Pletení sladké trávy

Naše životní prostředí je v ohrožení. Globální oteplování, úhyn opylovačů, jako jsou včely, eroze pobřeží, vymírání rostlin a živočišných druhů – seznam tragédií a hrozeb je dlouhý. Ne všechny tyto jevy jsou však nové; paralely k dnešní krizi najdeme napříč dějinami lidstva. V těchto silně osobních, memoárově laděných textech zkoumáme nejen to, jak kolonizace Amerik ohrozila původní obyvatele kontinentu i místní druhy, ale také jak by nám moudrost původních obyvatel mohla pomoci při obnově životního prostředí.

V této knize se dozvíte, co je sladká tráva a jak je její význam spjat s lidem Potawatomi, že vzájemnost je ústředním principem života Potawatomi a že schopnost „vracet“ by mohla být klíčem k záchraně našeho životního prostředí.

Stejně jako mnozí původní obyvatelé Ameriky zažila i autorka Robin Wall Kimmerer střet dvou kultur. Moderní Amerika a kmen její rodiny byly – a do určité míry stále jsou – v naprostém rozporu. Kimmerer patří k národu Potawatomi, který podobně jako mnoho dalších kmenů původních obyvatel v devatenáctém století trpěl krutými podmínkami a škodlivou vládní politikou v době, kdy se Spojené státy rozšiřovaly na západ. Mnoho členů kmene zahynulo při nucených pochodech na nová území.

Kimmererina babička byla jednou z Potawatomi, kterým bylo ve státě Oklahoma přiznáno občanství a právní ochrana jako vlastníkům půdy. Autorka s ní trávila mnoho času a účastnila se i setkání komunity Potawatomi. Většinu dětství však prožila ve státě New York. Jak dospívala, kulturní rozdíly mezi Potawatomi a moderní americkou společností se pro ni stávaly stále zřetelnější. Jedním z nejvýraznějších rozdílů byl vztah k přírodě, zejména k potravě, kterou poskytuje.

Kimmerer po škole často chodila na blízkou louku sbírat lesní jahody. Takové dary považuje za součást „ekonomiky daru“ – jde o věci, které nám jsou dány bez očekávání jakékoli odměny. V kultuře Potawatomi je však samozřejmostí vyjadřovat za tyto dary vděčnost tím, že nabídneme něco na oplátku. V případě jahod to znamená vrátit se na pole po skončení sezóny, vyhledat sazenice a připravit nová místa pro jejich další růst. Tímto způsobem vzájemnosti lidé vytvářejí s přírodou oboustranně prospěšný vztah, který se neliší od vztahu mezi dvěma lidmi: pečují o sebe navzájem ne proto, že musí, ale z lásky.

Na vlastní kůži však poznala, že moderní Amerika logiku daru nežije. V dětství si přivydělávala sběrem jahod na místní farmě, kde majitel přísně zakazoval jíst jakékoli jahody bez zaplacení. Pokud tedy chtěla ochutnat čerstvé jahody z farmy, musela většinu vydělaných peněz zase utratit právě tam.

Dalším z darů přírody je aromatická bylina zvaná sladká tráva, která hraje nedílnou roli v tradičním životě Potawatomi. Její význam vychází z potawatomské mytologie a příběhu o Nebeské ženě, andělské bytosti, která sestoupila z nebes, aby rozšířila život po zemi. A jaká byla první rostlina, kterou Nebeská žena přivedla k životu? Sladká tráva.

Tato rostlina je považována za posvátnou. Při duchovních obřadech ji lidé splétají do copů, aby připomínala vlasy Nebeské ženy, a v každodenním životě ji používají k pletení košíků. Samotný akt pletení má pro lidi hluboký duchovní význam: použitím sladké trávy k vytvoření něčeho nového vzdávají hold Nebeské ženě – tvůrkyni.

Bohužel, sladká tráva je stále vzácnější kvůli zavlečení evropských rostlin a plevelů. Tyto druhy, přinesené evropskými kolonisty, jsou typicky invazivní a rychle zabírají území, kde dříve rostla sladká tráva. Ačkoli sladká tráva na tomto kontinentu existuje po tisíciletí, dnes jí hrozí, že z mnoha míst zcela zmizí.

Není těžké si všimnout, že historie sladké trávy v mnohém odráží historii samotného lidu Potawatomi. Stejně jako byla sladká tráva vytlačena příchodem cizích rostlin, byly domorodé kmeny po celé zemi vykořeněny ze svých prastarých domovů rostoucím počtem kolonistů. Domorodá kultura a jazyky byly navíc násilně potlačovány. Nespočet dětí byl odebrán rodinám a umístěn do státních internátních škol, kde nesměly mluvit svým mateřským jazykem ani se účastnit tradičních obřadů.

To vše způsobilo trvalé škody jak na krajině, tak na komunitách. Náprava této škody vyžaduje, abychom znovu promysleli svůj vztah k Matce Zemi a světu, v němž žijeme. Jak uvidíme v následujících kapitolách, můžeme začít tím, že se pozorněji podíváme na to, co se můžeme naučit od domorodých kultur, a jak tyto poznatky začlenit do moderního života.