Od hedvábí k silikonu

Lidské společnosti v podobě, v jaké je známe dnes, nevznikly přes noc. V průběhu staletí vytvářeli významní politici, podnikatelé a objevitelé systémy, které měly zajistit lidem co nejlepší podmínky pro život a prosperitu. Od Čingischána po Britskou východoindickou společnost, od slavné bankéřské rodiny Rothschildů po podnikatelské magnáty typu Johna D. Rockefellera – podívejme se blíže na velké hráče v dějinách světové ekonomiky, na lidi, kteří připravili půdu pro globalizovaný a propojený svět, jaký známe dnes.

V tomto shrnutí se dozvíte o bance, která měla větší moc než všechny dnešní velké banky dohromady; o tom, jak brutální dobyvatelé a politici dokázali přinášet prosperitu a pokrok; i o tom, jak se Čína stala globální mocností, která se chystá soupeřit se Spojenými státy.

Temüjin, známější jako Čingischán, patřil k nejvýraznějším vládcům v dějinách. Žil ve 12. a 13. století a jeho vojenská tažení umožnila Mongolské říši rozšířit se na téměř 20 procent světové pevniny.

To se samozřejmě neobešlo bez krveprolití. Čingischán byl mimořádně brutální velitel a jeho vojska zabíjela desítky tisíc lidí. V tomto ohledu se lišil od mnoha svých současníků. Při dobytí města či vesnice často jiní vládci nabízeli obyvatelům možnost přijmout jejich vládu a zachránit si život. Čingischán však obvykle postupoval jinak: nechal zabít tolik lidí, kolik bylo třeba, aby rozbil stávající sociální hierarchii a mohl bez odporu nastolit vlastní řád.

Zprávy o této praxi se rychle šířily a mnozí věřili, že by nechal pobít každého dospělého muže ve vesnici, pokud by mu to byť jen nepatrně pomohlo přiblížit se k jeho cílům.

Přestože byl Čingischán skutečně násilným válečníkem, vybudoval zároveň pevnou a vysoce efektivní správu. Zároveň se pustil do zlepšování Hedvábné stezky, nejznámější obchodní trasy světa, která vedla z východní Asie do Evropy a představovala jeden z prvních kroků k globalizovanému obchodu. Hedvábná stezka sehrála klíčovou roli i při upevňování jeho obrovské říše.

Chán zřizoval podél trasy obchodní stanice a podporoval obyvatele celé říše, aby cestovali, obchodovali a vyměňovali si znalosti a inovace. Vznikající tok informací využil k posílení své vojenské síly: přebíral a kombinoval zkušenosti mongolských, islámských i čínských armád.

Zároveň byl přesvědčeným zastáncem náboženské tolerance a rušil mnohé zastaralé společenské struktury na územích, která dobyl. I to sloužilo jeho expanzivním cílům: lidé už nebyli povyšováni do vysokých společenských pozic kvůli bohatství či rodovým vazbám, ale proto, že byli vzdělaní a tedy užiteční pro stále se rozšiřující říši.

Portugalský princ Jindřich, známý také jako Mořeplavec, žil v letech 1394–1460 a sehrál klíčovou roli při šíření evropských znalostí po celém světě. Svým kapitánům ukládal, aby se vydávali daleko za hranice tehdejších map, a ti nakonec objevili nová území i zdroje bohatství.

Zkoumání neznámých částí světa však nebylo jeho jedinou činností. Jako mladý muž se Jindřich účastnil válečných tažení – s různými výsledky. V roce 1415 se mu podařilo dobýt klíčové marocké obchodní centrum Ceutu. Když se však pokusil proniknout hlouběji do afrických a islámských území, rychle se ukázalo, že jeho vojenské schopnosti nedosahují úrovně jeho protivníků.

Když například v roce 1437 zaútočil na Tanger, město bylo dobře bráněno. Jeho armáda byla během několika dní odražena a obklíčena a jeho bratr Fernando padl do zajetí.

Jindřich poznal jak vítězství, tak porážku, ale jeho skutečné dědictví spočívá v objevování a následném vykořisťování afrického kontinentu. Po tvrdé kritice ze strany portugalské vyšší společnosti se zaměřil na průzkum dosud neznámých oblastí. K jeho významnějším úspěchům patří příkaz svým mužům, aby obepluli mys Bojador na severním pobřeží dnešní Západní Sahary. Šlo o odvážný krok, protože tuto oblast se pověrčiví námořníci báli překročit a odmítali plout dál.

Jeho přínos k rozvoji nových a nezbytných námořních znalostí otevřel cestu Kryštofu Kolumbovi k objevení Ameriky a Vascu da Gamovi k vytyčení námořní trasy do Indie.

Přestože se Jindřich pouštěl do odvážných rozhodnutí, jeho nákladné expedice po mnoho let přinášely jen skromné finanční výnosy. Vedla ho hluboká náboženská touha obracet lidi na křesťanství, zároveň však potřeboval způsob, jak tyto výpravy financovat. Řešení – děsivé svou povahou – našel v Africe. Stal se jedním z prvních, kdo systematicky organizovali obchod s otroky, a do Portugalska dovezl přibližně 15 000 až 20 000 Afričanů prodaných do otroctví.