Partneři a rivalové

Pro mnoho lidí na Západě zůstává Čína kulturní záhadou, pohybující se v jakési šedé zóně mezi socialismem a kapitalismem. Její ekonomický úspěch a politické ambice některé znepokojují a jiné fascinují, jedno je však jisté: Čína je dnes klíčovým hráčem na světové scéně a usiluje o to, stát se vedoucí mocností.

Navzdory svému raketovému vzestupu ale Čína stále prochází bolestivými růstovými fázemi. Pokud nahlédnete za oponu její ekonomiky, zjistíte, že existuje řada vnitřních problémů, které je třeba vyřešit, než bude moci plně převzít globální vůdčí roli. Nejde jen o dědictví centrálně plánované ekonomiky, ale také o institucionální výzvy, jež přináší rostoucí občanská společnost.

V této knize se dozvíte více o dvou globálních supervelmocích a o tom, jak jejich vztah může svět buď sblížit, nebo naopak rozštěpit. V tomto shrnutí mimo jiné zjistíte, jak mohou některé malé skalnaté ostrovy ohrozit světový mír, proč Čína naléhavě potřebuje více dětí a jak by Spojené státy a Čína mohly zlepšit své vzájemné vztahy – pokud k tomu bude na obou stranách dost dobré vůle.

Když v roce 2008 zasáhla svět finanční krize, celé státy propadly zoufalství a frustraci – ale Čína nikoli. Naopak, kolaps vyspělých ekonomik jí umožnil vystoupat na nové výšiny ekonomické i politické moci. A dnes se Čína chystá stát se nejmocnější ekonomikou světa.

První desetiletí jednadvacátého století bylo v mnoha ohledech „dekádou Číny“. Zatímco Spojené státy, Japonsko a Německo procházely obdobím útlumu a jejich roční míra růstu jen zřídka překročila dvě procenta, čínská ekonomika stabilně rostla ohromujícím tempem kolem deseti procent ročně.

Ještě před finanční krizí odborníci předpovídali, že Čína do roku 2041 předstihne Spojené státy jako největší ekonomiku světa. V důsledku krachu finančních trhů a explozivního zadlužení po roce 2008 se však nyní očekává, že Čína Spojené státy předstihne už kolem roku 2026.

Čína zároveň zaujímá přední postavení ve světovém obchodu. Její obchod v hodnotě zhruba dvou bilionů dolarů se šesti největšími obchodními partnery představuje asi osm procent celkového mezinárodního obchodu. A zde začíná naše „sága USA–Čína“: Spojené státy jsou pro Čínu bezesporu nejdůležitějším trhem – až 18 procent veškerého amerického dovozu pochází právě z Číny.

Nyní Čína přetavuje tuto ekonomickou sílu v politický vliv. V reakci na finanční krizi se mezinárodní společenství spojilo při hledání řešení. Dosavadní, Západem dominované uskupení G7 bylo nahrazeno summitem G20, tedy setkáním dvaceti největších ekonomik světa. To umožnilo Číně, která byla dříve spíše na okraji, převzít mnohem viditelnější roli při utváření globální hospodářské politiky.

V posledních letech Čína rovněž posílila svůj vliv v Mezinárodním měnovém fondu (MMF) – jedné z nejdůležitějších finančních institucí světa – a v současnosti má v této organizaci třetí nejvyšší hlasovací podíl.

Čína si nemůže dovolit příliš dlouho oslavovat své mocenské postavení. Její rychlý vzestup zakryl strukturální problémy, které je nutné řešit, pokud má její ekonomika dále růst.

Jedním z nich je skutečnost, že čínští tvůrci politik dlouhodobě podceňovali význam silného domácího trhu. Úspěch Číny byl založen na výrobě mimořádně levných produktů pro export. Aby si země udržela konkurenceschopnost, byly mzdy drženy nízko – a tak navzdory dobré kondici průmyslu většina obyvatel z bohatství země příliš neprofitovala.

To je nebezpečné, protože pokud dojde k poklesu globální poptávky, nízké mzdy znamenají, že domácí spotřeba nemusí být schopna výpadek nahradit – a růst ekonomiky by se mohl zastavit. Čínští politici by proto měli usilovat o zvýšení disponibilního příjmu běžných pracovníků. Mohli by toho dosáhnout například vyššími investicemi do veřejného školství nebo rozšířením bezplatné zdravotní péče.

Kromě posílení domácího trhu bude Čína muset pro udržení své pozice zvýšit i produktivitu ekonomiky. Proč? Protože navzdory nedávným úspěchům čínských firem brzdí další pokrok staré praktiky.

Typickým příkladem jsou státní podniky (SOEs). Mnohé z nich se staly překvapivě úspěšnými a globálně konkurenceschopnými – stačí připomenout ropného giganta SINOPEC, jednoho z největších podniků světa podle výše tržeb. Zároveň jsou však státní podniky živnou půdou rozsáhlé korupce a klientelismu. Řada neefektivních podniků je udržována při životě díky státním dotacím, aby z nich mohli politici odčerpávat zisky – prostředky, které by bylo možné mnohem lépe využít jinde v ekonomice.

Reformu potřebuje také čínský finanční sektor, má-li skutečně sloužit potřebám ekonomiky. V současnosti je pro firmy příliš obtížné obchodovat s akciemi a získávat nový kapitál. Banky navíc většinou upřednostňují velké nebo státní podniky, což brzdí růst inovativních malých a středních firem.