Pochybnost: Dějiny

Co spojuje starověké filozofy, jako byli Sókratés a Konfucius, s moderními vědci typu Einsteina? Jsou to samozřejmě velcí myslitelé, ale je tu ještě něco, o čem se nemluví tak často jako o jejich převratných myšlenkách a konceptech. Tím něčím je pochybnost.

V průběhu dějin hrála pochybnost – a lidé, kteří pochybovali – klíčovou roli ve vzniku toho, čemu dnes říkáme moderní svět. Byla jiskrou vědeckých inovací, výzvou pro zavedené autority a základem nových náboženství. Stála za zoufalstvím i za uklidňujícím promýšlením světa.

Jak to, že o ní téměř neslyšíme? Tyto texty zkoumají to, co většina historických knih přehlíží, a ukazují, že pochybnost je mnohem víc než jen moderní skepticismus. V tomto shrnutí zjistíte mimo jiné, jak si navzájem pomáhali pochybovači jako Mojžíš Mendelssohn v osmnáctém století, proč pochybnosti Giordana Bruna vedly až k jeho smrti a jak muslimský myslitel Jákúb ibn Ishák al-Kindí uchoval řeckou tradici pochybování pro moderní svět.

Vzpomínáte si, jak jste v hodinách dějepisu poslouchali o neuvěřitelných osobnostech plných tvůrčích nápadů, které se držely svých přesvědčení a změnily svět? Tyto příběhy jsou bezpochyby fascinující, ale mají sklon opomíjet jednu věc: pochybnost.

Proč? Protože argumenty pochybovačů – a často i jejich samotná existence – byly ze záznamů cíleně vymazávány státy a náboženskými institucemi. Pochybovači totiž bývali kritiky právě těchto mocenských struktur. Není divu, že stát ani církev neměli zájem těmto skeptikům přikládat váhu a uznávat jejich význam, kdykoli se tomu mohli vyhnout.

Vezměme si judaismus. Kolem roku 200 př. n. l. nahradila řada židovských komunit své tradice prvky řecké kultury – převzaly řečtinu, společná cvičení a dokonce i některé aspekty řeckého náboženství. Jaký byl výsledek? Některé židovské autority začaly tyto komunity vnímat jako hrozbu a zničily je. V oficiálních náboženských textech judaismu jsou dnes zmiňovány jen zcela okrajově.

A i když se v dějinách o pochybovačích mluví, bývají redukováni na jednotlivce s několika konkrétními myšlenkami. Tím se dále zastírá širší dějiny pochybnosti a vzájemné souvislosti mezi jednotlivými pochybovači.

Je dokonce možné, že i zkušený historik – včetně autorky této knihy – může stopy pochybnosti dlouho přehlížet. Historie pochybování byla dlouho jen na okraji jejího zorného pole, zatímco pracovala na jiných projektech. Trvalo jí, než se na ni dokázala soustředit. Teprve když si uvědomila, kolik pochybovačů se v dějinách objevuje a jak se jejich myšlenky vzájemně ovlivňovaly, dostala nápad napsat o tom knihu.

Pro nás je dobře, že to udělala, protože dějiny pochybnosti zahrnují jak vysoce abstraktní a dnes téměř neznámé myslitele, tak i některé z nejbrilantnějších hlav, jaké kdy žily. Jak daleko ale tyto dějiny sahají?

Je tedy zřejmé, že pochybnost má v dějinách mnohem významnější místo, než jaké jí obvykle přiznáváme. Jak je ale stará? Je to záležitost jednoho regionu, nebo celosvětový jev?

Odpověď zní, že pochybovači existují od nepaměti. Dějiny pochybnosti lze sledovat od starověkého Řecka přes římskou říši, středověk, filozofy devatenáctého a dvacátého století až po naši současnost.

Kdo všechno patří na dlouhý seznam pochybovačů? Najdeme mezi nimi řecké filozofy Sókrata a Aristotela, římského řečníka Cicerona a císaře Marka Aurelia, francouzského filozofa Descarta, židovského osvícenského myslitele Mojžíše Mendelssohna i vědce, jako byli Charles Darwin a Albert Einstein.

Na seznamu je však i jméno, které byste možná nečekali: Benjamin Franklin. Jeden z otců zakladatelů Spojených států měl už od mládí pochybnosti o mnoha věcech, zejména o náboženství.

Pochybovači ovšem nejsou omezeni jen na Evropu a Ameriku – najdeme je po celém světě. Vedle starověkých říší Řecka a Říma se pochybovači objevovali i na Východě v průběhu celé historie.

Příkladem je Konfucius, který žil v Číně kolem roku 500 př. n. l. Pochyboval o řadě věcí, mimo jiné o tradici obětování mrtvým předkům. Jeho pohled na svět přetrval dodnes: jeho učení ovlivňuje kulturu a filozofii nejen v Asii, ale po celém světě.

Stejně jako pochybnost nezná geografické hranice, není ani výsadou mužů. V dějinách najdeme mnoho vlivných žen-pochybovaček. Po dlouhou dobu to měly mnohem těžší než jejich mužské protějšky, přesto se řadě z nich podařilo prosadit a jejich jména známe dodnes.

Například Marie Curie, slavná vědkyně a pochybovačka, zkoumala atomy – pojem, který poprvé zavedli už antičtí řečtí filozofové. Její výzkum byl zásadní pro současné vědecké chápání atomové teorie a v roce 1903 jí vynesl Nobelovu cenu.