Ovládnutí hry

Není žádným tajemstvím, že ve světě byznysu je pro ženy a lidi jiné než bílé pleti mnohem obtížnější prosadit se. Stačí se podívat do zasedacích místností firem z žebříčku Fortune 500 v roce 2017: pouze 6,4 procenta z nich vedly ženy, méně než 2 procenta lidé asijského původu a méně než 1 procento černí muži.

Důvodů, proč tomu tak je, je celá řada – od vědomých i nevědomých předsudků, přes staré klanové sítě až po pohodlné stereotypy. Existuje ale ještě jedna, méně popsaná překážka, na kterou různorodí profesionálové na cestě kariérou narážejí. Tradiční bílé mužské sítě, které dlouhodobě dominovaly byznysovému světu, totiž vytvořily „pravidla hry“, jež se předávala z generace na generaci mezi mentory a jejich chráněnci.

Ženy a lidé jiné než bílé pleti se snažili v této hře vyhrávat, aniž by vůbec měli možnost se s těmito pravidly seznámit. Až dosud. V těchto ukázkách z knihy „Ovládnutí hry“ se seznámíte se zkušenostmi právničky a konzultantky pro diverzitu Sharon E. Jones, která se tato pravidla desítky let učila, a se strategiemi, jež pomáhají různorodým profesionálům využít je ve svůj prospěch.

V tomto shrnutí zjistíte, jak málo jsou ženy a lidé jiné než bílé pleti v byznysovém světě zastoupeni; proč je zásadní budovat, udržovat a podporovat své komunity; a také kdy má smysl diskriminaci překonat mlčky – a kdy je naopak nutné na ni otevřeně upozornit.

Je snadné nechat se rozptýlit – a demoralizovat – tím, že se soustředíte na věci, které nemůžete ovlivnit. V každé situaci však existuje něco, na co vliv mít můžete. Každá volba, kterou uděláte, má potenciál něco změnit, a profesionální úspěch přichází jen tehdy, když ke své kariéře přistupujete záměrně.

Zavedení záměrného myšlení má dva kroky. Prvním je definovat si, co pro vás osobně znamená úspěch. To je často těžší, než se zdá. Vnějšímu uznání přikládáme důležitost všichni. Autorka se v určité fázi své kariéry rozhodla, že chce zastávat nejvyšší právnickou pozici ve firmě – funkci generálního právníka. Připadalo jí to jako prestižní a dobře placená práce a logický další krok v kariéře právničky. Po dvou neúspěšných výběrových řízeních si ale uvědomila, že tuto práci ve skutečnosti nechce. Její vlastní představa úspěchu spočívala v tom, dělat práci, která ji těší, ne práci, která na ostatní působí impozantně.

Vaše definice úspěchu nemusí být neměnná – je přirozené, že se v čase mění, protože odráží vaši životní etapu, vztahy, rodinu i osobní priority. Důležité je také pamatovat, že štěstí nepřichází automaticky s úspěchem; často je to spíše naopak. Studie pozitivních psychologů z Harvardu ukazují, že naše mozky jsou o 31 procent produktivnější, když se cítíme spokojení. Dobrou dlouhodobou strategií proto je dávat přednost svému krátkodobému štěstí.

Druhým krokem k záměrnému přístupu k vlastnímu úspěchu je stanovení cílů. Představte si, kde chcete být za 5, 10 nebo 20 let. Pak postupujte zpětně a určete, jak se tam dostanete. Strategie SMART, kterou popsal George Doran už v roce 1981, lidem pomáhá stanovovat si osobní cíle. Jak název napovídá, jde o zkratku: vaše cíle by měly být specifické, měřitelné, dosažitelné, relevantní a časově ohraničené.

Při naplňování svých plánů byste měli své cíle průběžně vyhodnocovat a podle potřeby upravovat. Abyste se udrželi v odpovědnosti, zapište si je. Sdílejte je také s přítelem či kolegou, který vám může pomoci sledovat váš pokrok.

Mentální příprava ale zahrnuje víc než jen záměrnost. V následující části se podíváme na to, jak zůstat v jakémkoli profesionálním prostředí o několik tahů napřed.

Cest k úspěchu existuje mnoho. Žádná z nich však není zcela hladká – a pro různorodé profesionály je cesta obvykle ještě obtížnější. Nevede k ní žádná dobře vyšlapaná stezka, a proto si musí vybudovat mentální odolnost, aby dokázali překonávat překážky, které se před nimi objeví.

To zahrnuje i genderové a rasové stereotypy, které jsou sice nespravedlivé, ale bohužel stále součástí reality. Příliš často si lidé z různorodého prostředí tyto negativní stereotypy vnitřně osvojují. To pak brzdí jejich výkon a nakonec i úspěch.

Autorka byla během své kariéry mnohokrát stereotypizována vlastními nadřízenými a naučila se tyto projevy ignorovat a jít dál. Brát si věci osobně a reagovat defenzivně vás podle ní odvádí od vašeho skutečného cíle a od proaktivních kroků, které musíte podniknout, abyste ho dosáhli.

Být proaktivní znamená vytvářet ofenzivní, nikoli defenzivní strategii. Riskování je pro každou ofenzivní strategii nezbytné, ale vyžaduje sebedůvěru a asertivitu. Kvůli společenskému nastavení s tím ženy a lidé jiné než bílé pleti často bojují.

Jak se s tím vyrovnat? Jak to trefně shrnula jedna černošská účastnice Jonesové semináře, která si úspěšně vyjednala vyšší plat ve své vysněné práci: „Stačilo jen probudit svého vnitřního bílého muže!“ V jejím případě to znamenalo přistoupit k vyjednávání o platu z ofenzivní pozice: vystupovat vyrovnaně, sebevědomí vyjadřovat i neverbálně a používat jasnou, věcnou a údernou argumentaci.

Dobrá ofenzivní strategie ale neznamená přehlížet ostatní. Naopak – zahrnuje i jejich názory. Chcete‑li se zlepšovat, musíte být otevření zpětné vazbě a reagovat tak, aby druzí měli chuť se o své postřehy dělit i nadále. Pamatujte: zůstaňte proaktivní. Nevrhejte se hned do obrany. Místo toho se ptejte na doplňující otázky a žádejte konkrétní příklady. Teprve pak se rozhodněte, zda a jak zpětnou vazbu do své strategie zapracujete.

Klíčové je také vědět, kdy je čas posunout se dál. Pokud vaše firma prochází zásadní změnou – například fúzí nebo skandálem – může být lepší odejít. Sledujte, jak si společnost celkově vede a jaké příležitosti v ní reálně máte. Zároveň si ale udržujte otevřené možnosti: buďte v kontaktu s headhuntery a pečujte o svou síť kolegů a mentorů, abyste se v případě potřeby mohli hladce přesunout k nové příležitosti, kde budete mít větší šanci na úspěch.