Past rad

Cítíte se někdy frustrovaní z toho, že lidé neposlouchají vaše dobře míněné rady? Nebo jste vyčerpaní z neustálé snahy pomáhat příliš mnoha lidem? Tyto pocity často pramení z toho, že jste uvízli v pasti svého vnitřního „rádce“ – toho hlasu v hlavě, který má neustálou potřebu říkat ostatním, co mají dělat.

V tomto shrnutí se dozvíte, odkud tento hlas pochází a proč je potřeba neustále přicházet s řešeními tak destruktivní pro vaše vztahy i schopnost vést druhé. Objevíte, jak zvládnout umění naslouchání a proč je kladení otázek nakonec důležitější než poskytování rad. Uvidíte také, jak vám to vše může pomoci rozvíjet empatii a pokoru – když si uvědomíte, že nejste jediní, kdo má dobré nápady.

Dozvíte se mimo jiné:

• proč snaha „zachraňovat“ lidi ve skutečnosti vztahy vzdaluje,
• jak je naše mysl naprogramovaná, aby nás chránila před stresovými situacemi,
• a proč lidé někdy sami sabotují vlastní koučovací sezení.

Všichni jsme zažili situaci, kdy jsme měli silné nutkání někomu poradit, jakmile začal mluvit o svém problému. Než se nadějeme, v hlavě se nám začnou objevovat řešení, která se nám doslova derou na jazyk.

Proč bychom tedy neměli radit? Není přece užitečné pomoci někomu, kdo se potýká s potížemi?

V některých situacích samozřejmě užitečné je, když poradíme. Když se vás někdo zeptá, kde jsou toalety, bylo by zvláštní mu neříct, jak je najde.

Ve většině běžných rozhovorů je ale naše instinktivní touha říkat lidem, co mají dělat, ve skutečnosti kontraproduktivní.

Klíčová myšlenka: Nevyžádané rady brání hledání skutečných řešení.

Podívejme se, co se v takových chvílích děje. Když nám lidé vyprávějí o svých problémech, býváme často tak nedočkaví, že jim chceme říct, co mají dělat, až je ve skutečnosti ani pořádně neposloucháme. Někdy trvá delší dobu, než se člověk dostane k jádru věci. Pokud do rozhovoru skočíme s radou příliš brzy, riskujeme, že poradíme špatně, protože jsme si nevzali čas skutečně porozumět tomu, co je trápí.

A i když se náhodou trefíme, většinou skončíme u průměrné rady. Většina z nás totiž neposlouchá dost pozorně, abychom zachytili všechny potřebné informace. Místo toho se spoléháme na omezené znalosti a vlastní předpoklady. Ve spěchu za rychlým řešením se chytneme prvního nápadu, který nás napadne, místo abychom prozkoumali více možností a hledali tu nejlepší.

Nutkavé dávání rad navíc ovlivňuje i naše duševní zdraví. Je vyčerpávající snažit se neustále řešit problémy celého světa a dělat za ostatní jejich práci. A pokud vedete lidi v byznysu, strávit většinu času uvíznutí v problémech druhých znamená, že vám nezbývá prostor podívat se na věci z nadhledu.

Ani být na příjmu laviny nevyžádaných rad není nic příjemného. Může to působit podkopávajícím dojmem – jako by vám ostatní nevěřili, že dokážete rozhodovat sami za sebe nebo si najít vlastní řešení.

Ti z nás, kteří neustále radí, si tak ve skutečnosti sami škodí. Tím, že podceňujeme schopnosti lidí kolem sebe, dusíme inovace a zároveň se vyčerpáváme.

Abychom tento cyklus přerušili, musíme se postavit tváří v tvář svým vnitřním „radícím příšerám“.

Ten hlas, který vám šeptá do ucha, že máte odpověď na všechno, je vaše osobní „příšera rad“. Je to důležitá součást vaší osobnosti, která se vyvinula v obdobích stresu, kdy jste toužili mít větší kontrolu nad situací.

Tato příšera obvykle přichází ve třech hlavních podobách.

První typ se nazývá „Řekni to“. Tato příšera vás přesvědčuje, že jediný způsob, jak být užiteční a přinášet hodnotu, je vystupovat jako hlavní autorita a mít vždy správné odpovědi. Ráda je středem pozornosti a hlasitě vysvětluje, proč je její názor důležitější než názory ostatních.

Klíčová myšlenka: Všichni v sobě máme vnitřní příšeru rad – a je čas dostat ji pod kontrolu.

Druhý typ příšery rad se jmenuje „Ulož to“. Tato osobnost je zdrženlivější, a proto ji bývá těžší rozpoznat. „Ulož to“ nevystupuje na bednu, aby vykřikovala své nápady, ale je stejně přesvědčená, že zná všechna řešení. Navíc věří, že jen ona může situaci zachránit – a že je její morální povinností to udělat.

Nakonec tu máme nejvíce manipulativní příšeru rad – typ „Kontroluj to“. Tato příšera vás nutí mít všechno neustále pod dohledem, jinak prý riskujete, že se váš svět propadne do chaosu. Učí vás, že ostatním se nedá věřit, a proto musíte statečně řídit loď sami – jinak špatně dopadnete.

Není těžké si představit, jak tyto příšery rad mohou omezovat naše životy. Brání nám pouštět ostatní blíž k sobě a být otevření různým způsobům, jak se dívat na svět. A zároveň nám nakládají na ramena nemožné množství odpovědnosti tím, že nás klamou představou, že jsme superhrdinové, kteří mají zachraňovat svět jednoho člověka po druhém.

Jak se tedy těchto příšer zbavit? Špatná zpráva je, že úplně zbavit se jich nemůžeme – jsou součástí naší osobnosti. Ve skutečnosti vznikly proto, aby nám pomohly zvládat těžké emoce. Zbavit se jich by znamenalo popřít důležité části sebe sama.

Dobrá zpráva je, že i když je nemůžeme vymazat, můžeme je zkrotit – a naučit je pracovat s námi, ne proti nám. Nejprve je ale musíme lépe poznat.