být?

Studie z roku 2013, kterou provedla London School of Economics, tvrdí, že existuje jen jeden aspekt práce, který vytváří podobnou míru štěstí jako náš život mimo zaměstnání: neformální interakce s kolegy.

Proč tedy zaměstnavatelé socializaci na pracovišti většinou nepodporují? Odpověď je jednoduchá. Panuje přesvědčení, že příliš mnoho povídání škodí produktivitě. A protože efektivita a výkon jsou považovány za základ podnikání, slyšíme stále dokola stejné poselství: „Přestaňte si povídat a vraťte se k práci!“

Kam to firmy dovedlo? K tomu, že 87 procent pracovní síly zažívá negativní pocity – od „nedostatku motivace“ až po „aktivní odpojení“. Pokud chtějí podniky zapojit své zaměstnance z generace Y, musí svůj přístup změnit. Místo aby potlačovaly pracovní žertíky a neformální rozhovory, měly by jim dát prostor.

Šťastní zaměstnanci jsou spokojenější. A nic lidi nedělá šťastnějšími než pocit propojení s ostatními.

Autor knihy to ilustruje na večeři, kterou uspořádal během Světového ekonomického fóra. Pozval 15 lidí na akci nazvanou „15 přípitků“. Jeho hosté byli lídry ze soukromého sektoru, státní správy i občanské společnosti – a nikdo z nich se předtím neznal. Ne na dlouho.

Autor požádal každého hosta, aby pronesl přípitek na téma: Co je to dobrý život? Zpočátku se všichni ostýchali, ale brzy se do úkolu ponořili naplno. Místo aby donutil 15 cizinců diskutovat o předem daných tématech, dal jim prostor pro osobní sdílení.

Jeden z hostů později poznamenal, že to byla první večeře, na níž nikoho neznal, a přesto odcházel s pocitem opravdového spojení s každým jednotlivým účastníkem.