Odemkněte svou kreativitu

Tady je malý test. Zeptejte se několika svých kolegů, jakou vlastnost považují v práci za nejcennější. S největší pravděpodobností se nejčastěji objeví jedna odpověď: kreativita.

V roce 2010 provedla společnost IBM obdobu tohoto testu na úrovni velkých korporací. Zeptala se 1 541 vrcholových manažerů a dalších lídrů na stejnou otázku. A hádáte správně – 60 procent z nich, tedy výrazná většina, uvedlo, že kreativita přispívá k úspěchu více než jakýkoli jiný atribut.

Tento názor dává smysl. Dnešní tržní prostředí je definováno inovacemi a narušováním zavedených pořádků. Pokud firma nedokáže přicházet s kreativními řešeními složitých a rychle se měnících problémů, je odsouzena k neúspěchu.

Jenže tady je háček: ačkoli většina lídrů o kreativitě mluví, ve skutečnosti ji nepodporují. Tvrdí, že kreativitu chtějí, ale zároveň udržují pracovní struktury a postupy, které kreativitu spíše potlačují.

Tato kniha popisuje šest hlavních myšlenkových vzorců, které brání kreativitě na pracovišti, a nabízí konkrétní techniky, jak se s nimi vypořádat. Dozvíte se mimo jiné, proč by se firmy měly inspirovat Davem Grohlem, jakým zaměstnancem by byl Leonardo da Vinci a jak Mark Twain přistupoval k problému soustředění.

Představte si, že vedete tým. V poslední době máte potíže s jedním jeho členem – talentovaným, ale poněkud podivínským kolegou. Má za sebou historii nedodržených termínů, některé úkoly občas úplně opustí. Jako perfekcionista navíc neustále něco předělává a ladí prototypy místo toho, aby je včas odevzdal. Je vám sympatický, ale prostě to nefunguje. Tak ho pozvete do kanceláře a propustíte.

A teď si představte, že tím kolegou je Leonardo da Vinci. Pokud si říkáte: „Počkejte, jednoho z největších géniů všech dob bych přece nikdy nevyhodil,“ zkuste se na chvíli zastavit. Ano, historie uznává Leonarda da Vinciho jako génia, ale muž, který namaloval Mona Lisu, by na dnešním trhu pravděpodobně neuspěl.

Byl chronickým prokrastinátorem, termíny natahoval o roky a některé nikdy nesplnil. Většina dnešních manažerů by Leonarda propustila z jednoduchého důvodu: on uvažoval iterativně, zatímco oni uvažují lineárně. A právě lineární myšlení je prvním blokujícím vzorcem v oblasti kreativity, na který se podíváme.

Lineární myšlení přistupuje k projektu takto: nejprve provedete výzkum. Potom analyzujete nasbíraná data. Na základě analýzy vytvoříte realizační plán. Následně k němu sestavíte rozpočet. A nakonec plán zrealizujete.

Nikdo nezpochybňuje důležitost výzkumu a analýzy, ale není možné vytvořit dokonalý plán ještě před zahájením projektu. Vždy se objeví nepředvídané překážky a nečekané problémy. Proto je lepší přijmout méně lineární, více iterativní přístup.

Začněte vytvořením funkčního prototypu. Ten co nejdříve vypusťte do světa. Poté sledujte, jak je přijat. Na základě zpětné vazby se přizpůsobte, prototyp upravte a znovu otestujte. A celý proces opakujte.

Designový ředitel Skypu Peter Skillman jednou připravil soutěž, která účinnost iterativního přístupu ukázala obzvlášť názorně. Zadání bylo následující: pomocí 20 kousků syrových špaget, kousku provázku, trochu lepicí pásky a jednoho marshmallow postavte co nejvyšší samonosnou věž. Háček? Marshmallow musí být na samém vrcholu hotové konstrukce.

Absolventi obchodních škol patřili mezi nejhorší účastníky. K úkolu přistoupili lineárně: nejdřív vymysleli detailní plán a pak se ho drželi. Většině z nich se věže zhroutily ve chvíli, kdy na vrchol položili marshmallow.

Šestileté děti si vedly mnohem lépe než držitelé MBA. Ve stylu Leonarda da Vinciho prostě zkoušely a zkoušely – neplýtvaly časem na plánování, ale na experimentování.

Kreativita téměř vždy začíná napodobováním. A často to vůbec není špatně.

Jako příklad plodného napodobování si vezměme bývalého bubeníka Nirvany a současného zpěváka a kytaristu Foo Fighters Davea Grohla. Jako dítě se učil hrát na kytaru tak, že si pouštěl známé písně Beatles a hrál je podle sluchu. Později, když se učil na bicí, napodoboval techniky Ringa Starra, bubeníka Beatles.

Napodobování Beatles naučilo Grohla základům tvorby kvalitní hudby. Zároveň si ale uvědomil, že napodobování není totéž co kreativita. Podle Grohla musíte při tvorbě hudby „být sami sebou“. Jinými slovy – musíte být autentičtí.

Na základě toho, co se naučil od Beatles, pak Grohl napsal řadu písní, které získaly ocenění Emmy, a od roku 2007 opakovaně spolupracoval s legendou Beatles Paulem McCartneym.

Napodobování je tedy v pořádku, pokud vede k autentické tvorbě. Bohužel mnoho firem se z fáze napodobování nikdy neposune. Uvíznou v přesvědčení, že to, co funguje u někoho jiného, bude fungovat i u nich. Tomuto přístupu říkejme „benchmarkové myšlení“.

Firma si uvědomí, že v určité oblasti zaostává. Zanalyzuje konkurenci, vytipuje její silné stránky a snaží se svůj výkon zlepšit prostým napodobováním.

Skvělý příklad najdeme ve světě reality show. V roce 2000 se poprvé vysílal pořad Survivor. Stal se nečekaným hitem a finále sledovalo asi 51 milionů diváků. Po jeho úspěchu začala televize chrlit jednu reality show za druhou. Některé, jako American Idol nebo The Bachelor, slavily úspěch po mnoho sezón, ale stovky dalších skončily po jedné či dvou řadách.

Problém je, že benchmarkové myšlení vede k homogenizaci. Většina těchto pořadů se jeden druhému velmi podobala, takže divák neměl mnoho důvodů sledovat právě ten váš.

Stejné se často děje i firmám. Jedním ze způsobů, jak se vyhnout tomu, abyste splynuli s davem a stali se nerozeznatelnými od konkurence, je přijmout „nevyváženost“. Místo snahy kopírovat konkurenci krok za krokem se raději soustřeďte na posilování vlastních jedinečných silných stránek.

Příkladem může být výrobce motorových pil Stihl. Většina firem v oboru outsourcuje výrobu, aby snížila náklady, a své produkty prodává přes velké řetězce typu Home Depot. Stihl dělá pravý opak. Německá společnost vyrábí všechny součásti interně a své pily prodává prostřednictvím sítě pečlivě vybraných dealerů.

Tato rozhodnutí pomohla udržet vysokou kvalitu výrobků a zároveň firmě umožnila vytesat si na trhu vlastní, jasně rozpoznatelné místo – což je pravděpodobně důvod, proč je Stihl nejprodávanější značkou motorových pil na světě.