Orwellova pomsta

Bezpochyby jste už slyšeli nějakého politika naříkat, že se společnost řítí do orwellovské noční můry – že totalitní stát je na dosah, nebo že vás sleduje „Velký bratr“. Kdyby to byla pravda, pravděpodobně byste už nikdy nevyšli z domu.

Veškeré tyto obavy z trvalého stavu všudypřítomného dohledu jsou však mylné – stejně jako se ve svých předpovědích mýlil britský spisovatel George Orwell, když psal svůj dystopický román 1984. Orwell se domníval, že technologie a tržní síly povedou k utlačovatelskému systému permanentního sledování – ve skutečnosti ale přinesly pravý opak.

Následující kapitoly ukážou, proč tomu tak je, a rozptýlí vaše obavy, že vás někdo připravuje o svobodu či prosperitu. V tomto shrnutí se dozvíte, proč jsou stroje vaším spojencem, nikoli nepřítelem; proč je svoboda volby cennější než rovnost výsledků; a proč byl sám Orwell mistrem „dvojího myšlení“.

„Velký bratr tě sleduje.“ Tuto větu jste už jistě slyšeli, možná jste ale nepřemýšleli, odkud pochází. Představa budoucího státu, který pomocí všudypřítomného dohledu chladnokrevně drtí lidské svobody, pochází od britského spisovatele a novináře George Orwella a je popsána v jeho románu 1984.

Orwell věřil, že rozvoj technologií bude využit jako nástroj k posílení totalitních režimů. V románu si představuje mechanické zařízení zvané telescreen. Telescreen funguje zároveň jako televize i kamera: umožňuje vládě šířit mezi občany propagandu a současně je držet pod neustálým dohledem.

Orwell rozhodně nebyl příznivcem moderních technologií. Obával se, že nástup vyspělých strojů bude znamenat konec osobních svobod, ne-li přímo konec lidstva. Měl pocit, že pokud se stroje stanou příliš pokročilými, začneme se na ně přespříliš spoléhat a lidská inteligence začne chřadnout. Stali bychom se méně lidmi, vzdali bychom se myšlení a veškerý čas trávili jen jídlem a spánkem.

Tyto obavy jsou však v zásadě neopodstatněné z jednoho prostého důvodu – stroje potřebují lidi, aby je ovládali. Stroj člověka nikdy plně nenahradí. Vezměme si například shromažďování informací: jsou to lidé v terénu, kdo skutečně mluví s podezřelými a zadržuje hledané osoby, nikoli stroje, které někde v datovém centru jen zpracovávají čísla. Stroj nedokáže vybudovat důvěryhodný vztah, získat přiznání ani si získat důvěru.

A technologie sama o sobě automaticky nevede k totalitarismu. Stačí se podívat na množství šifrovaných či alternativních komunikačních kanálů na internetu – ty umožňují v zásadě neomezené vyjadřování názorů. Takové technologie svobodu myšlení neničí, naopak ji posilují.

Stroje navíc nejsou nezničitelné. Sítě mohou kdykoli selhat, což znamená, že nepřetržité a všezahrnující sledování jednoduše není možné.

Když Orwell v roce 1949 svůj román vydal, byla poválečná společnost rozdělena do dvou ekonomických táborů – na kapitalistický Západ a socialistické sovětské Rusko. Orwell ve svých názorech spíše sympatizoval se socialismem.

Domníval se, že kapitalistická ekonomika je nespravedlivá: pokud vlastník vydělával 50 000 liber ročně, zatímco jeho dělník bral pouhých 15 šilinků týdně, považoval to za prostou krádež. Měl také za to, že tržní ekonomika ochuzuje společnost o umělecký výraz a skutečně svobodné myšlení. Umělci a spisovatelé podle něj museli – pokud se chtěli uživit – myslet, psát a tvořit jen to, co se dalo prodat.

Podobně byl Orwell přesvědčen, že kapitalismus ve skutečnosti potlačuje vynalézavost tím, že odrazuje od hledání nápadů a projektů, které nepřinášejí okamžitý zisk. Trh je tedy – podobně jako stroj – vykreslován jako něco, co podkopává svobodu myšlení jednotlivce.

Orwell se však v mnohém mýlil. Ačkoli svobodný trh může vést k finanční nerovnosti, nerovnost je pevnou součástí lidského života. Rodíme se s různými talenty – někteří lidé běhají rychleji, jiní jsou chytřejší. Každý z nás má vlastnosti, které ho v něčem zvýhodňují či znevýhodňují oproti ostatním. Svobodný trh to změnit nemůže, může ale nabídnout svobodu – svobodu kupovat, co chceme, a svobodu uspět či neuspět podle vlastních představ.

I když to může vést k rozdílům v bohatství, zachovává se tím něco mnohem důležitějšího: rovnost příležitostí. Svobodný trh navíc podporuje vynalézavost tím, že nabízí možnosti, jak naplnit nejrůznější přání. Filatelista si může kupovat a sbírat známky, kuchař kvalitní suroviny, inženýr staré rozbité přístroje.

Jinými slovy: právě možnost koupit si v zásadě cokoli podporuje kreativitu, nikoli ji dusí.