Osvícenství dnes

Myslíte si, že je dnes svět v katastrofálním stavu? Pokud čerpáte informace hlavně z každodenních zpráv, můžete mít dojem, že žijeme v nejhorších časech v dějinách. Skutečnost je ale taková, že žijeme v období, které je lepší než jakékoli předchozí.

Podíváte‑li se na míru násilí, hladu a chudoby, zjistíte, že všechny tyto ukazatele jsou na historických minimech, zatímco průměrná délka života, celkové bohatství i subjektivně vnímané štěstí dosahují historických maxim. Samozřejmě platí, že životní prostředí vyžaduje naši pozornost, ale i v této oblasti došlo ve srovnání s dobou před několika desetiletími k dramatickému poklesu mnoha druhů znečištění.

Místo paniky a zoufalství tedy máme všechny důvody věřit, že se situace může dál zlepšovat – jak se stále více nemocí stává minulostí a chudoba i hlad ve světě ustupují. Jak je něco takového možné? Poděkujme osvícenství – hnutí, které nás vyvedlo z temného středověku a postavilo do centra vědu, rozum a humanismus jako principy, jež nás mohou vést k lepší budoucnosti.

V tomto shrnutí se dozvíte, o kolik se od temných věků prodloužila průměrná délka života, proč byli chudí v Anglii kdysi nuceni drtit kosti, a také proč nemá smysl podléhat panice z umělé inteligence.

Máte‑li alespoň základní povědomí o evropských dějinách, pravděpodobně jste slyšeli o období zvaném osvícenství. Často se označuje jako „věk rozumu“ a šlo o přelomovou epochu, která hluboce ovlivnila další vývoj západní společnosti.

Osvícenství začalo v první polovině osmnáctého století a představovalo osvěžující protilátku proti rozšířené nevědomosti, teroru a paranoie, jež do té doby ovládaly společnost. Před osvícenstvím se špatné počasí přičítalo čarodějnicím nebo rozhněvaným bohům na nebi, oceány a lesy byly považovány za domov zlých nestvůr a nespočet lidí byl mučen a zabíjen ve jménu náboženství. Bylo nejvyšší čas na změnu.

Postupně se tak vyprofilovala čtyři hlavní témata osvícenství: rozum, věda, humanismus a pokrok. Rozum znamená, že ve světě existují neústupné skutečnosti – že bez ohledu na to, co tvrdí takzvané posvátné texty nebo autoritářští vůdci, konečné slovo má mít racionální úvaha.

Dobře je to vidět na příkladu otroctví. Před věkem rozumu bylo otroctví považováno za samozřejmou součást života. Jak se však hodnoty osvícenství šířily, rozum začal tuto barbarskou praxi podrývat a nakonec přispěl k jejímu zrušení.

Důraz na vědu vedl k tomu, že si lidé začali více cenit poznání, zejména pokud se týkalo univerzálních lidských vlastností. Rané podoby neurovědy, psychologie a kulturní antropologie otevřely cestu humanismu – sekulárnímu způsobu, jak mohou lidé jeden druhému rozumět a vzájemně se respektovat. Před tímto obdobím stála náboženská horlivost za krveprolitím křížových výprav; humanismus naopak poskytl morální základ pro uznání, že genocida a dobyvačné vražedné války nejsou přijatelné.

Humanismus vedl také k tomu, čemu dnes říkáme kosmopolitismus, který se odráží v moderních hodnotách. Kosmopolitismus odmítá tribalismus a úzkoprsost, jež staví jednu skupinu proti všem ostatním. Dívá se na každého člověka jako na „dítě světa“ a uznává, že skutečnost, že se někdo narodil v jiné zemi, nijak nesnižuje jeho nárok na stejná práva.

Lidé na přelomu devatenáctého a dvacátého století si to možná neuvědomovali, ale existuje velmi dobrý důvod, proč vznikl kosmopolitní systém globálního obchodu a vzájemného prospěchu. Proč? Protože čím rozmanitější a propojenější systém je, tím odolnější je vůči entropii.

Entropie je popsána druhým zákonem termodynamiky, podle něhož se každý uzavřený systém vlivem vnějších sil nakonec rozpadá. Postavíte‑li na pláži hrad z písku a odejdete, vítr, příliv, zvířata i lidé téměř jistě způsobí, že časem zmizí. Tento zákon entropie se vztahuje na lidi i na celý vesmír a je také důvodem, proč někteří lidé neustále tvrdí, že svět se nachází ve stavu úpadku.

Čas od času se objeví další kulturní kritik, který prohlásí, že výhody osvícenství jsou dávno pryč a že civilizace se řítí do propasti. Podle nich stačí jediný pohled do zpráv, aby bylo jasné, že rozum je na ústupu a že světu vládnou války, násilí, zločin a znovu oživované kmenové mentality. Tento pohled má však řadu slabin, které prozkoumáme v následujících kapitolách.

Nejprve je důležité si uvědomit, že živý organismus není uzavřený systém – a proto se může entropii vzepřít. I to je jeden z důvodů, proč osvícenství může nadále vzkvétat. Přijímáním energie z různých zdrojů může organismus zvyšovat míru uspořádanosti, místo aby nechal svůj vnitřní řád rozpadnout.

Podíváme‑li se na jakékoli grafy a tvrdá data o stavu světa za posledních sto a více let, uvidíme, že do systému neustále „přidáváme energii“ a v mnoha ohledech se výrazně zlepšujeme. Ať už jde o průměrnou délku života, míru kriminality, úroveň štěstí, bohatství nebo kvalitu života, téměř každý měřitelný ukazatel „dobrého života“ dlouhodobě roste a nevykazuje známky trvalého obratu. Podívejme se na některá z těchto čísel.