Opouštím Microsoft, abych změnil svět

Většina lidí odjíždí na dovolenou a vrací se s vyčištěnou hlavou a novou energií. John Wood, bývalý vrcholový manažer Microsoftu, se však z Nepálu vrátil úplně jiný: jeho pohled na svět se otřásl v základech a v něm samotném dozrála silná touha svou kariéru radikálně změnit.

V knize Opouštím Microsoft, abych změnil svět Wood podrobně popisuje, jak ho chudobou sužovaný Nepál přiměl uvědomit si, kolik dětí nemá přístup ke vzdělání a jak silně cítil, že musí opustit korporátní kariéru a zasvětit život budování škol a knihoven v chudých a venkovských komunitách po celém světě.

Tyto úryvky ukazují, jak vznikla Woodova nezisková organizace Room to Read a jak se mu ji podařilo neustále rozšiřovat a rozvíjet. Dozvíte se mimo jiné, proč musí být knihy v Nepálu zamčené, jak jeden odhodlaný sedmnáctiletý chlapec přiměl Wooda rozšířit činnost do Vietnamu a proč vzdělávání žen vždy prospívá celé komunitě.

Seznamte se s Johnem Woodem, vrcholovým manažerem, který pracoval pro Microsoft v letech 1991–1998. V Microsoftu byl velmi úspěšný – až do chvíle, kdy ho na dovolené v Nepálu zasáhlo poznání hodnoty něčeho, co do té doby považoval za samozřejmost: vzdělání.

Wood byl na treku v odlehlých oblastech Nepálu, když se rozhodl navštívit místní školy – a tato návštěva mu navždy změnila život. Stav škol ho naprosto šokoval. Seznámil se s mužem jménem Pasupathi, který v oblasti působil jako průvodce ve vzdělávání. Ten mu řekl, že míra gramotnosti v Nepálu je jen asi 30 % a že sní o tom, že se vzdělávací systém v zemi zlepší. Potom vzal Johna na prohlídku jedné z místních škol.

Místnost označená jako „Školní knihovna“ byla prázdná. Když se Wood zeptal, kde jsou knihy, ukázali mu zamčenou skříň. Knihy byly tak cenné, že je museli držet pod zámkem. A i ten malý počet knih, které měli, nebyl pro školní děti příliš vhodný – jedna z nich byla například italské vydání knihy Umberta Eca.

Wood se proto zeptal, zda by učitelé měli zájem o knihy v angličtině. Když odpověděli, že ano, slíbil, že pošle dvě až tři stovky knih. A na svůj slib nezapomněl. Po návratu do Káthmándú poslal e-mail několika svým kontaktům, v němž popsal otřesné podmínky školy. Požádal je o knihy a finanční příspěvky a zavázal se, že 100 % darovaných peněz půjde na nákup knih pro děti. Zároveň lidi vyzval, aby jeho e-mail přeposlali dál.

Odezva předčila jeho očekávání. Wood velmi rychle shromáždil zhruba 3 000 knih, které chtěl poslat zpět do Nepálu.

Když Wood poslal knihy do Nepálu, cítil hluboké uspokojení – větší, než jaké kdy zažil při práci v Microsoftu. Věděl, že jeho čin má skutečný dopad, a právě proto se nakonec rozhodl firmu opustit a naplno se věnovat vzdělávání.

Po své druhé cestě do Nepálu se rozhodl pro kariéru v neziskovém sektoru, zaměřenou na financování škol a knihoven. Práce bylo víc než dost: mnoho nepálských škol bylo ve velmi špatném stavu. Wood si uvědomoval, že lidí, kteří chtějí pracovat pro Microsoft, je spousta, ale jen málokdo má prostředky a vůli pomáhat školám v Nepálu. Bylo mu jasné, kde je jeho pomoc nejvíc potřeba.

Po návratu do kanceláře proto svému šéfovi oznámil, že odchází, aby se mohl věnovat nově nalezenému snu – pomoci ukončit negramotnost. Toto rozhodnutí mu převrátilo život naruby. Vzdal se jistoty vysoké pozice v Microsoftu, aby se soustředil na nově založenou neziskovou organizaci Room to Read, přestože neměl žádnou záruku, že bude úspěšná. (Původně organizaci pojmenoval Knihy pro Nepál, název však změnil, když se rozhodl expandovat do dalších zemí.)

Jeho práce v Microsoftu mu přinášela akciové opce, zdravotní pojištění, účet na služební cesty, auto i řidiče. Když se rozhodl to všechno opustit, přestěhoval se do San Franciska. Věřil, že to bude pro jeho novou práci nejlepší základna, protože tam měl blízko k potenciálním dárcům – svým bývalým kontaktům z Microsoftu.

Radikální změny v jeho životě zasáhly i jeho osobní vztahy. S přítelkyní se jejich životní cíle začaly výrazně rozcházet, a tak se rozhodli rozejít.