Peterův princip

Existuje jen hrstka nezapomenutelných, brilantních teorií, které dokážou shrnout celý náš život do jediné věty. Vzpomeňte si na Mooreův zákon, Godwinův zákon a podobně. Peterův princip je dalším z těchto „zákonů“.

Stručně řečeno: skvělá práce, kterou teď děláte, vás dříve či později dovede k povýšení na pozici, kterou už nebudete schopni zvládat. Bohužel – stane se to. Tyto úryvky ukazují, jak Peterův princip dokládá, že jsme všichni odsouzeni k nekompetentnosti. A protože je nekompetence všude kolem nás, musíme se naučit, jak s ní zacházet.

V tomto shrnutí zjistíte:

• jak se vyhnout tomu poslednímu, osudovému povýšení na pozici, kterou už nezvládnete;
• co o vaší nekompetentnosti mohou vypovědět lékaři;
• a jak urychlit svá povýšení – i když vám to zřejmě mnoho přátel nepřinese.

Napadlo vás někdy, proč lidé na vrcholu hierarchie ve vaší firmě působí tak neschopně? Je to proto, že opravdu neschopní jsou. Ale proč?

Odpověď dává Peterův princip. Ten říká, že každý člen hierarchie nakonec dosáhne své úrovně nekompetentnosti, tedy svého konečného umístění. To je pozice, na kterou vás vaše schopnosti ještě „donesou“, ale na kterou už fakticky nestačíte.

Jinými slovy: zaměstnanci jsou povyšováni tak dlouho, dokud jsou na své současné pozici kompetentní. Jakmile se dostanou na místo, kde už kompetentní nejsou, povyšování se zastaví.

Pro lepší ilustraci si představme vynikající učitelku na základní škole. Dostává jedno povýšení za druhým, až má na starosti velkou část výuky a spoustu odpovědnosti za žáky. Nakonec je ale povýšena na pozici, na kterou její dovednosti už nestačí. Řekněme, že se stane členkou školské rady a má školit nové učitele. Pokud nedokáže zaujmout dospělé tak, jako uměla pracovat s malými dětmi, dosáhla své úrovně nekompetentnosti. Na této konečné pozici už její výkon nebude odůvodňovat další povýšení.

Naše dovednosti a kompetence se jako jednotlivců liší. Můžete být geniální softwarový vývojář a být na to právem hrdí. To z vás ale automaticky nedělá ideálního konzultanta – možná prostě nezvládáte neustálý tlak a sociální nároky této profese.

Někteří z nás dokážou vystoupat až na samotný vrchol jedné hierarchie, aniž by své úrovně nekompetentnosti dosáhli – a pak přejdou do jiné hierarchie, kde na ni narazí. Tomu se říká kompulzivní nekompetentnost.

Příkladem může být Sókratés: skvělý učitel, ale už ne tak skvělý obhájce.

Teď, když znáte Peterův princip, vyvstává otázka: jak se vlastně dostat k povýšení? Existují dva hlavní způsoby – táhnout a tlačit.

Táhnout znamená využívat vztahů mezi zaměstnancem a nadřízeným mimo čistě pracovní kontext. Vzpomeňte si na toho kluka, který nebyl zrovna nejchytřejší, ale kamarádil se se synem majitele firmy – a přesto byl povýšen na vyšší pozici dřív než vy. Ten dokonale zvládl techniku „tahu“.

Jistě, tah z vás mezi kolegy neudělá nejoblíbenějšího člověka, ale proces povyšování výrazně urychlí.

Chcete‑li tah využít ve svůj prospěch, postupujte takto:

1. Najděte si motivovaného nadřízeného nebo patrona, který bude mít prospěch z toho, že vám pomůže, a naopak ztratí, pokud vám nepomůže. Pro učitelku to může být například někdo, kdo už v současnosti sedí ve školské radě.
2. Ověřte si, zda je vaše cesta k povýšení skutečně volná. Naše učitelka ze základní školy by si měla zjistit, zda na danou pozici nečeká někdo jiný, zkušenější kolega. Pokud ano, musí být trpělivá – nebo si najít jiný, volný kanál povyšování.
3. Můžete si zajistit i více patronů – čím víc, tím lépe.

Pamatujte také, že s patrony musíte být flexibilní, zejména jakmile začnete být povyšováni. Ve skutečnosti vám mohou pomoci jen do určitého bodu. Pokud je vaším patronem manažer, nebude vám už nic platné se na něj upínat ve chvíli, kdy se sami stanete manažerem. Nebojte se je „opustit“, jakmile díky nim povýšíte.

Tlačení je druhá metoda, jak urychlit povýšení. Zahrnuje veškeré dodatečné úsilí, které do práce vkládáte: chodíte dřív, odcházíte později, ve volném čase se dál školíte a podobně.

Je ale třeba varovat: povýšení téměř nikdy nepřichází jen jako důsledek tlačení. Některé kolegy možná ohromíte tím, že jste vždy první v kanceláři, jiní si ale mohou říkat: „Nemá ten člověk vůbec žádný život mimo práci?“