Opak rozmazlenosti

Jste šokováni tím, kolik věcí dnes děti mají? S chytrými telefony, iPody, herními konzolemi a značkovým oblečením se zdá, že jim nic nechybí. Pro někoho, kdo vyrůstal třeba před deseti či dvaceti lety, mohou dnešní děti působit velmi materialisticky – dokonce až rozmazleně.

Proč tomu tak je? Následující kapitoly ukážou, odkud tento materialismus pramení. Překvapivě to většinou není tím, že by rodiče kladli přehnaný důraz na peníze, ale spíše tím, že se o nich s dětmi téměř nebaví. Místo aby potomkům vysvětlovali hodnotu – a také cenu – peněz, jednoduše jim kupují vše, co si zamanou.

To je třeba změnit, pokud chceme, aby příští generace byla vyrovnanější a méně rozmazlená. Pojďme se tedy zamyslet nad tím, jak situaci obrátit k lepšímu.

V této knize se dozvíte mimo jiné:

• proč by děti měly začít pracovat, jakmile jsou toho schopné,
• proč je dítě dost staré na kapesné ve chvíli, kdy umí počítat,
• a proč byste neměli dětem platit za běžné domácí práce.

Jakou vlastnost dnešních dětí byste označili za nejméně sympatickou? Někteří rodiče by možná zmínili hloupost, pocit výjimečnosti nebo dokonce sklony k násilí. Nejčastější odpovědí ale bývá, že děti jsou rozmazlené.

Když lidé slyší slovo „rozmazlené“, často je hned napadnou „peníze“. Mnoho rodičů proto věří, že pokud se při výchově dětí příliš mluví o penězích, vede to k rozmazlenosti. To ale jednoduše není pravda.

Podle samotné definice má rozmazlenost s penězi jen málo společného. Rozmazlené děti mají obvykle čtyři základní společné rysy:

1. Nemají téměř žádné domácí povinnosti, úkoly ani odpovědnost vůči ostatním.
2. Nemusejí dodržovat pravidla ani se řídit pevným režimem.
3. Dostávají od rodičů nepřiměřeně mnoho času a pozornosti.
4. Často vlastní velké množství věcí a hraček.

S výjimkou posledního bodu žádný z těchto znaků přímo nesouvisí s penězi. Naopak – peníze, pokud se s nimi děti učí zacházet a nesou za ně přiměřenou odpovědnost, mohou být účinným nástrojem, jak rozmazlenosti předcházet.

Děti, které se učí o penězích, se zároveň učí šetrnosti, zvídavosti, štědrosti a trpělivosti – tedy vlastnostem, které většina lidí vnímá jako pravý opak „rozmazlenosti“.

Jak lépe naučit štědrosti než tím, že dítě dostane příležitost samo něco darovat? Stejně tak můžete podporovat trpělivost a šetrnost tím, že děti vedete k odkládání části peněz stranou nebo k tomu, aby si vystačily s tím, co mají.

Dnes je však rozhovor o penězích s dětmi často tabu. Proč? Stydíme se mluvit o svém majetku nebo o tom, jak si stojíme ve srovnání se sousedy – a to nejen s cizími lidmi, ale i s vlastními dětmi. Téma peněz tak vyhlašujeme za nedotknutelné.

Tím ale děti připravujeme o možnost učit se o penězích v bezpečném prostředí rodiny – a riziko, že vyrostou v rozmazlené dospělé, se zvyšuje. Pokud chceme, aby z našich dětí vyrostly vyrovnané osobnosti, musíme tyto bariéry překonat.

Jak na to, ukážou následující kapitoly.

Finanční výchova je nezbytnou součástí výchovy vyrovnaného dítěte. Jak ji ale uchopit v praxi?

Často se stane, že téma peněz otevře samo dítě. Možná je zaujal komentář spolužáka, nebo zaslechlo vaši debatu s partnerem. Ať už je důvod jakýkoli, něco v něm probudilo zvědavost a chce vědět víc.

Běžnou reakcí na otázky typu „Kolik vyděláváš?“ bývá rozpaky a snaha téma rychle uzavřít. Rodiče se obávají, že dítě začne jejich příjem srovnávat s příjmy rodičů kamarádů, nebo že si začne říkat o dražší dárky.

Místo abyste otázku smetli ze stolu, je lepší odpovědět protiotázkou: „Proč tě to zajímá?“

Proč právě takto? Děti, které se ptají na peníze, mívají často konkrétní důvod. Otázka „Jsme chudí?“ může vycházet ze strachu, že se budete muset přestěhovat. Naopak „Jsme bohatí?“ může pramenit třeba z upřímné touhy koupit něco kamarádovi, který si to nemůže dovolit.

Jakmile zjistíte, co je za otázkou skryto, je důležité odpovědět pravdivě – nelhat a odpověď nezamlžovat.

Otevřenost ale sama o sobě nestačí. Děti je potřeba do světa peněz také aktivně zapojovat.

Jak na to v běžném životě? Můžete jim například ukázat některé účty a vysvětlit, že téměř všechno, co děláte, něco stojí. Nebo když někde platíte, požádejte dítě, aby odhadlo cenu, a pak mu ukažte skutečnou částku.

Tento druhý postup je velmi užitečný, protože děti mají o hodnotě peněz často jen mlhavou představu. Mohou si třeba myslet, že nový automobil stojí sto dolarů nebo pár tisíc korun. Tím, že jim ukazujete reálné ceny, jim pomáháte pochopit, co peníze ve skutečnosti znamenají.