Odtrumpování Ameriky

Donald Trump byl v mnoha ohledech výjimečným prezidentem – a to je ještě velmi mírné hodnocení. Demokraté s hrůzou sledovali, jak Trump trhá politická pravidla na kusy a bezostyšně se chová, jako by stál nad zákonem, aniž by za to nesl jakékoli následky. Často to působilo jako čekací hra, v níž lidé doufali, že se nakonec objeví nějaký skandál tak obludných rozměrů, že ho Trump neustojí. To se ale nestalo. A je to z velké části zásluha republikánů v Kongresu.

To znamená, že je nejvyšší čas, aby se demokraté probrali. Nejde jen o klíče od Bílého domu – jde o budoucnost celé země. S Trumpem v úřadu a s trumpismem pevně zakořeněným v Republikánské straně už nejde jen o běžný střet dvou politických stran. Jen demokraté mohou Spojené státy „odtrumpovat“, napravit způsobené škody a zajistit, aby se něco podobného už nikdy neopakovalo.

Dan Pfeiffer, jeden z klíčových poradců Baracka Obamy během jeho prezidentství, má plán, jak toho dosáhnout. V tomto shrnutí se dozvíte: jak odlišné hry hrají republikáni a demokraté; proč by se demokraté měli zaměřit na Trumpovy domnělé silné stránky a neplýtvat energií na jeho slabiny; a co by mělo stát na samotném vrcholu agendy příštího demokratického prezidenta.

V roce 2016 – před klíčovými americkými volbami, před Trumpovou inaugurací, před pochodem bělošských supremacistů v Charlottesville, před zákazem cestování pro občany převážně muslimských zemí… zkrátka ještě před vším tímto – se autor Dan Pfeiffer ocitl na Republikánském národním sjezdu v Clevelandu.

Nebyl tam samozřejmě na výlet. Už dvacet let patřil k pevným oporám Demokratické strany, úzce spolupracoval s Barackem Obamou a v Clevelandu působil jako analytik CNN. Když na pódium vystoupil jeden z Trumpových podporovatelů, Pfeiffer se naklonil k přátelsky naladěnému republikánovi z tábora „Never Trump“. Soucitně mu řekl, že se asi těší na dobu po listopadových volbách, až Trump prohraje a všichni jeho šílení příznivci zase z Republikánské strany zmizí.

Never Trumper se na něj podíval a odpověděl: „To si děláš legraci?“ Podle něj tito lidé zůstanou. Pfeiffer si brzy uvědomil, že měl pravdu.

Hlavní poselství této kapitoly zní: Trump může být v lecčems jedinečný, ale trumpismus představuje větší a nebezpečnější hrozbu. Možná si říkáte, jestli je „trumpismus“ vůbec nějaký ucelený soubor hodnot. Je pravda, že „Donald“ rozhodně není filozof – spíš se zdá, že má pozoruhodný a znepokojivý nedostatek jakýchkoli pevných přesvědčení. Přesto lze identifikovat několik klíčových prvků, které se dají shrnout do jakéhosi seznamu politických zásad… pokud to tak vůbec lze nazvat.

Například: systematicky lhát. Podněcovat rasové napětí. Nenávidět média. Využívat propagandu. Vyhrávat za každou cenu. Trump je ve všech těchto ohledech mimořádně zdatný. A tím, že takto jedná, se dotýká těch nejhorších instinktů mnoha dalších lidí uvnitř Republikánské strany.

Dalo by se dokonce říct, že vyřešil dlouholetý vnitřní spor v rámci republikánů. Poslední desetiletí republikánské politiky charakterizovala jakási vnitřní občanská válka. Na jedné straně stáli bohatí představitelé establishmentu, navázaní na Reagana a rodinu Bushů, na druhé straně ti, kteří nenáviděli Obamu, poslouchali komentátory typu Rushe Limbaugha a obecně toužili rozvrátit zaběhnutý pořádek – přestože měli jen minimální praktické zkušenosti s politikou. Dříve se jim říkalo Tea Party, dnes vystupují jako Freedom Caucus.

Ač to zní paradoxně, právě Trump tuto propast překlenul. Převzal rasové podtóny a protisystémovou energii Tea Party a zároveň prosazoval politiky – například svou daňovou agendu –, které establishment miluje. Výsledkem je směsice s tak širokým apelem uvnitř Republikánské strany, že velmi pravděpodobně přežije samotného Trumpa.

A to znamená, že demokraté musí výrazně zvýšit svou laťku.

Jako by republikáni a demokraté hráli úplně jiné hry. Pro demokraty, jak autor naznačuje, je politická moc prostředkem, jak zemi zlepšit. Pro republikány je cílem samotná moc. Tak prosté to je.

Klíčová myšlenka této kapitoly: demokraté jsou obecně zásadovější než republikáni, a proto také méně bezohlední.

Vzpomínáte na období po volbách v roce 2016, kdy tajné služby prokázaly, že Rusko zasahovalo do volebního procesu? Taková krize vyžadovala, aby Kongres na chvíli odložil stranické půtky a přišel s jednotnou, nadstranickou reakcí. Jenže republikánský vůdce senátní většiny Mitch McConnell odmítl podepsat společné prohlášení. Proč? Protože by to poškodilo republikány.

Na začátku Obamova prezidentství, během finanční krize v roce 2008, McConnell rovněž odmítl spolupracovat s Obamou na plánu ekonomického oživení. Byla to katastrofa pro americkou ekonomiku – ale McConnell dosáhl svého: zabránil demokratům, aby posílili svou podporu v průzkumech.

Demokratický přístup se podle autora nemůže víc lišit. Už během své prezidentské kampaně v roce 2008 kladl Obama na první místo dobrou politiku. Některé z návrhů, které prosazoval – například zákon o dostupné zdravotní péči – byly politicky riskantní, ale šlo o věci, kvůli nimž podle něj stálo za to riskovat i samotné volby. V tomto konkrétním případě se sázka vyplatila. Obecná tendence demokratů hrát podle pravidel a dávat přednost principům však dává bezohledným republikánům typu Mitche McConnella obrovskou výhodu.

A co s touto výhodou dělají? Konsolidují moc – mimo jiné potlačováním volební účasti. Požadavek, aby voliči povinně předkládali občanský průkaz, může působit nevinně, ale shodou okolností mají Afroameričané – kteří častěji volí demokraty – mnohem menší pravděpodobnost, že budou mít potřebné doklady, než běloši.

Republikáni také manipulují s volebními obvody: překreslují hranice tak, aby rozdrobili oblasti s převahou demokratických voličů a oslabili tak jejich váhu. Zároveň se usilovně snaží ovládnout soudy – jak tím, že zajistí konzervativní většinu u Nejvyššího soudu, tak tím, že do soudní moci prosazují členy vlivné Federalist Society. Tato společnost, kterou v minulosti financovali nechvalně proslulí bratři Kochové, slouží už dlouhá léta jako líheň pravicových právníků. Za Trumpa je v podstatě jejím úkolem vybírat nové soudce.

Temné a znepokojivé? Ano. O to víc musí demokraté přitlačit na pilu. V další části se podíváme na některé z nejúčinnějších taktik, které by mohli využít ve volbách v roce 2020. A poté se zamyslíme nad tím, jak může demokratický prezident změnit samotná pravidla hry tak, aby republikáni už nemohli dál naklánět misky vah ve svůj prospěch.