Opuštění

Drahé kameny a šperky patří k nejcennějším věcem současnosti. A ve skutečnosti to tak bylo po většinu lidských dějin. V minulosti se zlato a stříbro, spolu s drobnostmi, jako byly skleněné korálky, používaly při obrovských transakcích.

Proč ale některé předměty, které měly kdysi mimořádnou hodnotu, dnes nestojí téměř za nic, zatímco hodnota jiných se nesmírně zvýšila? Ponořme se do dějin lidského luxusu a zkusme pochopit, co způsobuje, že hodnota věcí kolísá.

Podíváme se na obchod s květinovými cibulkami a pozemky, na perly i diamanty a přitom se pokusíme pochopit, proč nás některé věci doslova omračují touhou. V tomto shrnutí se dozvíte, jak jeden konkrétní kámen změnil světové dějiny, co nám perly mohou říct o hodnotě a proč byla dnes nejdražší nemovitost světa kdysi k mání za směšně nízkou cenu.

Jaká vlastnost podle vás lidi nejvíce motivuje? Řecký filozof Platón jednou řekl: „Lidské chování vychází ze tří hlavních zdrojů: touhy, emocí a poznání.“ A pravděpodobně měl pravdu, když jako první zmínil právě touhu.

Mnoho historických osobností, které po nějakém cenném předmětu prahly, podniklo drastické kroky, aby ho získaly. Jedním z nejznámějších takových objektů je La Peregrina – dokonale hruškovitá bílá perla tak velká, že se pohodlně vejde do dlaně dospělého člověka. Její název lze přeložit jako „poutnice“ či „putující“. A je skutečně výstižný: perla má dlouhou historii a v průběhu staletí prošla rukama mnoha vlivných lidí po celém světě.

V novější době ji vlastnila Elizabeth Taylor. V roce 1969 dostala tuto perlu jako valentýnský dárek od svého manžela Richarda Burtona. Dárek je o to působivější, uvědomíme‑li si, že o čtyři sta let dříve La Peregrina ovlivňovala světové dějiny.

Všechno začalo v 16. století, kdy ji španělský král Filip II. daroval své snoubence, anglické královně Marii I. Ta La Peregrinu tolik milovala, že se objevuje na téměř všech jejích portrétech. Jenže na perlu si dělala zálusk i někdo další – Mariina sestra Alžběta.

Když se po Mariině smrti v roce 1558 stala Alžběta I. královnou Anglie, Filip II. jí nabídl perlu spolu se svou vlastní rukou k sňatku. Alžběta, odhodlaná vládnout Anglii sama, jeho návrh odmítla. Filip se vrátil do Španělska a vzal cennou perlu s sebou.

Alžbětina touha po La Peregrině však nevyhasla. Prosadila proto nový zákon, který umožnil anglickým korzárům – v podstatě státem posvěceným pirátům – plundrovat španělské lodě při hledání této perly. Filip z toho byl rozhořčen a v roce 1588 vyslal proti Anglii slavnou španělskou Armadu, aby zemi napadla a svrhla královnu Alžbětu, kterou papež Pius V. označil za „patronku kacířů a pirátů“.

Anglie však Armadu drtivě porazila, čímž ukončila námořní dominanci Španělska a otevřela si cestu k vybudování vlastního globálního obchodního impéria.

Kolik peněz byste byli ochotni utratit za jeden tulipán? I kdybyste byli do květin nadšení, pravděpodobně byste se kvůli nim nezruinovali. Přesto se přesně to stalo v Nizozemsku, když tulipánová mánie ve 30. letech 17. století otřásla tamní ekonomikou.

Po svém příchodu do Evropy z Turecka v roce 1559 se tulipány staly nesmírně žádanými. Do roku 1630 musel mít každý respektovaný Nizozemec alespoň skromnou tulipánovou zahrádku. Jak poptávka rostla, začaly se pořádat tulipánové aukce. V jednu chvíli mohla jediná cibulka stát více než některé domy. Nejdražší tulipán, který byl kdy prodán, měl hodnotu dvanácti akrů prvotřídní půdy!

Pak ale v roce 1636 bublina praskla. Během jedné vysoce sledované aukce tulipánů se najednou nenašel nikdo, kdo by byl ochoten nakupovat. Veřejnost zachvátila panika. Mnoho lidí mělo písemné dohody o koupi či prodeji květin, ale jakmile se změnilo veřejné vnímání, hodnota tulipánů se zhroutila a nikdo už nechtěl své smlouvy plnit. Výsledkem byl kolaps ekonomiky a během dvou měsíců upadla polovina Holandska do chudoby.

Tento příběh ukazuje, jak rychle se naše vnímání hodnoty může změnit. Často je to právě hojnost nebo nedostatek něčeho, co určuje jeho žádoucnost. Podle jedné studie o neurologických účincích nabídky a poptávky platí, že čím méně je něčeho k dispozici, tím atraktivnější se to lidem zdá.

V rámci studie byli účastníci opakovaně vystaveni dvěma druhům sušenek a vždy vnímali ty, kterých bylo méně, jako cennější. Ještě zajímavější bylo, že za obzvlášť cenné považovali sušenky, kterých byl na začátku dostatek, ale postupně jich ubývalo. Účastníci tak nabyli dojmu, že právě tyto sušenky si přeje každý ostatní.

Další výzkumy ukazují, jak může touha ovlivnit i naše fyzické reakce. Když se něco, po čem toužíme, stává obtížněji dosažitelným, začínáme být neklidní. Stoupá nám krevní tlak, nedokážeme se soustředit na nic jiného a s mozkem zamlženým touhou a závistí ztrácíme schopnost situaci střízlivě posoudit.