Plný život

Dnes je člověk zastávající úřad prezidenta USA považován za nejdůležitější a nejmocnější osobu na planetě. Snadno si proto můžeme představovat americké prezidenty jako elitu – lidi narozené ve vzdělaných či bohatých rodinách, vzdělávané na prestižních školách a univerzitách nebo ty, kteří získali vliv jako průmysloví magnáti. Někdy se však příběh vyvíjí jinak. Muž, který se stal prezidentem Carterem, pocházel z úplně jiného prostředí.

Jimmy, jak mu tehdy lidé říkali, vyrůstal na americkém Jihu ještě před hnutím za občanská práva. V následujících úryvcích z jeho života uvidíme, jak toto prostředí formovalo jeho názory a zásady, zatímco postupně stoupal po žebříčku politické hierarchie až k nejvyššímu úřadu ve Spojených státech.

V tomto shrnutí zjistíte, jak skutečnost, že pocházel z jedné ze dvou bílých rodin ve své komunitě, ovlivnila jeho pohled na rasovou nerovnost; jak mu Hunter S. Thompson pomohl vstoupit na celonárodní scénu; a jak Carter normalizoval vztahy Spojených států s Čínou.

Jimmy Carter měl skromné začátky. Narodil se v roce 1924 v Plains v jižní Georgii, městečku o zhruba 500 obyvatelích. Krátce po jeho narození se rodiče přestěhovali na farmu, kde se později narodili i jeho tři sourozenci.

Rodina Carterových vlastnila pozemky v komunitě poblíž Plains nazývané Archery, která měla asi 200 obyvatel, a části své půdy pronajímala místním rodinám. Pěstovali především bavlnu, kukuřici a arašídy, ale i další plodiny. Carter vyrůstal při práci na poli, učil se vyrábět si vlastní hračky a dokonce prodával arašídy, které sám sklízel – balil je do malých papírových sáčků a na kole je rozvážel na nádraží a po okolí.

Už v pěti letech měl Jimmy první „zaměstnání“: pomáhal svému otci Jamesi Earlovi Carterovi s kovářskými pracemi. Rodiče byli v komunitě velmi respektovaní. Jimmy svého otce obdivoval – byl talentovaný, soběstačný a nesmírně pracovitý. James Earl byl diakonem v církvi, členem školské rady a oddaným zastáncem rozvoje vzdělávání v celém státě. Kromě zemědělství a provozování skladového podniku se naučil šít boty, věnoval se truhlářství a kovářství a prodával také domácí kečup, klobásy a mléčné výrobky.

Jeho matka, Bessie Lillian Gordy, byla registrovaná zdravotní sestra, která často léčila pacienty bez pomoci lékaře a někdy pracovala v jejich domácnostech až 20 hodin denně. Během Velké hospodářské krize přijímala platby v jakékoli podobě, kterou si pacienti mohli dovolit – ať už šlo o vejce, kuřata nebo práci na zahradě – a nikdy se k nikomu nechovala jinak podle toho, co měl.

Práce na farmě byla pro Carterovy rodinnou záležitostí. Právě na tuto zkušenost se Jimmy později opíral i ve svých politických kampaních.

Život na farmě nebyl jediným faktorem, který formoval dětství Jimmyho Cartera. Vyrůstal na segregovaném Jihu, kde byly školy i kostely rozděleny podle rasy. Afroameričané tehdy nemohli ani volit. Postupně si mladý Jimmy začal uvědomovat, jak nespravedlivě se s Afroameričany ve Spojených státech zachází.

Carterovi byli v Archery jednou ze dvou bílých rodin. Díky tomu měl Jimmy s Afroameričany velmi blízké vztahy. Všichni jeho kamarádi z dětství byli černoši a zvlášť se sblížil se sousedy Jackem a Rachel Clarkovými, u nichž často přespával.

Navzdory těmto přátelstvím vnímal Carter silné napětí mezi rodiči kvůli jejich rozdílným názorům na rasové vztahy. Jeho otec sice s Afroameričany zacházel s respektem, ale stále věřil v segregaci, zatímco matka považovala Afroameričany za sobě rovné. Rozdíl v jejich pohledu na svět se pro Cartera stal zřejmým, když je navštívil Alvan Johnson, syn významného afroamerického biskupa. V té době bylo považováno za „nepatřičné“, aby černoch vstoupil do domu bílé rodiny předním vchodem, ale Lillian to neřešila. Carterův otec však, jakmile uslyšel Johnsonovo zaklepání, tiše odešel z domu.

S tím, jak Carter dospíval, byla pro něj rasová nerovnost stále zřetelnější. Vzpomíná například na situaci, kdy mu bylo čtrnáct a s dvěma kamarády vstupovali na pastvinu u farmy. Byl překvapený a zmatený, když jeho afroameričtí přátelé ustoupili, aby ho pustili jako prvního.

Vše se ještě více vyjasnilo, když začal navštěvovat školu určenou pouze pro bílé. Do školy a zpět je vozil školní autobus, kterému se přezdívalo „krabice na krekry“ – „krekři“ jako slangové označení bělochů a „krabice“, protože autobus byl ve velmi špatném stavu. Naproti tomu afroamerické děti musely chodit pěšky, bez ohledu na to, jak daleko jejich škola byla. Mnohé proto do školy nechodily vůbec.

Tyto zkušenosti na Cartera hluboce zapůsobily a otázka rasové rovnosti zůstala důležitým tématem po celou jeho politickou kariéru.